Brough Superior SS 100 – Pocta strojařině a tradici

Jenže stejně tak jako spousta dalších ambiciózních projektů, vzniklých po první světové válce, byl i Brough Superior ukončen druhým světovým konfliktem. Tedy alespoň první etapa. Ta další se začala psát v nedávné historii, když práva na značku Brough Superior získal další Angličan – Mark Upham. Velký nadšenec do motorek a britského motocyklového inženýrství celkově se rozhodl navrátit značce její dávno zaniklou slávu a oslovil jednoho velmi povolaného člověka – Francouze Thierryho Henrietta, designéra a majitele společnosti Boxer Design, situované v Saint-Jean poblíž Toulouse. Právě tady vznikají nové stroje legendární britské značky, mezi nimi i SS100 (Super Sport 100) nové generace.

Možná si teď říkáte, že je pro vás Brough Superior úplnou novinkou a že jste nikdy žádný motocykl tohoto názvu a specifického vzezření nepotkali. Na tom má svůj podíl i cena, ke které se dostanu, nicméně pár „Superiorů“ se v Česku skutečně nachází. Jejich prodej má na svědomí firma MR43, od které už jsem si v minulosti půjčil i italskou specialitu Moto Morini a která mi dohodla audienci se Superiorem u jednoho sdílného majitele, jenž si nepřeje být jmenován.

Až dosud jsem měl možnost spatřit naživo Brough Superior jenom na výstavě Motosalon, tady mám ale konečně klid a čas na to, abych se s tímhle naprosto výjimečným strojem blíže seznámil a konečně se na něm i krátce svezl.

Už během meziválečného období byl Brough Superior především oslavou motocyklového inženýrství a v tomto ohledu je současné provedení věrné svým předkům. Přede mnou tedy stojí designem jednoduchý, ovšem mimořádně precizní stroj, doplněný celou řadou nezvyklých nebo rovnou výjimečných technologických postupů a materiálů.

Fascinující je třeba zavěšení předního kola typu Fior, které je tvořené hliníkovými rameny, titanovými táhly a centrálním tlumičem. A hned pod ním se nachází další lahůdka – v motocyklovém průmyslu unikátní přední brzda Beringer se čtyřmi kotouči a dvěma brzdiči, která poskytuje velkou brzdnou plochu i při relativně malém průměru kotoučů. Lépe tak vyniká přední kolo, které je stejně jako to zadní vyfrézováno z jednoho velkého kusu hliníku.

Frézované díly vlastně dost utvářejí celkový vzhled a jsou důvodem, proč kolem Superioru mlsně chodit desítky minut a kochat se jednotlivými detaily. Každé víčko, každý držák, ale dokonce i detaily jako ovladače na řídítkách nebo podpis technika, který motorku ručně sestavil. Všechno je krásně provedeno a perfektně zapadá do celkového obrazu, kterému vévodí velký budík rychloměru cejchovaný v mílích i kilometrech, ale taky nádrž torpédovitého tvaru, „přepásaná“ pruhy oceli. Právě tahle charakteristická nádrž potom slouží jako nepřehlédnutelný odkaz na původní Brough Superiory z dvacátých a třicátých let.

Určitým odkazem, byť značně zmodernizovaným, je taky motor. Stejně jako před bezmála sto lety, má SS100 i nyní vidlicový dvouválec – byť ten současný je zcela moderní a je využit jako namáhaná součást šasi. Má vodní chlazení, vstřikování, dvě vačky a čtyři ventily na válec a rozevření válců 88 stupňů. O jeho konstrukci se zasloužili inženýři z francouzské společnosti Akira. Z téměř přesně litrového objemu podává motor adekvátních 102 koní a 87 Nm, což je celkem optimální porce výkonu na motorku se suchou hmotností 186 kilogramů.

Motor naskakuje za doprovodu důrazného dupotu, jenž se line z benevolentních výfuků, a já si uvědomuji, že před usednutím na Superior pociťuji takový respekt, jako už dlouho ne. Přehazuji nohu přes relativně vysoké sedlo a ruce natahuji k nizounko umístěným řídítkům do pozice typické pro „café racery“. Ohyzdné počasí z rána se nakonec milostivě rozplynulo, takže mou nervozitu uklidňuje alespoň fakt, že svou první jízdu na téhle exkluzivní strojovně nebudu muset absolvovat na mokru. Tedy ne snad, že by byla silnice úplně suchá, ale alespoň neprší.

Jenže jak ukazují první metry a pak i první kilometry, ono se není čeho bát. Jakkoliv působí Superior na pohled jako z jiného světa, svým chováním a ovladatelností se nijak zásadně neodlišuje od motocyklové „konfekce“. Vidlicový dvouválec reaguje silně ale plynule na povely plynu, má hutné střední spektrum následované mocným vrškem, ale výkon mi vzhledem k zaměření motorky přijde tak akorát. Lehké šasi je navíc úžasně ovladatelné, motorka s přesností a jistotou jede tam, kam se podívám, a trochu zvláštní je snad jenom LED přední světlo se štítkem, které se mi v zorném poli hýbe spolu se zavěšením předního kola, takže práci tuhého, ale ne zbytečně tvrdého odpružení sleduji celou dobu jízdy.

Jestli něco opravdu vyžaduje chvíli zvyku a cviku, budou to brzdy. Brzdný účinek unikátní čtyřkotoučovky na předním kole je úchvatný, ale stejně tak i její nástup. Snad ani ty nejostřejší polozávodní monobloky konvenční konstrukce se nezakusují s takovou vervou jako tyhle Beringery, takže za celé svezení jsem si vystačil výhradně s jedním prstem a stejně jsem se musel hodně „přenastavit“, abych na přední brzdu nastupoval s co největším citem.

Vezmu-li ale přední brzdu stranou, jsem vlastně hrozně překvapen. Překvapen tím, jak sympatická, lehce ovladatelná a přirozeně působící motorka Superior je. Vlastně bych s ním klidně jezdil třeba denně do práce, vzbuzoval obrovský poprask u celého okolí a ještě se při každém nasazování helmy se kochal tím, jak úžasný strojařský klenot před sebou mám. Brough Superior je totiž motorka jako žádná jiná. Je to pocta slavné minulosti a britskému motocyklovému inženýrství, z níž zaplesá srdce každého milovníka strojařiny. A to ani nemusí být fanouškem dvou kol.

Přece je tu však jeden faktor, který představu Brough Superioru jako motorky na každý den poněkud podráží – ano, jde o již jednou naznačenou cenu. Dovozce MR43 si za Superior momentálně řekne necelých 1,8 milionu Kč, což je za motorku vskutku velká suma peněz. Jenže co naplat – za exkluzivní stroj s exkluzivní technikou, mezi jehož majitele se řadí třeba Jay Leno, se prostě platí.