Článek
A je téměř jisté, že nešlo o jezdění „vycházkovým“ tempem. Jak totiž víme, Walker byl nejen nadšený autíčkář, ale také velmi zdatný řidič. Je poměrně známá věc, že vlastnil řadu spíše klasických aut – BMW M3 E30 a E36, několik starých Mustangů nebo třeba chlapáckou Shelby Cobru. Vlastnictví jediného emkového BMW, které kdy mělo motor uprostřed, tak není až tak překvapivé zjištění, moderní auta mu zkrátka nic moc neříkala.
BMW M1 s takzvaným Studie paketem dostaly silnější motor, rozšiřující bodykit, zadní přítlačné křídlo a sportovní litá kola BBS
Vskutku působivou sbírku vozů vlastnil napůl se svým dobrým přítelem a stájovým kolegou Rogerem Rodasem, se kterým v onen osudný den sdílel kokpit neblaze proslulé sytě červené Carrery GT. Oba společně závodili na profesionální úrovni s upraveným BMW M3 E92.
Tato konkrétní M1 je kromě slavného předchozího majitele výjimečná také tím, že prošla několika málo úpravami – ovšem továrními. První majitel si tuto M1 vyzvedl u dealera BMW Schneider v německém Bielefeldu, nicméně již začátkem osmdesátých let vůz prošel vylepšením o tzv. Studie paket, inspirovaný právě předprodukčním konceptem vozu BMW M1 Studie.
Šlo o rozšiřující bodykit po vzoru závodního BMW M1 Procar, typického zbarvení BMW Motorsport a k tomu se navrch přidala ještě 16palcová „pavučinová“ kola BBS. Úpravu tehdy prováděl jiný německý dealer AHG.
V interiéru je jen to nejnutnější, co řidič může ke sportovní jízdě potřebovat. Jednička se tu řadí doleva a k sobě
Nadšenci by vám u piva – kdybychom si u něj tedy mohli posedět – doslova vysypali z rukávu, že M1 poháněl atmosférický 3,5l řadový šestiválec, jehož výkon byl na svou dobu krásných 277 koní, případně 204 kW, chcete-li. Součástí tohoto paketu však bylo ještě zvýšení výkonu na celých 350 koní, částečně způsobené také sportovním výfukem.
Vůz má rovněž z fabriky celokožené čalounění sedadel, diferenciál s omezenou svorností a světe div se, dokonce i klimatizaci a elektrická okna. Po několika letech v Německu byl vůz převezen za velkou louži, kde zdobil garáž sběratele ze státu Georgia, a to až do roku 1995. Poté vůz strávil nějakou dobu v Texasu, aby nakonec skončil v roce 2011 ve sbírce závodního týmu AE Performance v kalifornské Valencii, kde už byl součástí sbírky Paula Walkera a Rogera Rodase. Současný majitel vůz koupil v roce 2014.
M1 byl jeden z těch sportovních vozů, které vznikly kvůli homologaci pro vstup do závodů – v tomto případě šlo o seriál FIA Group 5, který požadoval po každém účastníkovi vyrobit celých 400 vozů. Silniční i závodní M1 sjížděly z té samé linky, byť ty závodní v letech 1979 a 1980 soutěžily pouze ve své vlastní soutěži BMW M1 Procar Championship. Šlo o doprovodný seriál tehdejší Formule 1, takže velkou část z účastníků tvořila tehdejší elita motorsportu, která navíc soutěžila v identických autech.
Laminátovou karoserii M1 navrhnul italský návrhář Giorgetto Giugiaro a v Itálii se karoserie i vyráběla – ačkoliv její konečné sestavení probíhalo ručně v Německu. Celkem vzniklo včetně závodní M1 něco přes 450 kusů, některé prameny uvádějí 453, jiné 456. Tato konkrétní M1 s nájezdem 6 700 km je na prodej v online aukci na serveru Bring A Trailer a nejvyšší nabídka zatím byla 390 tisíc dolarů, tedy 8,4 milionu korun.