Britský Hillman svým zpracováním nadchl i Československo

Britská značka Hillman měla na československém trhu zajímavé postavení. V roce 1959, kdy k nám byly dovezeny první vozy Minx, se mohly chlubit pokrokovější konstrukcí sedanů vyšší třídy, modernější technikou a větším komfortem než první automobily z Velké Británie, jakými byly v letech 1957 – 1959 dovezené menší Fordy Anglia.

Proč padla volba právě na Hillman Minx třetí série, když se tehdy ve Velké Británii vyrábělo obrovské množství různých jiných typů, se nám nepodařilo zjistit, a jak si koncem roku 1959 posteskl Juraj Poliaček při popisu vozu ve Světě motorů, ponecháme tuto otázku lépe informovaným...

Hillman Minx přišel na československý trh koncem roku 1959 v provedení IIIA, poháněném řadovým čtyřválcem OHV 1,5 litru o čistém výkonu 49 koní (36 kW) podle normy DIN (tedy po odečtení odběru příslušenství), který dával při 4 600 otáčkách za minutu. Byla to verze se sníženým stupněm komprese z 8,5 na 7,0 vzhledem ke kvalitě benzinu, jinak měl 53 koňských sil (tedy 39 kW) při shodných otáčkách.

Spojka dostala kapalinové ovládání, čtyřstupňová převodovka s řazením pod volantem synchronizaci na druhém až čtvrtém stupni, motor poháněl samozřejmě zadní kola. Na svou dobu prostorný čtyřdveřový sedan uháněl rychlostí až 128 km/h a spotřeba benzinu 9,5 l/100 km byla tehdy také dobrá.

Hovořilo se o dodávce 500 vozů, uskutečněné v roce 1959, další následovaly koncem roku 1960, ale už ve vylepšeném modelu IIIB. Na pohled se příliš nelišil, ale motor dostal karburátor Zenith 30 VN místo typu 30 VIG, jehož nová konstrukce umožnila snížení spotřeby paliva a spolu s novým suchým čističem nasávaného vzduchu do motoru a pozměněným stálým převodem naopak zvýšení největší rychlosti na 135 km/h. Zmenšená tloušťka předních opěradel přispěla ke zvětšení prostoru pro nohy cestujících vzadu.

Šťastní majitelé svoje Minxy doslova hýčkali, nebylo jich sice mnoho, ale přesto se automobily z Coventry staly zpestřením provozu na našich silnicích. Kromě Fordů z Dagenhamu (nejprve Anglia, pak Cortina) a ojedinělého dovozu Austinu Allegro zůstaly tyto vozy jedinými osobními automobily britské výroby, které se k nám za minulého režimu dovážely.

Poslední Minx, jenž přišel na náš trh, bylo provedení IIIC se silnějším motorem 1,6 litru pro modelový rok 1962 (bylo za 42 000 Kčs). S ním produkce této generace Minxu s charakteristickým silně zaobleným zadním oknem vlastně skončila. Stylisticky spřízněný Minx V (pátá série) měl modernější vzhled, upravenou příď a ploché zadní okno, ale Britové svou novinku na Mezinárodním veletrhu 1964 v Brně nabízeli marně.

Série III skončila v roce 1963, vzniklo 139 tisíc vozů včetně variant A a B, zatímco výrobní počty IIIC se nepodařilo zjistit ani britským historikům. Postrádáte sérii IV? Tak vězte, že nikdy nevyjela pod jménem Minx, toto označení bylo určeno pro stylisticky modifikovaný automobil, jenž se nakonec objevil v roce 1962 coby nový Super Minx.

Největší reputace Hillmanu, automobilky založené už v roce 1907, přišla až v roce 1932 s první sérii lidového automobilu Minx. Smysl Angličanů pro humor jistě potvrzuje překlad, jméno Minx totiž značí rozpustilé děvče, ostatně původně šlo o lidový automobil, byť kvalitní!

Tento rodinný vůz, nejprve se čtyřválcem SV 1,1 litru, stanovil nová měřítka pro pohodlí, výkony, design a dílenské provedení. Patřil k nejrozšířenějším britským automobilům spolu s konkurenty Austin, Morris a Ford. Populární jméno Minx pak vydrželo na dlouhé řadě vozů Hillman, vlastně až do konce značky v sedmdesátých letech.

Vozy Williama Hillmana, navržené slavným konstruktérem Louisem Coatalenem, se ve Velké Británii objevily poprvé v roce 1907. Zakladatel značky původně dělal jízdní kola, ale pak vybudoval automobilovou dílnu na zahradě ve Stoke (Coventry), získal francouzského inženýra Coatalena, který dříve pracoval pro De Dion-Bouton a Humbera, a pustil se do stavby luxusních automobilů.

Vznikaly tak pozoruhodné stroje, mezi nimiž nechyběl šestiválec o objemu válců téměř deset litrů, ale největší proslulost značce vynesl právě Minx.

V roce 1928 převzala automobilku Hillman obchodní společnost Sira Reginalda Rootese, který postupně zapojil do svého impéria výrobce osobních vozů Hillman, Humber, Sunbeam a Singer a užitkových vozů Commer, Karier a Dodge Kew. V roce 1939 byla výroba Hillmanu zracionalizována pouze na jediný Minx, jenž sílil a procházel průběžnou modernizací.

V roce 1940 dostal samonosnou karoserii, 1948 kapalinové brzdy, 1950 větší motor 1,2 litru, 1955 ventilový rozvod OHV s opět větším motorem 1,45 litru, 1956 novou pontonovou karoserii a ke konci výroby v sedmdesátých letech slavný motor 1,725 litru, jenž se stal standardní pohonnou jednotkou i odvozených vozů dalších značek Rootes Group (Sunbeam, Singer a Humber).

Často šlo jen o „badge engineering“ čili značkové inženýrství, kdy téměř shodné vozy dostaly několik různých značek. Řada Minx vyvrcholila typy V a VI s modernizovanou karoserií, než v roce 1967 přišla zcela nová generace Minxů, prodávaná i pod novým jménem Hunter.

Pokrokovým činem bylo uvedení malého vozu Hillman Imp, pro jehož výrobu zřídil Rootes Group zcela novou továrnu ve skotském Linwoodu. Vůz moderních tvarů s velkou prosklenou plochou a vzadu uloženým hliníkovým čtyřválcem 0,9 litru se Britové snažili uplatnit i na československém trhu, ale neuspěli, když se začala prodávat Škoda 1000 MB. Závěr existence Hillmanu, ovšem i Sunbeamu, Singeru a Humberu, je smutnou kapitolou. V roce 1964 získal americký Chrysler majoritu ve skupině Rootes, ještě se objevil nový Avenger, ale poslední automobily se značkou Hillman byly vyrobeny v roce 1976.

O dva roky později Američané prodali Rootes Group skupině Peugeot, ta nakrátko zavedla značku Talbot, pak vyráběla v Rytonu svoje vozy a ve finále továrnu zavřela, když převedla produkci Peugeotů do slovenské Trnavy. Na Hillmany si už nikdo nevzpomněl, dnes jsou jen ozdobou veteránských srazů a málokdo věří tomu, že se prodávaly i u nás.