Češi se shodují, že Dakar je přesně takový, jaký si přáli!

Závodníci si minulý rok stěžovali, že je Dakar moc jednoduchý. Že je to jen o rychlosti. Málo navigování, málo dun, málo písku. Pořadatel jejich stížnosti vyslyšel a nachystal Dakar 2021, který všechny zúčastněné nutí sáhnout si na dno. „Teď je to Dakar se vším všudy,“ kvituje s povděkem Martin Prokop. „Rychlá jako vloni byla de facto jen ta jedna přejezdová etapa, ale jinak je to těžké navigačně i technicky. Je to jako v Jižní Americe, za mě je to OK.“

Podobně to vnímá i Aleš Loprais, aktuálně náš nejlepší závodník v kategorii kamionů. „Bylo to tak vždycky. Když si závodníci stěžují, že je to lehké, tak pak příští rok padají takzvaně na hubu.“ On je jeden z těch členů české výpravy, který může být spokojený. Do poslední třetiny nejtěžší a nejdelší rallye jde ze skvělého čtvrtého místa.

Obtížnosti letošního Dakaru kupodivu neodpovídá počet odstoupivších. Kdo může, ten se do závodu vrátí, i když mimo hlavní pořadí. Jedou takzvanou Dakar Experience. To znamená, že automaticky dostávají 15 minut penalizaci ke každému dni, opakovaně smí do závodu nastoupit jen jednou a nemají již šanci na celkové umístění.

A vypovídající také naštěstí není počet těžkých nehod. I když… Dva závodníci na motocyklech jsou aktuálně v nemocnici v komatu.

Co však překvapilo, to je konec Sébastiena Loeba. Ten, u kterého si všichni mysleli, že zaútočí minimálně na pódium, se od začátku pral s technikou (jel ve zcela novém závodním speciálu), tratí i sám se sebou. Z průběžného sedmnáctého místa se však vyškrábal až na sedmé. Skončil v maratónské etapě, když dal svoje pneumatiky a pár náhradních dílů svému parťákovi v druhém autě. „Osm dní jsme bojovali, nechtěli jsme to vzdát, ale chybělo nám štěstí. Selhání našeho asistenčního kamionu však zpečetilo náš osud, nemáme už jinou možnost. Po dvou defektech nám zbylo jen jedno náhradní kolo a to dáme našim kolegům v týmu, abychom zvýšili jejich šance na dobrý výsledek. Jsme hodně zklamaní, ale dostali jsme spoustu užitečných lekcí a příští rok se vrátíme na Rally Dakar silnější,“ napsal Loeb na svém facebookovém profilu.

Motorkáře bolí Dakar vždycky nejvíc. A o obtížnosti leccos vypovídá fakt, že prvních deset závodníků je čtyři etapy před koncem namačkáno v pětačtyřiceti minutách a že loňský vítěz Ricky Brabec jede „až“ na devátém místě. Vyhrát tak může kdokoliv!

Pozornost českých příležitostných fanoušků na sebe samozřejmě strhává start freestylové hvězdy Libora Podmola, ale ti pravověrní ví, že na Dakaru silná česká skupina startuje pravidelně. Jedním z dlouhodobě nejlepších je Jan Brabec, který však skončil ještě před dnem volna s proraženou zadní nádrží a dál jede na žolíka právě v Dakar Experience. „Stal se ze mě turista,“ směje se.

To Martin Michek, který je na průběžném patnáctém místě nejlepším českým jezdcem, má zatím štěstí. „Moc dobře si uvědomuji tu tenkou linii a mám pocit, že i když je Dakar o kus těžší než vloni, takže jedeme ještě rychleji. Ale jen málo lidí dělá chyby, vloni bylo to pole podstatně prořídlejší, to bych byl s touhle rychlostí v první desítce. Ale čekají nás ještě čtyři etapy a z toho minimálně dvě budou těžké. A na motorce se to může změnit takhle,“ jen luskne prsty. Kdyby si udržel stávající pořadí, bude to považovat za skvělý úspěch!

Pokračuje i Milan Engel, který je osmnáctý. V kategorii Original by Motul se dál perou Rudolf Lhotský a David Pabiška. Roman Krejčí, který jel v této třídě na pódiu, skončil po technických problémech mimo pořadí.

A Libor Podmol? Dobitý, unavený, ale jede! Každou etapu, kterou zvládne v první třicítce, může považovat za úspěch. Učí se.

Sébastien Loeb odstoupil, ale to je senzace posledního dne. Daleko větší pozornost si zaslouží tempo, jaké nasadila od začátku trojice Carlos Sainz, Stéphane Peterhansel a Nasser Al Attiyah. Sainz sice ztrácí na prvního Peterhansela čtyřicet minut, ale jede strašný kalup. Čtvrtý jezdec na něj ztrácí další hodinu… Poslední etapy tak budou tvrdým soubojem o každou minutu a rozhodnout může jediná chybička.

