BMW Z4 25i E85 – Nejhezčí Zetko si mne získalo

Na sklonku osmdesátých let se BMW rozhodlo oprášit dávnou tradici otevřených roadsterů a uvedlo první model Z1 s klasickou koncepcí. Následovaly typy Z3, Z8 a poté několik generací Z4. Já jsem si dnes pro článek vybral dle mého názoru nejhezčí (i když ne každý to tak má) – model Z4 první generace E85 (odvozené kupé z roku 2006 dostalo kód E86). Auto se poprvé ukázalo v roce 2002 v Paříži, tento testovaný exemplář vyrobili o 4 roky později.

Anders Warming v době uvedení schytal za design dost kritiky, ale dle mého si ji nezasloužil. Lidem se tehdy větší model moc nelíbil, navíc prý zmizelo dost dramatických prvků předchozí Z3, na druhou stranu se Z4 pyšnila nízkým koeficientem odporu vzduchu 0,35. Jenže ta dlouhá hladká kapota je tak krásná a tak příjemně se na ní zpoza volantu kouká, jako přes kopec. Vlastně musím říct, že jak obíhám auto s fotoaparátem, líbí se mi z každého úhlu. Výroba byla zahájena v roce 2002 v USA, o rok později dorazilo nové Zetko i na evropský trh.

První Z4 byla větší než předchůdce a je to znát hlavně v interiéru - nejvíc v místě pro nohy spolujezdce. Pořád ale sedíte nízko a vlastně na zadní nápravě. Ideální je, pokud najdete kus se sportovními sedadly, ta normální nemají pořádné boční vedení. Kolem vás je sbírka kvalitních a dobře slícovaných materiálů, v tomto případě ve světlé krémové barvě s doplňkovým dřevěným dekorem, které se i po letech v provozu obejdou bez pazvuků. A před vámi volant s velkým spektrem nastavení, takže najít si pozici na řízení není vůbec problém. Bohatá základní výbava obsahuje 4 airbagy, rádio s CD přehrávačem, elektrická okna a klimatizaci. Za kožené čalounění s výhřevem se už ovšem připlácelo, stejně tak za navigaci, což původní majitel neudělal.

Příjemná je malá míra průvanu v interiéru (do sedmdesáti tady není vlastně žádný, větrná clona dělá svou práci dobře, pak už na mne začíná ale foukat) a dobré rychlé topení. Střecha ovšem funguje jen u stojícího automobilu (stažení trvá 12 sekund) a vyplatí se zkontrolovat její stav před koupí. Objem kufru se nemění, a tak BMW nabízí překvapivě dostatečných 280 litrů.

Charakterní motor vpředu a pohon zadních kol, to je typické jak pro starší BMW, tak kdysi i pro segment malých roadsterů. Vrcholem této generace byly verze Z4 M, pro fajnšmekry tu zase byla Alpina Roadster S. Jsem rád, že tady není základní čtyřválec 20i (prodával se jen v Evropě), ale řadový šestiválec 25i s rozvodem DOHC, který byl jedním ze dvou šestiválců při uvedení. Je hliníkový a s variabilním časováním ventilů double-VANOS, na pedál reaguje okamžitě a má krásně lineární zátah. Maximální výkon je 174 (do roku 2006 dokonce 190) koní v 5 800 (nebo 6 000) otáčkách, točivý moment 230 Nm (nebo 245) v 3 500 otáčkách, navíc reakce jsou okamžité. Při klidné jízdě je auto tiché a má velmi příjemnou spotřebu pod osm litrů, v tempu klidně i kolem dvanácti, ale u hračky asi nebudu řešit zrovna tento údaj. S autem se budete klidně projíždět už kvůli nádhernému zvuku – dunivému v nízkých a ostrému vytí ve vyšších.

