Článek
Český automobilový průmysl se dokázal po první vlně koronavirové krize poměrně dobře přizpůsobit. Výrobci nečekali na to, až naše vláda něco vymyslí, ale začali jednat na vlastní triko a stanovili si takové pořádky, aby mohli fungovat i nadále. Teď jim sice radost kazí chybějící čipy, vlivem čehož museli někteří dokonce krátkodobě přerušit provoz (např. Toyota v Kolíně), ale i přesto se jedny z hnacích motorů tuzemské ekonomiky úplně nezastavily.
Na naše otázky odpovídal přední český ekonom Lukáš Kovanda
Co však bude dál? Kam naše republika cílí? Stane se z nás montovna levných aut, nebo naopak technologická velmoc? A kdy bude všechno zase v normálu? Na tyto a další otázky se zeptáme Lukáše Kovandy, který je předním ekonomem Trinity Bank a finanční skupiny SAB a také členem Národní ekonomické rady vlády.
Povězte nám hned na začátek, změní současná krize nějakým významnějším způsobem náš tuzemský automobilový průmysl?
Krize zejména ukázala, že autoprůmysl dokáže reagovat velmi pružně i na zcela nečekané „černé labutě“, tedy na události nepředvídatelného rázu, které přitom mají zásadní dopad. Český automobilový průmysl z krize odejde posílen, neboť musel překonat celou řadu překážek, včetně svého dobrovolného uzavření loni na jaře. Základní trend, který byl v autoprůmyslu patrný už před pandemií, však zůstává stejný. Je jím odklon od konvenčních pohonů k těm environmentálně šetrnějším. Podobně jako před pandemií zatím není zcela zřejmé, zda český autoprůmysl tento přerod zvládne. Bude to klíčová výzva pro celou českou ekonomiku v převážné části dvacátých let.
Krize ukázala, že český automobilový průmysl dokáže velmi pružně reagovat i na nepříjemné změny
Mimo negativních dopadů, může současný stav přinést i něco pozitivního? Například zrychlený vývoj či nástup nových technologií?
Krize ukázala, jak je i automobilový průmysl fatálně závislý na čipech, zejména pak z Asie. Svět se tedy bude zřejmě po krizi snažit o větší geografickou diverzifikaci výroby (nejen) čipů. I s ohledem na to, že napětí mezi Západem a Čínou nadále houstne. V USA se Bidenova administrativa už nyní snaží novými dotacemi podporovat výrobce čipů. Lze očekávat další kroky, které by měly postupně navýšit podíl amerických výrobců čipů na globálním trhu. Lze předpokládat, že i EU se bude snažit navýšit podíl svůj, resp. svých výrobců.
Koncern Volkswagen avizuje sešup Škodovky spíše do kategorie producentů lidovějších vozů. Co to znamená z ekonomického pohledu?
Je to citlivá věc, vlastně dosti politická věc. Z čistě ekonomického hlediska si každý koncern, včetně Volkswagenu, může svobodně rozhodnout, kde a jaká auta bude vyrábět. Stejně jako pekaři by nikdo neměl mluvit do toho, zda housky peče v Dolní Lhotě, nebo v Horní Lhotě. Jako ekonom tedy nemohu říci nic jiného, než ať si Volkswagen vyrábí své vozy, kde chce. A pokud pro něj bude ziskové třeba jen to, když v Česku bude vyrábět pouze tříkolky pro malé děti, tak ať.
Podle Kovandy musí být potenciál českého průmyslu rovněž diverzifikován
Pokud by česká ekonomika měla být závislá na jednom druhu produkce, té automobilové, nebo dokonce jen na určitém druhu automobilového modelu, je to špatně a dříve či později se jí to stejně vymstí. Budoucnost našeho hospodářství musí být rovněž v diverzifikaci.
Jaký vliv na naší ekonomiku mají výrobní závody Hyundai (Nošovice) nebo Toyota (Kolín)?
Model naší ekonomiky opřený o tyto a podobné závody už je pomalu překonaný. V uplynulých dvaceti letech sloužil celkem dobře, ale Česko se musí posunout dále. Naše ekonomika potřebuje více větší přidané hodnoty, více výzkumu a vývoje. S levnou, byť kvalifikovanou pracovní silou si už pro dalších dvacet let nevystačíme. Pracovní síla v Česku už totiž není až tak levná, třeba v porovnání se zeměmi typu Rumunska, Bulharska či Turecka.
