BMW M850i a hledání perfektního automobilu

A u mě doma v aktuálním týdnu kraluje velké kupé z Bavorska. BMW M850i stojí jen malý stupínek před vrcholkem, cenovým i hierarchickým v modelové paletě oblíbené německé značky. Na to, jak jezdí zbrusu nová M8, jsem pochopitelně také velmi zvědavý.

M850i v příplatkové barvě se vzletným italským názvem „Grigio telesto pearl“ strhává poslední dny mou veškerou pozornost. Vypadá zdánlivě jako obyčejná šedá pastelová barva, ale její původ vystopujeme až u Lamborghini. A odkud pochází její název? Telesto je jméno z řecké mytologie, ale také jeden ze Saturnových měsíců. Vlastně je to taková nehostinná šedá skála. Kdyby vás to zajímalo, ta barva je z příplatků individuálního programu BMW a stojí bláznivých 160 tisíc korun. A špína je na ní docela zřetelně vidět. Budete si muset pořídit ke své osmičce ještě dvorního detailera.

Osmičku jsem si na celý týden půjčil kvůli víkendové cestě za německými klasickými auty do Bavorska. Na reportáž z výstavy Retro Classic Bavaria se můžete těšit už příští víkend. Setkáme se s bavoráky doby minulé a mně přišlo zajímavé se současně blíže seznámit i s aktuální automobilovou přítomností bavorské značky. Jistou představu jsem měl, protože v létě jsem pro vás připravil test zbrusu nové sedmičky a ta měla také přeplňovaný benzinový osmiválec. Kolega Martin Jánský testoval modré kupé M850i  a zjistil pro vás, že je brutálně rychlé, ale nebyl si jistý, zda je i dostatečně noblesní vzhledem ke své poměrně ambiciózní cenovce. Zajímavě vybavená auta na objednávku vyjdou i přes 4 miliony korun. Skladová kolem tří.

Kuba Rejlek si půjčil jiné kupé M850i přesně před rokem na prezentaci ve španělském Estorilu a zjistil, že se s ním dá i řádit na závodním okruhu. A Honza Majurník ho projel bok po boku s legendární 850i E31 s vyklápěcími světly. Tou osmičkou, kterou bych chtěl mít i doma v garáži, protože velmi dobře vím, jak funguje její hebký dvanáctiválec, a také vím, že se osmička dala koupit i s šestistupňovou manuální převodovkou. V roce 1989 způsobila technologický poprask.

No a na mě zbývá jediné. Zhodnotit, jak se s novou osmičkou dlouhodobě žije. Ehm… zjistil bych, pokud by si zastoupení BMW třeba čirou náhodou nevšimlo, že jim delší dobu chybí na parkovišti firemní automobilové flotily. Ještě před nedávnem jsem si myslel, že to má nové osmičkové BMW na trhu vážně těžké. Daleko těžší než v roce 1989, kdy bylo po technologické stránce vážně nejlepší. Třicet let uplynulo a konkurence je dnes jinde. Jeho relativně nenápadný, tradiční vzhled může odlákat zájemce bažící po exkluzivitě k jiným výrobcům. Jenže teď, když v BMW M850i nějakou chvíli jezdím, jsem přišel na jednu důležitou věc. Tohle auto nedává své pravé kouzlo okatě na odiv.

Už asi třetím večerem brouzdám konfigurátory exkluzivních značek a současně hledám zajímavé nabídky skladových vozů na evropských inzertních webech. Je to zábavná kratochvíle. Zjistil jsem, že šedá osmička, která parkuje doma pod střechou hned vedle mých starších sporťáků, může v jistých úhlech pohledu konkurovat zbrusu novému Porsche 911. Může se srovnávat s odcházejícím modelem Maserati Gran Turismo Sport, ale klidně i s kupé třídy S od Mercedesu. Pořád váhám, zda je bavorák víc gétéčkem anebo sporťákem. Navíc, kdo na něj finančně dosáhne, může i zauvažovat o Astonu Martin DB11, když se zadívá do nabídek ročních ojetých vozů. To samé platí o Mercedesu AMG GT-S. Jenže s těmi budete těžko jezdit i v zimě. Největším konkurentem bude japonský Lexus LC500. Je sice pomalejší i levnější, ale současně velmi výjimečný automobil. Navíc skladové a lehce ojeté M850i na evropském trhu seženete v cenách už pod 100 tisíc euro i s DPH.

Když před třiceti lety třída osm vznikla, nemusela problémy konkurence vůbec řešit. Na trhu byl tehdy Aston Martin Virage s osmiválcem pod kapotou, Maserati nic tak exkluzivního nenabízelo a ani samotné Ferrari. Model 412 s dvanáctiválcem vpředu už byl na konci životního cyklu, ale krásné Pininfarinovo kupé 456 GT se představilo až v roce 1992. A stálo o velký balík peněz víc než BMW řady 8. Jaguar měl k dispozici zbrusu nové kupé XK8 až od roku 1996 a Mercedes stále prodával tradiční W126 SEC kupé až hlouběji do devadesátých let. A „Mamut“ kupé, model CL (W140), který ho nahradil, byla spíše luxusní opulentní jachta na kolech než sportovně střižené gétéčko. První osmička byla ve své době neporazitelná, šokující a fantastická. Kvůli tomu si ji dodnes tak moc pamatujeme. Fanouškům BMW by se na ni „sahat“ rozhodně nemělo.

