Článek
Není velkým překvapením, že zástupcem pozemní dopravy se v tomto závodě stalo Bugatti Chiron s dvakrát přeplňovaným W16 o objemu celých 8 litrů, výkonem 1 500 koní a točivým momentem 1 600 Nm. Dynamické výkony patří k tomu nejlepšímu, co silniční auto může nabídnout – z nuly na sto za 2,4 sekundy, z nuly na dvě stě za 6,1 sekundy, třístovkou jedete za malinko přes 13 sekund a magické čtyřstovky dosáhnete za zhruba půl minuty.
Odvěký souboj superauta a stíhačky. Kupodivu mají něco společné – jednak konstrukci z kompozitních materiálů, titanu a kevlaru, a jednak fakt, že v jejich „cestovních“ rychlostech musíte myslet hodně, hodně dopředu
To jsou všechno impozantní hodnoty, ale letadlo, v tomto případě stíhačka Rafale Marine od společnosti Dassault Aviation, hraje trochu jinou ligu. Byť pravda, z počátku má auto mírný náskok – po vzdálenosti 150 metrů dosáhne stíhačka rychlosti 165 km/h, po 250 metrech už doslova burácí rychlostí rychlostí 210 km/h a po ujeté vzdálenosti 450 metrů už dosahuje 260 km/h, což je pro stíhačku Rafale vzletová rychlost.
A právě ve vzduchu, ve svém přirozeném prostředí, může naplno využít svůj výkon, který je (když to přepočítáme na koně) ekvivalentem nějakých 5 700 koní, a dosáhnout tak udávané maximální rychlosti až 1,8 machu – tedy 2 205 km/h.
Proto musel za volant Bugatti Chiron Sport v limitované 20 kusové edici Les Legendes du Ciel (tedy v češtině Legendy nebes) usednout starý mazák Pierre-Henri Raphanel. Raphanel je oficiálním testovacím jezdcem Bugatti a má za sebou slušnou závodní historii – v letech 1986–2000 se celkem čtrnáctkrát zúčastnil Le Mans, stal se šampionem francouzské série Formule 3 v roce 1985 a zajezdil si dokonce i ve Formuli 1, jmenovitě jel například Velkou cenu Monaka v roce 1989.
Krásnou galerii z exhibičního závodu si můžete prohlédnout zde:
Vzniklo samozřejmě i video, jen je ve francouzštině. Závod samotný začíná po zhruba 11 minutách:
Podobných závodů auta proti stíhačce už jsme tu za poslední zhruba dvě dekády pár měli. Tak například Michael Schumacher, když ještě jezdil u Ferrari, si zazávodil v roce 2003 proti stíhačce Eurofighter Typhoon, tehdy však bohužel pro něj bylo zrovna mokro. I tak ale s „Tajfunem“ držel krok, a první kratší závod na 600 metrů Schumacher tehdy dokonce vyhrál.
Dále se závod podobnější tomu v našem článku konal v roce 2007 – tehdy bylo nejrychlejším silničním vozem stále ještě Bugatti Veyron, a ve „starém“ Top Gearu se s ním Richard Hammond postavil na start vedle typu stíhačky jako Schumacher. Když je zmínka o Veyronu, ten přišel o své prvenství kvůli vozu SSC Ultimate Aero, v roce 2010 však Bugatti vyvinulo silnější Veyron Super Sport, který vrátil prvenství zpět do Molsheimu hodnotou 431 km/h – a tehdy řídil právě náš dnešní hrdina, Pierre-Henri Raphanel.
Pilot stíhačky musí krotit stroj, kde jen „prázdná“ hmotnost činí 10,5 tuny, maximální vzletová je potom 24,5 tuny. Délka je 15,3 m, rozpětí křídel 10,9 m a operovat může až ve výšce 15,2 kilometru Výkon je ekvivalentem cca 5 700 koní
Námořní kapitán a pilot stíhačky Rafale Marine, o kterém víme jen jeho křestní jméno Ettiene, se nechal slyšet, že oba stroje mají překvapivě mnoho společného: „Preciznost a příprava jsou alfou a omegou. Jakmile se v Rafale dostanete na provozní rychlost, všechno se děje strašlivě rychle,“ svěřil se letec. „Každý váš pohyb musí být naprosto precizní, a hlavně správně provedený. A totéž platí i pro Bugatti Chiron Sport ve vysokých rychlostech.“
Ani pozemní „pilot“ neskrýval nadšení nad celou akcí, která má nepochybně především exhibiční charakter: „Stíhačce jsem na prvních pár stech metrů jasně ujel, ale o dalších pár set metrů dál už mě začala zuřivě dohánět, a než jsem se nadál, byla po mém boku ve výšce asi dvacet metrů a stále sílila,“ popsal zážitek z kabiny auta Raphanel. „Byl to opravdu úchvatný pohled, to vám povím.“