Česko by se mělo z ekonomického hlediska posunout dále, tedy nebýt opřené jen o velké výrobní závody
Takže hrozí Česku, že se stane obyčejnou automobilovou montovnou bez perspektivy do budoucna?
Hrozí. Ekonomové hovoří o takzvané pasti středně rozvinuté ekonomiky, v níž bychom mohli uvíznout. Potřebujeme nový ekonomický model, opřený o vzdělanou pracovní sílu, výzkum a vývoj. Naději máme v některých segmentech IT, v 3D tisku, v nanotechnologiích i jinde. Věřím, že montovnou nezůstaneme.
Velké téma elektromobily. Vzhledem k jednodušší výrobě nebude potřeba tolik dělníků. Znamená to, že lidé kvůli elektrickým vozům přijdou o práci, živobytí?
Vyloučit to určitě nelze. Dvacátá léta budou z tohoto hlediska velkou výzvou. Někteří zaměstnanci bohužel o práci přijdou. Když první automobily začínaly nahrazovat koňské povozy, kočí také ztráceli džob. Z hlediska jednotlivce – konkrétního kočího – to byla rána. Z hlediska společnosti jako celku pokrok. Nebo snad chceme, aby se zase vrátily koňské povozy i s kočími? Sociální zabezpečení je navíc nyní neskonale rozvinutější než na přelomu 19. a 20. století, takže dnešním propuštěným rozhodně nehrozí taková sociální tíseň a strádání, ba bída jako kočím a dalším lidem bez práce tehdy.
Snížení počtu pracovních míst se v autoprůmyslu nejspíše nevyhneme
Myslíte si, že po konci pandemie zůstanou v kurzu prodeje automobilů on-line, případně bezkontaktní řešení servisních služeb, kdy třeba dovezu auto do servisu, dám klíče do schránky, hotové za pár dní vyzvedávám obdobným způsobem?
Bezkontaktnost má své nesporné hygienické výhody. Zároveň ale lidé po roce sociálního odloučení zase touží po mezilidském kontaktu. Už zpravidla mají plné zuby distanční, bezkontaktní komunikace. Samozřejmě, někteří introverti si v současném stavu libují, ale ti nepředstavují typický vzorek populace. Takže předpokládám, že řada bezkontaktních řešení zůstane v módu zálohy určené pro nouzové situace, třeba pro případ další pandemie. Běžná praxe se ale po pandemii zase poněkud přikloní, byť ne zcela, k předpandemickému stavu.
Očekáváte rychlý obchodní restart, tedy až to někdy skončí, budou lidé hojněji utrácet za nová auta?
Lidé v Česku během pandemie spořili více než čtyřikrát rychlejším tempem než v průměru v takřka dvacetiletém období před ní. Takže peníze mají. Lze očekávat, že podstatnou část z těchto úspor utratí, až se ekonomika otevře. A to i za nová auta. V době otevírání ekonomiky ale stát postupně začne z ekonomiky stahovat své podpůrné programy, jako je Antivirus. To může vyvolat přechodný nárůst nezaměstnanosti a propad ekonomiky, a tedy i celkové poptávky, zejména té po statcích typu nových aut, jejichž nákup lze třeba i o několik let odložit. Takže prodejci aut by měli být připraveni na přechodné zhoršení odbytové situace.
Pozor na přechodné období ekonomického propadu – nejspíše nastane
To znamená, že když roste nyní trh s ojetinami, tak bude tomu i nadále?
Slabší poptávka po nových autech by mohla být vzpruhou trhu s ojetinami. Tento trh by tedy takový propad zaznamenat neměl.
A můžete nám na závěr nějak v kostce popsat, kam český automobilový průmysl směřuje?
Směřuje do neznáma, ale po covidové krizi je zase o něco silnější a odolnější, což by mohlo z nutného kroku do neznáma, jenž ve dvacátých letech nutně nastane, učinit úspěšné vykročení vstříc nové podobě automobilové výroby.
Čeká nás velký krok do neznáma, tak snad to nepokazíme
Tak to byla slova předního českého ekonoma Lukáše Kovandy, která nám říkají, že se dostáváme k určitému bodu přerodu, přičemž v tomto období by mělo dojít k rozhodnutí, kam bude náš automobilový průmysl a vlastně celá ekonomika směřovat. S rozvojem elektromobility, hrozbou, že se Česko stane jen montovnou, a s dalšími změnami ovšem musíme do budoucna počítat. Čeká nás tedy důležitý krok do neznáma, tak snad nešlápneme vedle.