Bugatti Bolide: To nejlepší od Bugatti

Je samozřejmě pravda, že srdce Bolidu vychází z jednotky, kterou známe z Chironu. Jde tedy o evoluci 8,0l W16 se čtyřmi turbodmychadly. Jenže jak tvrdí samotné Bugatti, zde se inženýři pokusili z této mocné strojovny vydolovat absolutní maximum – tedy 1 850 koní! Ovšem Bolide bude schopný tento výkon opakovaně podávat při soustavném závodním tempu, nejen po dobu zhruba deseti sekund, jako některé sprintové speciály, které můžeme spatřit na YouTube.

Bolide, což se mimochodem čte „bolíd“, se má stát nesporným králem (nejen) okruhů. Ostatně „bolide“ ve francouzštině znamená závodní auto. Tomuto účelu se tedy podřídil nejen výkon motoru, ale i výrobní postupy a materiály, a s tím tedy souvisí i dvě pro rychlost naprosto klíčové oblasti – hmotnost a aerodynamika.

Bolide tedy není jen odlehčený a přiostřený Chiron – prakticky jde spíše o závodní auto, do kterého nacpali motor z Chironu, ovšem vypiplaný do maxima. K výrobě byly použity ty nejmodernější postupy a technologie, jak ostatně zmiňuje i vrchní inženýr Bugatti, chlapík jménem Stefan Ellrott, ve videu věnovaném právě typu Bolide. Například hnací hřídel, který vede výkon od motoru na zadní kola, je z hybridní směsi karbonu doplněné o titanové výztuhy – díky tomu má poloviční hmotnost, vydrží však dvojnásobnou zátěž.

Přesně taková filozofie je uplatněna prakticky na každé součástce a každém panelu Bolidu. Ellrott užasle hledícímu testovacímu jezdci Bugatti, kterým není nikdo jiný než závodnický matador Andy Wallace, ukazuje také rameno přední části zavěšení. To je vyrobeno z titanu, ovšem zpracovaného za pomoci 3D tisku – váží jen 100 gramů, přesto však, dle slov Ellrotta, je k jeho zlomení potřeba vyvinout sílu 3,7 tuny, což jsou bez mála dva Chirony. Neuvěřitelné.

A abychom to už dále neprotahovali, přejdeme rovnou k výsledkům. Díky výše zmíněným postupům se podařilo hmotnost udržet na skvělé hodnotě 1 240 kilogramů, a to nesmíme zapomenout, že v této hodnotě je zahrnuta také váha těžkého šestnáctiválcového motoru. V kombinaci s výkonem, který v případě natankování závodního benzinu činí 1 850 koní, se tu bavíme o číslech jako z jiného světa – poměr výkon/ hmotnost činí 1 500 koní na tunu. Jen pro správnou perspektivu, legendární Bugatti Veyron mělo díky hmotnosti zhruba dvě tuny a výkonu tisíc koní tento poměr zhruba 500 koní na tunu, a to vpravdě nebyl žádný lenoch. Bolide bývalé nejrychlejší silniční auto světa tedy v tomto ohledu překonává trojnásobně.

Nejvíce nás tu ale všechny zajímá, co to znamená v řeči čísel zrychlení. Hodnoty zní: Z nuly na sto za 2,17 vteřiny. Z nuly na dvě stě za 4,36 vteřiny. Z nuly na tři sta? 7,37 vteřiny! Když silniční auto za sedm vteřin zrychlí na stovku, často mluvíme už o poměrně svižném sporťáku – Bolide za tuto dobu už frčí třístovkou. Na čtyři sta trvá zrychlení 12 sekund, na pět set potom dvacet sekund, což je hodnota, která dělá běžnému smrtelníkovi problém si ji vůbec představit.

To jsou ale pořád jen suchá čísla v přímce. Jak se bude Bolidu dařit v zatáčkách? Tuto otázku si pochopitelně položili i inženýři Bugatti, a provedli proto pečlivé simulace na dvou z nejikoničtějších okruhů světa. Neblaze proslulý Nürburgring inženýrům vyšel dle simulací na 5:23,1, což je dokonce lepší čas, než je současný rekord Porsche.

Druhá simulace byla aplikována na okruh de la Sarthe, tedy Le Mans, a tam inženýrům počítač ukázal hodnotu čas 3:07,1. A to, dámy a pánové, je o sedm vteřin rychlejší, než kolik je aktuálně nejrychlejší čas kdy zajetý na tomto francouzském okruhu. Rekord z roku 2017 drží hybridní prototyp Toyota TS050, za volantem tehdy seděl bývalý jezdec Formule 1 Kamui Kobayashi.

Je pravda, že na Bolide se stačí už jen podívat a každému musí být jasné, že jde o něco opravdu výjimečného. Aerodynamika je velmi promyšlená a každý záhyb a každá hrana tu mají svůj účel. Což nás mimochodem přivádí k extrémistické zádi Bolidu, která by na okruhových dnech mohla dokonce lákat zraky nadšených kolemjdoucích více než „zadní nárazníky“ hostesek. Dle slov Bugatti tvar X, vsazený do zadní části Bugatti Bolide, odkazuje na experimentální charakter Bolidu, takže lze očekávat, že vůz bude rovněž sloužit i k testování nových technologií či postupů.

Dalším důvodem je, že díky „děravé zádi“ se pod zadními koly nemá jak hromadit přebytečný vzduch, a zádi tak nezbývá, než se při jízdě pořádně přisát k asfaltu. Díky čemuž mimo jiné perfektně vyniknou ty ohromné zadní pneumatiky, připomínající spíš parní válce.

Přesto se člověk neubrání jedné klíčové otázce: Bude rychlejší než čerstvý král rychlosti SSC Tuatara? To se opravdu těžko říká, Bugatti je ohledně tohoto údaje zatím velmi skoupé na slovo, a musíme se tedy spokojit jen se suchým údajem, že maximálka je „hodně přes 500 km/h“. Bolide však není silniční auto, takže SSC jeho titul nejrychlejšího silničního vozu minimálně prozatím stále zůstane.

Jaký přesně ale má Bugatti Bolide plnit úkol? Bude s ním automobilka jezdit od jednoho závodního okruhu ke druhému, aby se mohla zapsat do historie každého z nich jako nesporný rekordman? Možná. Nebo snad bude sloužit jako „motokára“ pro velké (a nechutně bohaté) kluky? Nebo jako pojízdná laboratoř? Ani jedno jistě není daleko od pravdy.

Zároveň se nedá vyloučit ani varianta, že by se Bolide opravdu postavilo na startovní rošt. A vlastně by to i dávalo smysl v souvislosti s novou připravovanou třídou supersportů pro vytrvalostní závody zvanou LMH – tedy Le Mans Hypercar.

Je to k nevíře, člověk už by si řekl, že se Bugatti umoudřilo a z rychlostních závodů se stáhlo, avšak přitom si jen řekli: „No počkejte, vy darebáci, my vám ještě ukážeme!“ Jedno je tedy jasné – Bolide bude za dvacet let stejná ikona, jako byl (respektive je) Veyron. Ne-li větší.