Češi na Dakaru – jaká je česká stopa v nejslavnější rallye

Psal se rok 1983 a ve startovní listině pátého ročníku závodu Rallye Paris-Dakar se skvělo i jedno české jméno. Miroslav Kubíček, motokrosový závodník, měl ale u svého jména švýcarskou vlajku, jeho rodina totiž v roce 1968 utekla ze socialistického Československa. Je opravdová škoda, že se na Kubíčka zapomíná, protože start prvního Čecha na Dakaru měl úplně všechno…

Přihlásil se v podstatě z nerozvážnosti a jel se soukromým týmem Swiss Moto Ball, který tvořilo šest motocyklů a tři doprovodná vozidla. Jel na upravené KTM GS 560 a jak později vzpomínal, bylo to absolutně bez přípravy. Protože doprovodná auta jezdila po stejné trase jako závodníci, přijížděla do cíle hodně pozdě a někdy vůbec. Kubíček tedy mnohdy neměl náhradní díly ani jídlo, a tak proražené duše spravoval lepicí sadou, foukal je ruční pumpičkou, motorku opravoval s nářadím, co měl v batohu, a protože díly byly přednější než jídlo, tak pak dojídal zbytky, které našel, nebo vyprosil od ostatních týmů. Nicméně vydržel až do konce a dojel na neuvěřitelném 18. místě ze 132 přihlášených jezdců na motorkách! Na Dakar se vrátil ještě dvakrát, při třetí účasti ale havaroval a zlomil si zápěstí, bolelo to o to víc, že jel na průběžném šestém místě…

Jenže Kubíček byl sice Čechoslovák, ale taky emigrant, a tak se o něm nikde nepsalo. První československá oficiální výprava přišla až v roce 1985, kdy Liaz poslal na start závodu dva kamiony, téměř sériové vozy, které řídili Zdeněk Kovář a Jiří Moskal. Jeden kamion dojel na 13. místě, druhý viděl cíl taky, ale byl diskvalifikován, protože jediný zahraniční účastník, Francouz Alain Galland, utekl ve třetí etapě, prostě se bál, že umře někde v poušti.

A pak to začalo. Liaz se na Dakar vrátil a společně s ním přijel i Karel Loprais s Tatrou. Monsieur Dakar, takovou si vysloužil přezdívku, vyhrál Dakar celkem šestkrát. Patří mezi závodní legendy a pořadatelé o něm dodnes hovoří s úctou. Hned v prvním ročníku mohl dojet na druhém místě v kategorii kamionů, ale v předposlední etapě obětoval osobní úspěch za pomoc ostatním - z rozbahněné cesty tahal zapadlá auta i kamiony. Pak si to ale vynahradil. Šest zlatých medailí, devatenáct účastí na Dakaru…

Druhou českou legendou na Dakaru je Josef Macháček, který má doma z Dakaru pět zlatých medailí - vybojoval je na na čtyřkolce.

Češi nechyběli na žádném Dakaru, jejich počet neustále rostl. Zažili loupežná přepadení (v roce 1998 banditi přepadli dvě traty, jednu z nich ukradli), nehody (v roce 2004 upadlo Lopraisovi kolo v rychlosti cca 100 km/h a jeho Tatra udělala pět kotrmelců, o pár let později měl drsnou nehodu jeho synovec Aleš, kterému na přejezdu usnula celá posádka i druhý řidič a jejich kamion spadl ze srázu), spoustu krásných i dramatických okamžiků a opakovaně dokázali, že se s nimi musí počítat. Závodí, jedou jako mechanici, členové doprovodných aut, ale třeba i jako oficiální fotografové. V minulém roce bylo Česko pátou nejpočetněji zastoupenou zemí a společně s Argentinou a Francií pravidelně naši závodníci startují ve všech disciplínách - od motorek až po kamiony.

Ve startovní listině Dakaru 2020 najdete 31 českých vlajek. Šest motorkářů, pět aut, čtyři kamiony, dvě čtyřkolky a jednu buginu. Největší ambice bude mít nepochybně Martin Prokop, který vloni dojel na šestém místě mezi osobními auty a byl nejrychlejším soukromníkem v poli. Mezi motorkáři budeme sledovat zejména Milana Engeleho, který v posledním jihoamerickém ročníku dojel patnáctý. A tradičně snad všichni fanoušci Dakaru budou držet palce Aleši Lopraisovi a Martinu Macíkovi na kamionech, kteří jedou shodně s novou technikou a s velkým očekáváním. A černý kůň? Máme hned dva!

Uvidíme, jak si desetinásobný účastník Dakaru Martin Kolomý poradí s přestupem z kamionů mezi automobily. V dunách jede skvěle, ale sám přiznává, že osobní auto je něco úplně jiného. „Je to úplně jiný svět, vážně. S kamionem se jede v dunách pomaleji, člověk má lepší rozhled, ale neodpustí tolik jako auto. S osobákem leccos přeskáčeš, zahneš, otočíš se v tobogánu. Jenže osobák je určitě náročnější na fyzičku, jede rychleji, skoky jsou větší, musíš být na jízdu víc koncentrovaný. Myslel jsem si, že kamion je závodní auto, ale není. Osobák je opravdový závoďák se vším všudy.“

Druhou zajímavou premiéru si odbude v bugině již zmíněný Josef Macháček, který sice Dakar vloni definitivně zabalil a závodní kombinézu pověsil na hřebík, ale nakonec dostal nabídku, co se neodmítá, a má vyšlapat cestičku dalším českým závodníkům v buginách. „Budu hlavně sbírat jízdní data. Všechno ostatní bude jen bonus,“ říká Macháček, kterému se při těch slovech ale blýská v očích.

Rallye Dakar 2020 se stěhuje z Jižní Ameriky do Saúdské Arábie a podle všeho půjde o hodně náročné závodění. Trasa bude dlouhá 7 900 kilometrů, z toho bude 5 100 kilometrů v ostrém závodním tempu. Správně, bude to o pořádný kus delší než poslední ročníky. Na závodníky taky čekají obrovské duny a navigačně náročná soutěž.

„Bude to náročné na techniku i fyzicky, ale nemyslím si, že by se nějak výrazně zpomalilo tempo,“ predikuje Martin Prokop. Ani jedna etapa 42. ročníku nemá pod 400 kilometrů, šest jich je delších než 700 kilometrů. Podle pořadatelů se víc než dvě třetiny závodu pojede v písku a v dunách. Start je 5. ledna v Džiddě a cíl 17. ledna v novém zábavním centru Kiddíja nedaleko Rijádu.