Světy sportovních aut se prolnuly. Dnešní Porsche 911 umí cestovat tak pohodlně a tiše, že ho lze s novou osmičkou srovnávat. Dříve by to bylo nemyslitelné. A nová osmička naopak zatáčí takovým způsobem, že si možná ráno i přivstanu a pojedu se projet. Jen tak pro radost na ty naše zakroucené okresky v místním kopcovitém kraji Českého krasu.

Výčet výbavy, možností nastavení a „fičur“ nového bavoráku by vydal na velký obsáhlý článek. Krátce přiblížím, jak jsem si své BMW nastavil já a které prvky příplatkové výbavy aktivně využívám. Nastavil jsem si individuální program dynamiky jízdy tak, že mám až kromě reakcí převodovky vše ve sportovním, či sport plus nastavení. Převodovka sama řadí ideálně v komfortním režimu, protože má osmiválec tolik točivého momentu, že by mohl razit tunely přes Alpy. Dotknete se plynu a auto vyráží kupředu. Obrovský výkon a zejména točivý moment je vynikající aktivní bezpečnostní prvek. Víte, že auto dokáže buď velmi efektivně zabrzdit, ale taky stejně čiperně zrychlit. Občas se obě možnosti hodí.

Pro dynamické svezení na okresce využívám řazení manuálně pádly pod volantem a k tomu jsem si i vypnul stabilizaci. Bavorák se krásně řídí plynem i jemného přetáčivého akceleračního smyku se vůbec nebojí. A jde na to podobně jednoduše a přímočaře jako kdysi moje staré BMW Z3 Coupe. Je to prostě klasický bavorák… To mám na nové osmičce hrozně rád. Kvůli triku s natáčecí zadní nápravou, pohonu všech kol, který preferuje zadní nápravu, a samosvornému „M“ diferenciálu umí maskovat vlastní hmotnost a řídí se fakt jako sporťák. Jen to řízení je na můj vkus až příliš tlumené a auto až příliš filtruje rušivé elementy od prostředí. Kdyby to ale nedělalo, vím naprosto přesně, že by ho kvůli tomu spousta lidí proklínalo a poohlídlo se jinde. V BMW vědí, co dělají.

BMW M850i má ukryto spousta hraček a není snadné nějakou z nich nevynechat. I návod k obsluze je tlustý jak půlka Bible kralické. Jsou příplatky, které bych si u BMW jistě odpustil. Pořád jsem sice konfiguraci své „perfektní“ osmičky nedokončil, protože se nedovedu ani pořádně rozhodnout, jakou chci mít barvu karoserie. Ale vím, že bych si jistě neodpustil paket karbonových doplňků včetně střechy. Naživo je to vážně moc hezké. Skleněný krystal na voliči řadicí páky bych naopak klidně oželel, byť je to moc hezký detail.

Jistě bych si připlatil za DAB audio a soustavu od Bowers & Wilkins. Nabízí akustiku dobrého kinosálu a má ji nakonfigurovanou jen velmi málo skladových osmiček. Je drahá už kvůli porovnání s Lexusem LC500, kde dostanete skvělý Mark Levinson rovnou jako součást základní výbavy. Ale osmička není o racionálním výběru ani o nějakém šetření. Zkrátka bych se rozmazlil skvělou audio soustavou, která zpříjemňuje každou moji aktuální jízdu víc než hromobití z výfuku osmiválce. Vlastně se přiznám, že hudbu rád tlumím a poslouchám tak trochu obojí.

BMW M850i jistě není tím perfektním autem. Ale čím víc času v něm trávím, tím víc mi připadá jako perfektní kompromis. To je jeho nejsilnější zbraní. Já bych to auto chtěl právě kvůli kombinaci pozitivních vlastností. Mercedes mi připadá většinou usedlý, Lexus si nelze příliš individualizovat a Maserati by mě jistě štvalo nedoladěnou převodovkou. Na Aston bych neměl peníze, a tak nakonec bavorák, který se některým mým kolegům novinářům zdál snad až příliš „obyčejný“, sbírá body za vyváženou všestrannost a uživatelskou přívětivost. Třeba i zadní sedačky jdou sklopit, a naložit tak o jeden golfový bag navíc. Motoru nelze vytknout vůbec nic, protože je fantastický. Jen postrádám část té bláznivé duše, kterou mi v létě rozdávala po hrstech Alfa Romeo Giulia Quadrifoglio. Ale tím se asi nenechte vyvést z míry. To je moje osobní záležitost. Alfa Romeo dokonale zahrála na moje city a já jen selektivně vytěsnil její nedokonalosti. K bavoráku jsem objektivní. Víte, kdyby ho náhodou BMW do jara vůbec nepostrádalo, budu s ním často jezdit a čím déle by bylo doma, tím těžší by pro mne bylo se s ním definitivně rozloučit.