Češi se v cíli radují ze skvělých výsledků

První Čech se na Dakaru objevil v roce 1983, první oficiální česká výprava o dva roky později. A od té doby Češi nechyběli ani jednou. Letos měli třetí nejsilnější výpravu ze všech zúčastněných zemí, v bivaku jste mohli slyšet češtinu na každém kroku. A jejich účinkování v tomto ročníku nelze hodnotit jinak než jako jeden velký úspěch. Prosadili se ve třídě motocyklů, aut i kamionů, dva nováčkové se dokázali dostat do cíle. S výjimkou jednoho kamionu dojeli na cílovou rampu v Džiddě všichni!

Už vloni jel skvěle a bůhví, jak by to dopadlo, kdyby mu smolně v jedné etapě nedošel benzin. Letos si Martin Michek spravil chuť – svoji druhou účast na Dakaru přetavil v umístění mezi první desítkou, což je v konkurenci továrních týmů a těch nejlepších jezdců obrovský úspěch. O to větší zázrak to je, když vezmeme v potaz, že ještě v létě byl Michek v nemocnici po selhání jater. Jednu dobu nebylo vůbec jasné, jestli pojede.

„V poslední etapě jsem dostal dvacet minut penalizaci za minutí kontrolního bodu, což mě připravilo o deváté místo. Jak jsem pak zjistil, bylo to o pouhých šedesát metrů. Kdyby mi ale někdo na začátku řekl, že budu desátý, tak budu nadšený,“ řekl Michek. „Letošní Dakar mi ukázal, že můžu jet s nejlepšími pěti sedmi závodníky. Neviděl jsem celý rok navigaci, takže když k rychlosti přidám ještě navigační jistotu, tak věřím, že to může být ještě lepší!“

S Michkem v týmu jel i Milan Engel, který dojel osmnáctý, i on byl spokojený. A kdo může mluvit o štěstí a příběhu, to je Libor Podmol, který jel svůj první Dakar a dokázal to, co jeho táta ne – dostal se do cíle. Chybělo totiž zatraceně málo a skončil v poslední etapě. „Přejel jsem dunu, za ní byl kámen a já si rozbil hubu. Už zase,“ vyprávěl v cíli. „Sednul jsem na motorku, ale z předního kola byla osmička, praskaly dráty a bylo jasné, že takhle daleko nedojedu.“

Jenže pak okolo něj jel Jan Brabec a vzápětí i Roman Krejčí. Oba dva už jeli v závodě jako odstoupivší ve třídě Dakar Experience. A právě Krejčí na nic nečekal, zastavil, sundal svoje přední kolo a dal ho Podmolovi, aby mohl dojet do cíle. Ano, i tohle je Dakar…

Vítězem kategorie motocyklů se pak při svém pátém startu na Dakaru stal Argentinec Kevin Benavides. Prvních šest motorkářů dojelo do cíle během jedné hodiny.

Strhující byly i závody v kategorii osobních aut, kde si to od prvního dne rozdávala trojice Al-Attiyah, Sainz a Peterhansel. Poslední jmenovaný nakonec o necelých čtrnáct minut vyhrál a získal svoje už čtrnácté dakarské vítězství. Sainz na třetím místě ztrácel hodinu.

Nejlepší český automobilový závodník Martin Prokop dojel na skvělém devátém místě, hned v úvodu Dakaru se blýskl třetím místem a pak se až na pár výjimek dokázal pohybovat v elitní desítce. „Tenhle Dakar se mi líbil. Od pátého místa nás nakonec dělilo jen čtyřicet minut a to je rozhodně hratelné. Je to příslib do budoucna. Nic bych neudělal jinak, všechno bylo skvělé a jediné, co mě opravdu mrzí, je to, jak se nám auto zastavilo pět set metrů před cílem a nám trvalo ještě necelou hodinu, než jsme závod dokončili.“

Prokopovo deváté místo je zároveň i prvním místem v kategorii netovárních aut. „Beru to jako příslib do budoucna a jako potvrzení, že jsme na dobré cestě. Tenhle Dakar jsme si vybojovali.“

Kamazu se povedlo, co si předsevzal – první tři místa jsou jasným důkazem o jejich nadvládě. O čtvrté místo soupeřily dvě české posádky, nakonec byl úspěšnější Martin Macík, který nejen že porazil Aleše Lopraise, ale taky se může pochlubit ziskem tří etapových vítězství. Macík ztrácel na třetí místo půl hodiny, Loprais za ním visel dalších patnáct minut.

„Máme hattrick, který moc lidí na tomto Dakaru nezískalo,“ řekl Macík v cíli. „Minimálně jsme ukázali, že rychlost máme. Příští rok tady budeme znovu a budeme chtít bojovat mezi nejlepšími. Chceme bednu a uděláme pro to maximum.“ Příští rok to bude už jeho desátý Dakar, což z něj dělá zkušeného borce.

Aleš Loprais chtěl být samozřejmě nejrychlejším Čechem, ale v předposlední etapě ho zbrzdily technické problémy. Od poloviny Dakaru se taky nemohl spolehnout na druhé auto ve stáji, Jan Tománek totiž už do druhé půlky etapy nastoupit nedokázal ani mimo bodované pořadí. Desítku kamionů pak uzavřely dva stroje stáje Buggyra, jeden z nich řídil loňský vítěz čtyřkolek Ignacio Casale.

V nově vypsané třídě historiků splnil svůj slib Ondřej Klymčiw, který Škodu 130 LR do cíle doslova dotáhl. Se svým týmem překonali řadu technických problémů, naučili se navigovat a několikrát se jim povedlo dojet v etapě na bedně. „Chtěl jsem asi maličko víc, ale jsme v cíli, máme soupis věcí, co udělat na příští rok jinak, a jsem rád, že jsme se setkali s tak obrovskou podporou fanoušků.“

V buginách dojel do cíle i další nováček – Tomáš Enge, pro kterého byla účast na Dakaru splněním jednoho velkého snu. „Všichni mi říkali, že je Dakar těžký, ale ve skutečnosti byl ještě o kus těžší, než jsem si myslel. Beru to jako první krok, musím sbírat zkušenosti, musím se učit.“ Zkušeností na rozdávání má naopak Josef Macháček, ten dojel mezi lehkými buginami na dvanáctém místě.

Ve čtyřkolkách dokázal Tomáš Kubiena při svém pátém startu konečně dojet do cíle a patří mu symbolické patnácté místo.

Dakar 2021 je u konce. Pro všechny závodníky budou následující dny ve znamení plnění sponzorských povinností, online tiskových konferencí a pak zaslouženého odpočinku. Ale jedno je jisté už teď. Všichni do jednoho se chtějí v příštím roce objevit na Dakaru zas!