U této verze byl spojený s pětistupňovým automatem, který má příjemně hladký chod, ale v nabídce byl i klasický pětistupňový manuál (auta s ním mají sportovnější charakter a potenciál motoru jde lépe využít) a šestistupňový automat SMG. Akcelerace na stovku trvá autu 7 sekund (nebo 6,6 s manuálem) a maximální rychlost je přes 230 km/h. BMW samozřejmě auto vybavilo systémy ABS, kontrolou trakce a silnými citlivými kotoučovými brzdami na všech kolech. Elektronický posilovač řízení mění svou účinnost podle aktuální rychlosti auta a nejvíce pomáhá při pomalé jízdě a parkování. Trochu ale okrádá řidiče o zpětnou vazbu, byť to je hlavě v porovnání s dobovou konkurencí. Dnešním pohledem působí auto nadprůměrně. BMW jako kdyby o řízení vědělo, takže ostrá Z4 M dostala klasický hydraulický posilovač.

Výhodou, kterou přímo cítím, je mnohem tužší karoserie, než měl předchůdce Z3. Celé auto váží slušných 1 345 kilogramů a díky motoru spíše za přední nápravou jsou kila dobře rozložená v poměru 50:50. Spolu s předním zavěšením MacPherson (náprava pochází z trojky E46) a zadním multi-link to znamená, že se Z4 chová mnohem přesvědčivěji, byť je to stále primárně velmi komfortní roadster, spíš než tvrdý sporťák (těžko říct, jak moc charakter změnil volitelný Sport Package, neměl jsem možnost jej vyzkoušet).

BMW používalo lehké materiály, aby čtyřka nebyla o moc těžší. Kapota je hliníková, rám střechy zase z hořčíku. BMW dokonce použilo pneumatiky run-flat, aby ušetřilo hmotnost rezervy (a také měla Z4 větší kufr). Výsledkem jsou jen minimální náklony v zatáčkách, ale také větší citlivost auta na hrboly. Ale měkkou houpavou charakteristiku u roadsteru nikdo nečeká a tady mi míra komfortu plně postačuje. Autu by ale slušel samosvor, aby bylo v zatáčkách o něco hravější.

BMW Z4 je slušně spolehlivé, dobře odolává korozi a ani provozní náklady nejsou neutáhnutelné. Díly a servis přímo u BMW ale nejsou nejlevnější. Hrozí karbonování motoru a na lehkou váhu neberte ani úniky oleje. Auto má interval na výměnu oleje předepsaný na 15 tisíc kilometrů a řada majitelů, kteří nejezdí moc často, jej tak nemění několik let. Dnes se doporučuje interval zkrátit na 10 tisíc nebo jeden rok. Pravidelné výměny oleje si žádá i automatická převodovka a diferenciál. Pokud se ale o auto předchozí majitel poctivě staral, je relativně bezproblémové. Zlobit může klapka Disa, a pokud se nájezd blíží ke čtvrt milionu kilometrů, možná by se vyplatilo zrepasovat systém VANOS. Nezanedbejte kontrolu vodní pumpy a napínáku a také stav brzdových hadic. Jen interiér není tak kvalitní jako u jiných modelů a vyplatí se zkontrolovat všechnu elektroniku, hlavně klimatizaci, otevírání střechy a dálkové otevírání kufru.

První generace Z4 se rozloučila s výrobou 28. srpna 2008 a v prosinci se představil nástupce E89, vyráběný v Regensburgu pouze jako roadster. Dnes se vyrábí už třetí generace G29, která sdílí platformu s Toyotou Supra. Ta první vznikla v počtu 197 950 kusů, z čehož 180 856 bylo otevřených roadsterů. Zas takový výběr mezi ojetinami ale není. Ceny se pohybují v rozpětí 100 až 500 tisíc, úplně po těch nejlevnějších kouscích bych se ale nedíval, nejspíše budou mít zanedbaný servis. Výhodou je kromě spolehlivosti i málokdy vysoký nájezd. Navíc se s Z4 dá žít celoročně (pokud máte garáž), na to je robustní dost a za ten charakter a pěkný zvuk šestiválce to stojí. Zkušený řidič si Z4 opravdu užije a ocení, že auto nejen vypadá lépe než Z3, ale i přesvědčivěji a sportovněji jezdí. Není sice tak precizní jako Porsche Boxster, ale spíš připomíná staré britské roadstery. Věta „tohle nechceš“, kterou mne jeden kamarád před svezením strašil, u mne tedy neplatí, naopak se mi se Z4 jelo strašně příjemně.