Článek
Franta Šťastný se narodil v roce 1927 v obci Kochánky u Mladé Boleslavi. Zálibu k rychlosti a zejména jedné stopě projevil už jako mladý – se závoděním na kole začal v patnácti letech. Pravda, na dnešní poměry je to docela pozdě, ale to jen v porovnání s 21. stoletím, kde se se závoděním začíná (s trochou nadsázky) už v kojeneckém věku. Reprezentantem se stal v roce 1948, kdy nás zastupoval společně s Janem Veselým v Závodě míru.
František Šťastný se svými současníky Giacomo Agostinim a samozřejmě Gustavem Havlem
Prvního motocyklového závodu se zúčastnil ve dvaceti letech. Šlo o motorku DKW a nastoupil pod identitou svého nevlastního bratra, protože sám ještě řidičský průkaz nevlastnil. Poté, i nadále jako soukromý jezdec na ojetém motocyklu Norton, nastoupil v roce 1952 na Velkou cenu Československa v Brně. Tehdy skončil na 7. místě.
O rok později přišla spolupráce s Jawou, kde se stal závodním a zajížděcím jezdcem – a tato značka už ho doprovázela de facto po celý zbytek jeho kariéry. Dobré jméno značce udělal hlavně ve spolupráci s Gustou Havlem.
Šťastný jezdil na strojích Jawa 500 2xOHC, Jawa 350 2xOHC a Jawa 250. V případě, že Jawa nemohla poskytnout vhodný stroj, sem tam osedlal stroj ČZ, případně i MZ původem z NDR. Byla to však Jawa, na které se stal celkem pětkrát Mistrem Československa. Stalo se tak v letech 1956, 1958 a 1959, v šedesátých letech pak 1960 a 1965. Nejčastěji se zadařilo na třistapadesátce, ale body si připsal i na strojích o objemu 250 a 500 kubických centimetrů.
Na světových soutěžích se pral se stroji jako MV Agusta nebo Honda, které sedlali frajeři své své doby – jmenujme třeba Mikea Hailwooda, ikonu Johna Surteese nebo legendu Giacomo Agostina. Tehdy se v letech 1960-1966 umisťoval na čtvrtém až sedmém místě, ovšem nejvíce se zadařilo v roce 1961, to skončil Šťastný na krásném druhém místě v celkovém žebříčku Mistrovství světa.
Když ještě jezdil Šťastný, byla za nejobávanější závod považována britská Tourist Trophy – a podle mnohých jím i dodnes je. Jezdí se na motorkách od roku 1907 a František Šťastný se jí zúčastnil poprvé roku 1957 v kategorii 250 ccm. Přestože se umístil na 12. místě, odvezl si trofej – stříbrnou repliku hlavní ceny, která se udělovala jezdcům, kteří měli lepší čas než vítěz s přičtením jedné osminy vítězného času. Šťastného totiž tehdy poměrně zásadně zdržela oprava výfuku – jinak jeho „návštěva Tourist Trophy mohla dopadnout docela jinak.
V následujících letech už to ale bylo lepší – v roce 1961 dojel na třistapadesátce pátý, v letech 1962 a 1963 dokonce získal ve své kategorii bronz. K závodění bohužel patří také nehody a Šťastný nebyl výjimkou. Boural v rychlosti 110 i 230 km/h, kdy výsledkem byly různé druhy zlomenin různých kostí. Výjimkou nebylo ani bezvědomí, nejdéle trvající 180 minut, to když havaroval právě na Tourist Trophy v rychlosti 230 km/h. Psal se tehdy rok 1966.
Šťastný si vysloužil několik ocenění a vyznamenání. První přišlo v roce 1998, šlo o Granátový odznak, nejvyšší čestné ocenění pro naše motoristické reprezentanty, který mu udělil Autoklub ČR. Další přišlo hned po přelomu milénia – v roce 2000 dostal nejvíce hlasů v anketě AČR o největšího automobilového a motocyklového závodníka století (společně s Karlem Lopraisem).
Dalšího ocenění se však nedožil – v roce 2013 jej ocenil prezident Miloš Zeman medailí za zásluhy v oblasti sportu. Zemřel v roce 2000 ve věku necelých 73 let. Pravda, statisticky byl asi o něco úspěšnější Bohumil Staša – ale Franta Šťastný byl první, komu se v motoristickém sportu podařilo naši vlast prosadit. A to se počítá!