Carbon E7: Policejní kladivo potopil zpackaný úvěr

V roce 2008 se ve Spojených státech amerických začalo významně hýbat s cenami pohonných hmot směrem nahoru, což nenechalo chladnými ani policejní oddělení, která se starala o nákup techniky. Ulicemi měst se tehdy proháněly modely Ford Crown Victoria, Chevrolet Impala nebo Dodge Charger s osmiválcovými motory, což pravda nebylo příliš ekonomické.

Určitou naději na změnu přinesla společnost Carbon Motors, která byla založena v roce 2003. Zástupci firmy totiž v roce 2008 představili světu dokonalý čtyřdveřový policejní sedan E7, jenž strčil fordy, chevrolety i dodge hluboko do kapsy. Už v roce 2010 společnost podepisovala kontrakt s BMW na dodávku skoro 250 000 kusů naftových šestiválců a o dva roky později měla začít výroba revolučního vozu, jenže vše nakonec dopadlo úplně jinak. Jak? Posaďte se, povíme vám příběh o nenaplněném policejním snu a zpackaném úvěru.

Společnost Carbon Motors Corporation založil řadový strážník Stacy Dean Stephens z předměstí Dallasu a bývalý výkonný ředitel Fordu William Santana Li. Stacy se prý často ptal, proč nikdo nevyvíjí auta speciálně pro policii, když celkem běžně vznikají speciály pro záchranku nebo hasiče. Policista argumentoval nevhodnosti vozů a poukazoval na smrt mnoha svých kolegů během výkonu služby (autonehody, přestřelky). Vždy však dostal odpověď, která vás jistě nepřekvapí – nejsou peníze. Podnikatel William nějaké „drobné“ měl a Stacyho nápadu se ihned chytil. Tím se zaselo sémě budoucího motoristického Robocopa.

Většina tehdejších policejních vozů vycházela z civilních modelů, které bylo nutné pro služební účely nejprve upravit. Avšak ani po přestavbě nenabízely speciály výraznější výhody oproti originálům. Carbon E7 byl už od začátku koncipovaný jako hlídkový/stíhací automobil, což znělo jako rajská hudba pro zhruba 800 000 aktivních severoamerických oficírů.

Do projektu se postupně přidávali významní a zkušení lidé, většinou bývalí pracovníci Fordu. Situace na zámořském trhu v první dekádě 21. století byla asi taková, že existovalo okolo 19 000 policejních oddělení, která nezávisle na sobě poptávala (a nakupovala) vybavená vozidla u různých dodavatelů. Hlídkový automobil s majáky, radarem a další specifickou výbavou pak vyšel daňové poplatníky v roce 2009 klidně na 80 000 dolarů (1,5 milionu korun). Společnost Carbon Motors razila heslo, že země potřebuje schopnou techniku, nikoli módní doplňky.

Předpokládaná průměrná cena E7 činící 55 000 dolarů (cca 1 milion korun) za plně vybavený stíhač tedy zněla více než lákavě. V neposlední řadě zástupci výrobce upozorňovali, že jejich modely nebudou určeny pro civilní trh, ale půjdou z 95 % recyklovat. Odchod běžného policejního vozu do důchodu s sebou totiž nese vícenáklady spojené s odstraněním výbavy a následný prodej do soukromého sektoru. Nový majitel může vyřazený kousek třeba i zneužít (znovu z něj udělat policejní vůz), nebo se naopak vyděsit z jeho opotřebení, což zase kazí image sboru.

Carbon Motors brala v potaz rovněž praktičnost, jelikož strážci zákona tráví ve službě 12 a více hodin, potřebují především pohodlí. Dále je důležitá ochrana posádky při nehodě, rychlost, přesná ovladatelnost, nízké provozní náklady, čistší emise a snadná servisovatelnost. Zní to jako sci-fi? Automobilka měla chytrý konstrukční plán…

Základní skelet E7 tvoří hliníkový rám, na němž jsou posazeny termoplastické karosářské panely. Ty jsou odolné vůči nárazům, snadno vyměnitelné a dodávané v požadované barvě, proto není třeba žádné lakovny. Speciál nemá externí vytlačovací (nárazové) rámy, nepotřebuje je, jsou totiž integrované přímo v těle auta. Kvůli lepší aerodynamice a úspoře paliva najdete přední i zadní diodové majáky nad skly a ty boční vestavěné přímo do střechy či do blatníků.