Martin Prokop, který se hned v první etapě blýskl pódiovým umístěním, hodně ztratil, když mu praskly tři poloosy v etapě před dnem volna. „Byl to průšvih. Mrzí mě to, ale jedeme dál, stát se může cokoliv,“ krčí rameny. „Důležité je, že mě to baví a že máme na to jet s těmi nejrychlejšími. Máme o kus vyšší tempo než vloni, jen musíme prostě nějak vyřešit ty poloosy. Viktor (Chytka) naviguje moc dobře, já se cítím taky fajn. A hlavně jsem rád, že je Dakar zase tvrdým závodem!“ V elitní desítce jede osmý. Ve třídě, kde reálně závodí prvních dvacet aut, to nelze vidět jinak než jako úspěch.

Smůlu měl Miroslav Zapletal, kterému se auto zastavilo v dunách a do cíle ho vzali pořadatelé vrtulníkem, aby se pro techniku vrátil s doprovodným autem a mechaniky. I on jede dál v kategorii Dakar Experience.

Pocit zmaru bezesporu zažívá Tomáš Ouředníček. Na start se postavil s autem od Toyoty, která je vyhlášená svou spolehlivostí, přitom snad není den, kdy by nehlásil nějaké trable. Každopádně pokračuje v závodě.

V Česku tradičně nejsledovanější kategorie: o pozici tu ostře závodí nějakých deset až patnáct aut, zbytek tvoří spíš kamiony rychlé asistence. I tady se ale závodí o každou minutu a vteřinu. Asi nikoho nepřekvapí, že Kamazy si jedou svůj závod. „Spolupracují, jedou na sebe, pomáhají si,“ říká k tomu aktuálně nejlepší český závodník Aleš Loprais. „Mají taky víc koní a větší točivý moment, Martin (Macík) ani já jim nemáme šanci přímo konkurovat.“

Aleš Loprais se na čtvrté místo vypracoval postupně, krok za krokem. Zvenku se možná zdá, že jede lišácky a chytře na jistotu, ale vyvrací to. „Jedeme pořád plný kule, nešetřím auto ani nás. První polovinu bylo fajn vědět, že máme v zádech druhé auto, ale když musela posádka Jendy Tománka včera skončit, je to jen na nás.“

Otec Martina Macíka, který má hlavní slovo při vývoji závodního speciálu, je s pátým místem svého syna spokojený. „Jedou vážně rychle a nedělají chyby. Ale opakující se problém se spojovacími tyčemi řízení nám vzal třeba hodinu času. Přitom jsme zrovna na řízení neudělali žádné změny. Jen jak se jede rychleji, tak auto prostě víc trpí,” krčí rameny. Ve třídě kamionů však první pětka znamená velký úspěch, tak snad ji naši borci udrží.

Spokojený je i Martin Koloc, manažer Buggyry: „Máme v první desítce dva kamiony a Ignacio (Casale) se dokázal skvěle adaptovat. Automat v autě Martina Šoltyse nám hodně pomohl. Za mě jednoznačně spokojenost, ať to tak vydrží do konce.“

V třídě Lightweight Vehicles (LWV), tedy lehkých bugin, zažívá svou dakarskou premiéru Tomáš Enge. „Vyžírá si nováčkovskou daň se vším všudy. Musí se naučit, kdy má závodit a kdy jen jet,“ hodnotí jeho výkon Martin Koloc. „Řídit umí, zbytek nepochybně přijde, říká se tomu zkušenosti. Je to vidět strašně na Pepovi Macháčkovi. Na obou strojích jsme řešili nějaké technické trable, ale Macháček přesně ví, co a kde pošetřit.“

Tato kategorie patří na Dakaru k těm nejsledovanějším a zažívá obrovský boom. Pořadatelé možná povolí od příštího roku zvýšení maximální rychlosti na 140 km/h, aby v rychlých úsecích mohly jet buginy stejně rychle jako kamiony.

Prvních šest závodníků je v jedné hodině. Je vidět, že i tady rozhoduje technika, a hlavně její spolehlivost, ale v horizontu dalších dvou tří let by to klidně mohla být rovnocenná kategorie pro auta.

Jak buginy rostou, tak třída klasických čtyřkolek umírá. Tomáš Kubiena, jediný český zástupce mezi šestnácti účastníky na startu, drží skvělé šesté místo. Aktuálně však pokračuje už jen deset strojů.

Největší novinkou letošního Dakaru je třída Classic. V ní české fanoušky nejvíc zajímá Škoda 130 LR s českou posádkou Klymčiw a Vlček, která si aktuálně drží páté místo v průběžném pořadí. Klasici sice jedou úplně jinou trať a mají jiné hodnocení, ale nejen o tom se dozvíte v článku Jak se daří českému projektu Škodovkou na Dakar.

Každopádně klasici sice nezávodí, aby byli co nejrychleji v cíli (koncept je jízda pravidelnosti), ale dobře se na ně kouká a pořadatelé i závodníci odhadují, že v příštím roce by jich mohlo být klidně dvakrát tolik.

Do cíle Dakaru každopádně zbývají ještě čtyři dny. Jede se obráceně než vloni, takže teď budou hodně kamenité etapy, kde byla vloni spousta defektů. Letos organizátoři slibují i výrazně těžší navigaci. Změnit se toho tedy může ještě spousta a všichni vědí, že závod se vyhrává až v cíli. Pro každého je úspěch nejtěžší rallye světa vůbec dojet.

Kterým Čechům nejvíc fandíte vy? A kdo v letošním ročníku bude podle vás nejúspěšnější? Podělte se s námi o své názory a poznatky v diskuzi.