BMW řady 2 Active Tourer – Především lidové auto

Vozy značky BMW křižují naše komunikace už od dob socialismu. Tehdy jste mohli příležitostně zahlédnout ve výlohách prodejen Tuzex krásné, ale hodně drahé modely. Revoluce, rostoucí prodeje značky a populární import z Německa sem navalil obyčejné plechovky i prémiové kousky za miliony korun. Ostatně, pokud se chcete naučit driftovat a nemáte moc peněz, dobře vám poslouží staré BMW řady 3 s interním označením E36. Jestli máte raději luxus, nejnovější technologie nebo hodně zábavná auta, pak si z nabídky čerstvých Mnichovanů také vyberete. Ale co když chcete obyčejné lidové vozítko?

Bude to znít jako protimluv, ale BMW řady 2 Active Tourer je přesně tou šedou myší automobilky, která takřka v ničem nevyniká a je podobná ostatním tuctovým autům. V měřítku očekávání od prémiové značky obnáší zklamání, ale v očích praktických lidí najde zalíbení. Kdyby vůz neměl vzadu modrobílé logo, klidně byste v něm mohli vidět nějaké malé jihokorejské MPV.

A tím narážíme na jádro pudla – rodinně orientované vozy jsou vytlačovány pseudo-SUV, která v rámci módní vlny omámí i ty kupce, kteří pak namísto praktického auta osedlávají kdejaký crossover. My to chápeme, vyrábí se, co se prodává, ale tímhle tempem zkrátka malá rodinná auta zaniknou. Vždyť svůj requiem už má napsaný Opel Zafira, některá francouzská víceúčelová vozidla a v neposlední řadě se proslýchá, že nástupce BMW řady 2 Active Tourer už také nebude. Přitom by to byla škoda. Proč?

Při navrhování účelového auta se musí přemýšlet malinko jinak – praktičtěji, takže pod „dvojkou“ nečekejte podepsaný tým veleslavných designerů. Střídmý vzhled je však jednou z pozitivních vlastností vozu. Německý praktik dále nabídne prostorný kufr s objemem 468 litrů, nádrž na zhruba 51 litrů paliva, optimální výšku nákladové hrany, široké boční dveře a spoustu místa uvnitř.

Ani posez nezklame – odpovídá zdravotně doporučeným polohám, takže neztrácíte komfort ani na dlouhých trasách. Šikovnou vychytávkou je příjemná loketní opěrka s bezdrátovou nabíječkou mobilního telefonu a prakticky umístěná řadicí páka šestirychlostního manuálu.

Prostorná kabina je v testované specifikaci vybavena celkem střídmě, ale najdete tu digitální klimatizaci, funkční přepínač jízdních profilů, vyhřívaná sedadla a 6,5palcová multimédia bez navigačního systému. K rodinně orientovaným vozům patří armáda přihrádek, dvířek, odkládacích prostor a držáků čehokoliv, nicméně tohle u BMW druhé série Active Tourer nehledejte. Nosiče nápojů a pár schránek? Ano, to tady je, ovšem místo na 1,5litrovou lahev nebo schránka na dokumenty formátu A4 ne.

Je vidět, že Mnichované nemají v této oblasti tolik zkušeností, jako třeba fištróni z Francie, což se na autě negativně odráží. Druhým dechem však dodáváme, že to byl od BMW možná záměr, protože svou obyčejností vlastně vybočuje z davu. Paleta prodávaných motorizací zahrnuje naftové i benzinové agregáty včetně silného 192koňového čtyřválce, který pracuje také v modelech Mini Cooper S. Čekali byste, že se teď rozepíšeme o německém hot-MPV, které řeže zatáčky a drtí asfalt na počkání, ovšem podle označení 216i na zádi už někteří pochopili, že jsme otestovali základní motorizaci.

A ne, nejde o atmosférickou šestnáctistovku, nýbrž turbem nadopovaný tříválec o objemu 1,5 litru. Než zklamaně zalomíte rukama, budiž řečeno, že na papíře sice výkon 109 koní a síla 190 Nm nevypadá nijak vábně, ovšem v praxi umí být nejlevnější motůrek příjemně živý – právě díky přeplňování. Agregát poskytuje citelný tah dokonce i na čtvrtý, případně pátý rychlostní stupeň – tedy dokud nenajedete na dálnici.

Tam motor při povolené maximálce (130 km/h) a zařazené šestce točí (až zbytečně) necelých 3 000 otáček za minutu, a pokud potřebuje okamžitě přidat a sešlápnete plyn – nic se nestane. Poslední kvalt je zkrátka udržovací a tři písty nemají dost sil na to, aby ve vyšších rychlostech dělaly zázraky. Musíte jít pěkně o dva stupně dolů a pak teprve pocítíte příjemnou akceleraci.

BMW řady 2 Active Tourer umí také dobře maskovat fakt, že pod jeho kapotou figurují pouze tři válce. Zatímco u „tříhrnkových“ vozů koncernu PSA se zvuk rozzuřeného vysavače projevuje prakticky neustále, v bavoráku onen syndrom zažijete více méně jen při podtáčení agregátu nebo ve vysokých otáčkách. Díky odladěné technice nejde ani o žíznivého parťáka, jelikož v průměru spotřebuje asi 6,5 – 6,8 litru benzinu na sto kilometrů, a to včetně jízdy po dálnicích nebo poskakování ve městech.

Kompaktní lidové vozítko nenabídne prestiž, davy fanoušků a krásu marnivosti. Naopak jde o nenápadné, ale komfortní masové auto, které překvapí dynamikou, potěší spotřebou a vlastně vás ničím moc neštve. Má však jeden zásadní háček, a tím je, jak asi tušíte, finanční stránka věci. Jelikož jde o BMW – tedy luxusní značku – odpovídá tomu nejen zpracování, ale i cena. Jen za základ zaplatíte přes 600 tisíc a za střídmě vybavenou specifikaci dokonce téměř 800 tisíc korun.

A když pak začnete srovnávat s konkurencí, tak zjistíte, že ta nabízí mnohem víc výbavy, garancí a sociálních jistot. U BMW vše dostanete taky, ale za daleko větší peníze. Dává ale kompaktní MPV za milion korun smysl? Inu, moc ne.

Je to bavorák, a ten nikdy nebude levný, nicméně na oplátku nabídne slušné materiály, přesné slícování, vysoký komfort, výbornou ergonomii a odladěnou techniku – zkrátka ty věci, které máme u mnichovské značky rádi, jen nejsou v případě lidového Active Toureru tolik vidět.