BMW M3 E30 vs Mercedes 190 E Cosworth – souboj DTM speciálů

Německé rychlé sedany jsou kategorie sama pro sebe a zakladatelé tohoto rodu – BMW M3 E30 a Mercedes 190 E 2.3-16 – patří k tomu nejlepšímu řidičskému náčiní, jaké kdy okusilo hladký asfalt německých autobahnů. A přilehlých okresek. A hladký asfalt okruhů série DTM. Tady všude spolu obě auta válčila. Do poslední kapky krve…

Možná si myslíte, že BMW M3 generace E30 byl první skutečně rychlý německý sedan. Mýlíte se. Ve skutečnosti byl první Mercedes – kompaktní 190 E se zrodil v roce 1982, a aby mu automobilka dodala kredibilitu, pořádně ho upravila a poslala ho závodit. To si BMW samozřejmě nemohlo nechat líbit, a tak došlo k jednomu z nejostřejších soubojů v automobilové historii.

Model 190 E měl zákazníkům nabídnout menší, hbitější a úspornější auto. Jeho schopnosti se Mercedes rozhodl ukázat v závodech rallye, proto dal svým inženýrům volnou ruku a požádal Cosworth, věhlasné britské motoráře s mistrovskými tituly z F1, aby pro nový projekt připravili motor. A Britové se skutečně vytáhli, když vytrénovali líný 140koňový motor do atletické formy: zvětšili vrtání, upravili hlavu, přišli s vlastními odlehčenými písty a mnoha dalšími vylepšeními. Výsledkem byl atmosférický čtyřválec s objemem 2,3 litru a velmi točivým charakterem, plochou křivkou točivého momentu a tehdy neuvěřitelným výkonem 324 koní. Jenže v téže době vyrukovalo Audi se svým Quattrem s přeplňovaným motorem a pohonem všech kol a sny o rallye titulech se rázem rozplynuly.

Naštěstí tu byla ještě okruhová závodní série německých cestovních aut DTM, na kterou Mercedes přesunul svou pozornost. Pro účast ale potřeboval sériový model, na němž by byl závodní speciál postavený. Naštěstí stačilo u ostrého závodního srdce od Cosworthu snížit výkon na 185 koní, což pořád stačilo na svižnou stovku za 7,3 sekundy a maximálku 230 km/h. Silniční 190 E 2.3-16 se veřejnosti poprvé ukázal na frankfurtské autosalonu 1983, o rok později si to při otevírání nové GP-Strecke slavného Nürburgringu rozdala smečka 20 špičkových pilotů F1 sedlajících závodní verzi – vyhrál tehdy neznámý mladíček Ayrton Senna.

Značka BMW, proslulá svým řidičským zaměřením, přišla v roce 1982 také se zcela novým kompaktním modelem – řadou 3 druhé generace, označovanou interně E30. BMW celkem pochopitelně nechtělo trpět sportovní nadvládu Mercedesu, proto připravili svůj vlastní speciál určený pro DTM, který ukázali světu také ve Frankfurtu, akorát s dvouletým zpožděním za trojcípou hvězdou. Ty dva roky však využili, aby z M3 udělali jasného vládce.

Motor měl stejný objem jako u 190 E, ale jeho blok pocházel přímo z tisícikoňového monopostu F1 a hlava ze supersportu M1, takže točil o tisíc otáček víc (červené pole až v 7 250 ot./min.). V závodní formě disponoval výkonem až 340 koní, silniční verze měla krotších 200 koní – stále o 15 víc než Benz. M3 byla také lehčí (obešla se bez luxusní výbavy Mercedesu), kompaktnější (o 10 cm kratší rozvor díky karoserii kupé) s lepší aerodynamikou (obě auta ale měla 5stupňovou převodovku Getrag s „psí nohou“), takže na stovku zrychlovala za 6,7 sekundy a pelášila až 235 km/h. První kolo tak vyhrálo BMW, jenže to byl teprve začátek kruté války…

Modernější M3 měla najednou nad 190 E navrch, což si Mercedes nenechal líbit a v roce 1988 představil ještě ostřejší, výkonnější a rychlejší verzi 2.5-16 s motorem o dvě deci objemnějším a o 20 koní silnějším (205 koní). BMW okamžitě zareagovalo posílením standardní M3 na 215 koní a představením ostřejší Evolution verze s většími koly, větším předním spojlerem, křídlem na zádi a výkonem 220 koní. Mercedes proto vyložil karty na stůl a připravil vlastní verzi Evolution s širšími blatníky, velkým křídlem, silnějšími brzdami a nastavitelným podvozkem a motorem, který s příplatkovým výkonovým balíčkem dosahoval až 235 koní! BMW kontrovalo limitovanou edicí Sport Evolution s motorem 2,5 litru a výkonem 238 koní. Na což Mercedes zareagoval také limitovanou edicí Evolution II s ještě širšími blatníky, ještě větším křídlem,… vždyť to znáte. To už však výroba obou původních kompaktních sedanů pomalu končila a s nimi se musely rozloučit i jejich výkonné varianty.

Souboje BMW M3 a Mercedesů 190 E byly nejzářivějším obdobím celé historie seriálu DTM. Jejich piloti se na tratích po celém Německu rvali jako divocí psi do posledního dechu a naprosto bez skrupulí. Ale i tady mělo BMW navrch – zatímco závodní 190 E provozovaly soukromé týmy, M3 jezdila s tovární podporou a bylo to znát, mistrovský titul získala hned při svém debutu v roce 1987 (pilotoval ho Belgičan Eric van de Peole) a znovu o dva roky později (v roce 1988 zvítězil Ford se svou přeplňovanou Sierrou RS500). A kdyby pak Audi nevytasilo svůj speciál s mnohem silnějším V8, pohánějícím všechna čtyři kola, který dominoval seriálu v letech 1990 (Hans-Joachim Stuck) a 1991 (Frank Biela), mohlo těch titulů být ještě víc. Jeden čestný titul urval Mercedes nakonec až v roce 1992 díky Klausi Ludwigovi, sedlajícímu verzi Evo 2.

BMW M3. Ano, je to tak jednoznačné. M3 byla ostřejším autem na silnici a úspěšnějším autem na závodní trati. Mercedes oproti tomu působil konzervativněji, a i když měl skutečné kvality (silniční auto bylo prý úžasně vyvážené) a zajímavější příběh (zrodil se z ničeho, proslavil Sennu a úspěšně závodil i bez tovární podpory), slávy zakladatele rodu M3 nikdy nedosáhl. Což z něj dnes ale dělá o něco lákavější investici (ačkoliv ceny obou aut už prorazily strop a letí do oblak).

Mercedes 190 E 2.3-16 je zajímavou raritou pro znalce, ale BMW M3 E30 je prostě modlou, která i dnes dostojí své hvězdné pověsti. Historická hodnota obou aut je však nezměrná – díky nim se zrodily rychlé sedany, díky nim začala výkonová válka, která se táhne až dodnes. Děkujeme oběma, bez nich by byl svět mnohem smutnějším místem k životu.