Vestavěné senzory hlídají ovzduší kvůli chemickým, biologickým a radiačním rizikům, zatímco kamery monitorují okolí automobilu, čtou registrační značky nebo poskytují noční vidění (noktovizor). Technologie bezklíčového startování se zase stará o to, aby s autem neodjel nikdo nepovolaný – když hlídka opustí vozidlo, systém se zablokuje. Vychytávka rovněž umožňuje dálkový start motoru.

E7 se prý hodí i do lehčího terénu, protože v rozích překáží jen minimum kovových výztuh. Zadní část údajně snese náraz v rychlosti až 120,7 km/h bez toho, aniž by se poškodila palivová nádrž, což kdysi trápilo Crown Victorie od Fordu. Přední dveře disponují neprůstřelnou kevlarovou výztuhou, zatímco zadní protisměrné dveře lze otevřít do úhlu 90 stupňů, což zajišťuje lepší manipulaci s vnitřní výbavou (flintu máte hezky po ruce).

Prostor pro zadržené je skoro celý z plastu, plně omyvatelný, pevně oddělený od kabiny řidiče, bez klik nebo ovladačů oken. Tříbodové pásy jsou konstruované tak, aby se policista při pásání nemusel natahovat přes dopadeného lumpa. Naopak vpředu mají své místo luxusní kevlarem vyztužené kapitánské židle (vyhřívané, ventilované), vhodné i pro strážníky velikosti 6XL. Královský prostor a ergonomický posez v plné polní je rovněž zaručen.

Uprostřed palubní desky pracuje 15palcová dotyková obrazovka, kterou lze ovládat i bezdrátovou klávesnicí standardně uloženou ve středové konzoli. Digitální centrum řídí vlastně vše, na co si vzpomenete – od kamer přes navigaci až po tiskárnu. Za sedadly jsou nosiče zbraní a vyhřívané i klimatizované držáky nápojů. Promyšlenost do detailu potvrzuje též fakt, že v noci zajišťují vnitřní osvětlení červené lampičky zmírňující namáhání očí.

Pod kapotou E7 pracuje šestiválcový třílitrový turbodiesel od BMW s výkonem 304 koní a točivým momentem 569 Nm, přenášeným skrze šestirychlostní automat na zadní nápravu. Zrychlení z nuly na sto za 6,7 sekundy a počítačem omezená maximálka na 250 km/h měly dostačovat na tehdejší sporťáky od Porsche nebo Chevroletu.

Naftový apetit (šlo užít i levnou bionaftu) vyšel podle testů EPA na 8–8,5 litru na sto, zatímco benzinové V8 konkurentů „žraly“ 10,7–13 litru na sto. Předpokládaná životnost celku byla 400 000 kilometrů, tedy o více než polovinu delší ve srovnání s ostatními speciály, které vycházely z civilních modelů.

Odpružení E7 využívá zesílených vinutých pružin, samonivelačních tlumičů a víceprvkového zavěšení 18palcových ocelových kol s pneumatikami o rozměru 245/50. Brzdy jsou ventilované, vybavené ABS. Rozložení hmotnosti odpovídá poměru 50 na 50, stejně jako u BMW.

Prototyp projel Ameriku a hned zprvu oslovil přes 1 000 policejních oddělení, firma do budoucna plánovala dodat strážcům pořádku na 425 000 vozů a v roce 2010 podepsala nadějný kontrakt s BMW o dodávce skoro 250 000 naftových motorů.

Když se nad tím zamyslíte, říkáte si, že šlo o dokonalé vozy. Tak proč to nevyšlo? Obchodní plán Carbon Motors Corporation zahrnoval i půjčku od Ministerstva energetiky ve výši 320 milionů dolarů. Tyto prostředky měla automobilka získat prostřednictvím agentury pomáhající výrobcům vyvíjet vozidla na alternativní paliva. Jenže spásný úvěr nedopadl, firma se ocitla bez peněz a její hlavní představitel musel čelit v roce 2013 žalobě za nevyplacené mzdy.

Motorový Robocop se měl vyrábět od roku 2012 v Indianě, byl ve všech směrech takřka dokonalý a vyhořel na penězích. Malému producentovi se takřka podařilo revolučně změnit policejní flotily, na což si vzpomněli i vývojáři ze studia Electronic Arts a do jednoho dílu populární herní série Need for Speed implementovali právě Carbon E7. Proto si alespoň virtuálně můžete osedlat perfektní stroj na lapení padouchů, nakopnout mnichovský diesel a uhánět v doprovodu modro-červených majáků krajinou.