Bono Vox jezdíval mercedeskou, ale klidně i trabantem

Nejproslulejším autem, které si se slavnými irskými U2 ihned spojíte, je východoněmecký Trabant. Vážně! Během svého turné „Zoo TV“ v Berlíně a zejména pro obal slavné desky Achtung baby! využili U2 dokonce sedm různých trabantů, úchvatně dekorovaných slavným francouzským grafikem Thierrym Noirem. Pád Berlínské zdi, události kolem sametové revoluce a koncerty U2 měly v raných devadesátých letech neskutečný náboj. Úvodní fotografie slavné čtveřice hudebníků spolu s pomalovaným Trabantem tehdy oblétla celou zeměkouli. Kdekdo by v tom dokázal vidět i trochu analogie s The Beatles a jejich psychedelickým Rollsem, jiní zase jasnou symboliku projevených sympatií členů U2 spojenou s definitivním pádem komunistického režimu ve východním bloku.

Pojďme ale zpět do raných osmdesátých let, do začátku tvorby U2, kapely, kterou tehdy ještě mimo Irsko nikdo příliš neznal. Za první studiové album pojmenované „Boy“ si právě dvacetiletý Bono pořídil velký Mercedes třídy S a rovnou s pořádným osmiválcem pod kapotou. V té době, byl to podzim 1980, koncertovali U2 po Evropě a jejich hlavním singlem „I will follow“ dobyli světové hitparády. Krásná a exkluzivní auta si tehdy už mohl dovolit nejen Bono, ale i Edge, Adam Clayton i Larry Mullen, který hrál na bicí. I když ten holdoval spíš motocyklům.

Mercedes se do dnešních časů dochoval v poměrně autentické podobě, ale ne bez chyb. Jeho zevnějšek by potřeboval opravit a ani interiér už není v prvotřídní kondici. Jde o prakticky sériový Mercedes-Benz SEL 450 z konce výrobního cyklu řady W116, který byl ve své době dovybaven příplatkovou audio soustavou. Bono přidal reproduktory, zesilovač, a dokonce ještě dodatečný hasicí přístroj, to jen pro případ, kdyby naplno puštěné cédéčko s albem „Joshua Tree“ chytlo nečekané grády. Tygrovaný vzor potahů sedadel už jen dotváří nezaměnitelný charakter osmdesátek. Tohle auto stojí za záchranu nejen díky slavnému majiteli, ale i k zachování ducha tehdejší doby.

Zmíněné album „Joshua Tree“ z druhé poloviny osmdesátých let mám ze všech nejraději. Bylo mým prvním setkáním s U2. Kdysi ho táta přivezl se Států a my si ho dodnes schováváme doma v rockotéce cédéček, která byly tehdy v devadesátkách tak moderní a dnes se stala tak trochu relikvií starých dobrých časů. Ale hudba U2 – zvláště úvodní skladba „Where the streets have no name“ – zůstala doslova nadčasovou zrovna jako ošuntělý starý Mercedes (W116), který se nakonec prodal na aukci Carandclassic za v přepočtu jeden milion a sto tisíc Kč. Když uvážíte, že v něm pravidelně jezdíval Bono, nezní to jako špatná cena, byť bude muset jeho nový majitel vrazit další nezanedbatelné sumy do renovačních prací.

Bono byl, co se týče aut, nakonec docela skromný „chlapec“. S rodinou jezdí podle britského tisku v úplně obyčejném Opelu Zafira a na vysloveném luxusu si nikdy nepotrpěl. Zrovna jako další slavný irský hudebník Bob Geldof, který si zahrál roli ve „Zdi“ od Pink Floyd a koncertoval mnohokrát po boku Davida Gilmoura, se i Bono zhlédl v práci pro charitu, projevuje silné sociální cítění a angažuje se v boji proti světové chudobě. Bono nikdy nebyl typickým sběratelem exkluzivních automobilů, byť si vydělával svého času pohádkové peníze.

Baskytarista kapely Adam Clayton si za své honoráře koupil na sklonku osmdesátých let gentlemanský Aston Martin V8 Volante, který si nechal minimálně deset let. Dokonce jej jednou v raných devadesátkách stavěli policisté a jejich pes vyčmuchal marihuanu pěkně uschovanou v kastlíku spolujezdce. A ten konkrétní modrý Aston Martin pak údajně skončil u jistého britského poslance. Člověk by si ihned představil humornou historku plnící novinové titulky, kterak policejní pes vyčmuchal zbytky „trávy“ z interiéru auta váženého politika, třeba rovnou na parkovišti úřadu vlády.

Každopádně si šikovný baskytarista za své hudební výkony dopřál i jiná auta. Jedním z nich byl futuristický Citroën SM z roku 1972 se šestiválcovým motorem Maserati pod přední kapotou. Elegantní francouzská vlajková loď přezdívaná „Sa Majesté“ (její veličenstvo) se k avantgardnímu životnímu stylu umělecky založeného Claytona nesmírně hodila. Také v té době randil s modelkou Naomi Campbell a do svého vozového parku přidal i červené Maserati Ghibli 4,9 SS rovněž ze sedmdesátého druhého roku. Tohle auto se před několika lety prodalo na aukci Coys v Londýně za v přepočtu devět milionů Kč.

Ostatní členové kapely prožívali auta přeci jen méně než velký estét Clayton, v jejich sídlech se patrně nenajdou pohádkové automobilové sbírky jako u jiných rockerů, o kterých rád píšu. Bono míval v jeden čas Ford Cortinu a pak dlouhá léta výše zmiňovaný mercedes. A krásným starým mercedesem jezdíval i kytarista David Howell Evans, uměleckým jménem „The Edge“. Měl přímo elegantní bezsloupkové kupátko 280 SE Coupe z roku 1969, což je auto, které už má dneska docela slušnou hodnotu. První roky U2 však vypadaly úplně jinak, žádná drahá auta, hotely, manažeři, nic takového nepřicházelo při prvních koncertech v úvahy.

Na první koncertová turné kapely U2 slavnou čtveřici vozívala po Irsku právě Davidova maminka. Vzpomínají, že to bylo v oranžovém Volkswagenu Brouk se střešním nosičem, kam naházeli hudební nástroje. U2 začali hrát spolu dohromady ještě jako teenageři na škole. Bylo jim šestnáct, když kapela úplně začínala. Za čtyři roky se však najednou vyšvihli velmi vysoko a v čele hudební síně slávy zůstali dodnes. Je obdivuhodné, že hrají všichni stále pospolu i po oněch 45 letech od svých začátků. Nová koncertová šňůra zatím oznámena není, naposledy jste U2 mohli vidět naživo v rámci Joshua Tree tour, a to konkrétně v prosinci 2019 v indické Bombaji. Musíme si počkat, třeba se dají zase dohromady a v roce 2022 snad bude možné na koncert U2 opět vyrazit.