BMW ///M Day IV: Bavorský den v Mostě

Stovky je možná trochu přehnaný výraz. Nicméně v předchozích třech ročnících se prozatím tolik vozů s odznáčky BMW Motorsportu na celostátním velkém srazu rychlých bavoráků nesešlo. Dovolím si tvrdit, že letos jich muselo být daleko víc. Překvapilo mě jen, že převládala zejména ta nejnovější „emka“ a jako pěst na oko zde působilo i jedno moderní SUV se znáčky ///M na své rozměrné zádi. Ale od něj odhlédněme tím spíše, že vedle několika skvělých veteránů zde byla k vidění třeba i jedna „tříca“ M3. Ale nepředbíhejme…

Kamarád píše ve čtvrtek večer, zda si neudělám čas na velkou slavnost, která se koná hned následujícího dne. Zjevně už nemůže dospat a vstává klidně před šestou, aby se do „malebného“ severočeského Mostu dostal až z cípu východních Čech. Pozdě večer před dnem „D“ mu po sociální síti potvrzuji, že tedy nějakého mého „mazlíka“ z garáže vytáhnu a přijedu, ostatně práce neuteče. Navíc kamarád ještě neviděl naživo našeho „žluťáka“, Lotus Elise 111R, který se během této zimy rozhodl se mnou hrát hru na vybitou autobaterii. Protože je lehký, lehká je i baterie s malou kapacitou. Ta v kombinaci s imobilizérem a alarmem od italské firmy Cobra znamená, že zhruba po ani ne dvoutýdenním stání v garáži už nemám jistotu, zda ráno doopravdy nastartujeme. Není to porucha mého vozu, je to jeho normální vlastnost – alespoň tohle jsem se dozvěděl na diskuzním fóru majitelů stejných lotusů.

Ráno nastartoval v pohodě – možná tedy tu baterku zatím ještě nebudu muset vyměnit za novou. Cesta do Mostu probíhala v pohodě, a protože nemám rád dálnice, vzal jsem to oklikou. Nasadil jsem si čepici i mikinu s kapucí a pustil si cédéčko od J.A.R. Homo fonkianz, které se v přehrávači zapomnělo od minulého podzimu. Občas zpěv Dana Bárty přehluší rykot vytočeného čtyřválce Toyota, který v „liftu“ variabilně časovaných ventilů jede jako smyslu zbavený. A když přidám trochu hlasitosti do reproduktorů, které jsou za mou hlavou stejně jako motor, většinou už pak začnou jen chrčet. Tyhle problémy kolegové v kvalitních luxusních bavorácích nikdy nezažívají.

A zejména o bavorácích má být být moje reportáž. Minimalistický žlutý roadster s karoserií z plastických hmot nechám na parkovišti pod „paddockem“ a s foťákem vyrážím vstříc všem těm krásným silným autům kolem.

Závodní tým Šenkýř motorsport přivezl na ukázku svůj okruhový stroj, se kterým v uplynulé sezóně úspěšně závodili ve třídě GT open, a teď dokonce vozí fanoušky po okruhu. Jenže jízdy jsou už předem vybookované. Kamarád má ale štěstí a spolujízdu absolvuje, načež tvrdí, že moc nechápe, jak je možné, že ta závodní „emtrojka“ takhle rychle odjíždí ze zatáček a brzdit může tak pozdě. Tyhle vozy však váží až o půl tuny méně než sériová BMW M3, a právě v tom tkví velká část odpovědi. Také se se mnou aspoň kousek po okolí sveze ve žlutém lotusu, v němž sice není dobře slyšet rádio, ale váží půlku toho, co drtivá většina bavoráků kolem. A nejsem daleko od pravdy, že kamarád už je lehce nalomený a anglické plasty se mu začínají víc a víc líbit...

A pak to přijde. Po dvou kolečkách spanilé jízdy po okruhu s fungl novým povrchem mi nabízí, jestli si nechci projet závodní dráhu taky trochu rychleji. Kdo by řekl ne, že? Akce je velmi dobře zorganizovaná, ježdění je uspořádané stylem „open pitlane“, tedy na volné trati bez rozřazení do skupin, ale na trati může kroužit jen patnáct vozů současně. Tak se na start trochu čeká, ale není to nic hrozného. Během našeho kroužení se na trati prohání i dva závoďáky, které v zrcátku poměrně snadno poznávám, gentlemansky jim uvolňuji ideální stopu a pouštím je, ať mohou bez omezení kupředu. Nemá nejmenší smysl se s nimi zkoušet přetahovat – to jsou totiž úplně jiná auta a není to jen použitým obutím.

BMW M3 E92, mimochodem to stejné konkrétní BMW M3 řady E92 doplněné o kompresor od firmy G-Power, o kterém jsem na Garáž už psal, jezdí vážně moc příjemně. Konečně mám možnost krotit jeho pět set koní na závodním okruhu a musím říct, že naladění podvozku je extra dobré. Auto je dlouho neutrální, přetáčivost na výjezdech ze zatáček snadno zkrotitelná a hlavně, když nechcete, vyjíždíte z nich čistě a přesně. Lehce unavené přední pneumatiky znamenají nutnost pohlídat si nájezdové rychlosti, zejména v „zadní“ rychle projížděné pravotočivé zatáčce před matador branou. Ta se jezdívá hodně na srdce a na vytočenou trojku. Je v takovém dolíku. Osmiválec burácí, kompresor do toho zoufale kňučí a auto tlačí brutálně kupředu. Celkově se mi řádění v BMW M3 s točivým osmiválcem vážně moc líbí. To auto je sice docela těžké, má však skvělý zvuk, starosvětskou manuální převodovku, velmi dobré brzdy a čitelné jízdní vlastnosti. Ačkoliv za to své bych tedy jistě neměnil, ale ani kamarád ne. Každý má rád to svoje, ale jsem vždycky moc vděčný za možnosti svézt se v nových a nepoznaných autech – jsou to přece naše „srdcovky“, a to bez ohledu na znáčky na kapotách.

Veterány se na bavorácké akci dají spočítat na prstech jedné ruky. Jedna krásná 635CSi, a dokonce i nádherná žlutá 3.0 CSL vylepšují jinak pestrobarevnou záplavu BMW M3, zejména generace E9x a E46. Taková M3 E46 v legendární žluté metalíze „Phoenix gelb“ je stejně jedno z nejhezčích německých aut vůbec. A takových je v Mostě k vidění hned několik. Jen zamrzí, že fantastická „tříca“ M3 přijela jen jedna. Je evidentní, že jsou v poslední době velmi populární „emdvojky“. Těch je k vidění spousta a přiznávám, že i mně se jejich svalnatě rozšířené blatníky moc líbí.

Protože panovalo krásné počasí, využili ho i moji další kamarádi s youngtimery, kteří si na dotyčný den taky naplánovali odpolední výlet. Chtěl jsem jet s nimi, ale znáte to – v Mostě jsem se zakecal, a to na dlouho. A tak jsem skupinku tří německých legend raných 80. let dohonil až kousek u Kladna a dali jsme si alespoň společnou večeři a probrali perfektně vydařený den. To prostřední auto z nich určitě poznáte, je to Porsche 924, se kterým jsem už pro garáž jezdil, Mercedes 190 2.3-16 je rovněž vynikajícím řidičským autem a do Volkswagenu Scirocco z roku 1981 jsem se prozatím jen stihl posadit. Zkrátka tohle byla scéna tří legendárních aut, jako vystřižená z filmu „Dva nosáči tankují super“. Sezóna už konečně začala a naše autíčka budeme teď již venčit pravidelně, a hlavně často!