BMW Group Classic - místo, kde se zastavil čas

Na začátku minulého století lemovalo ulice Moosacher Strasse na mnichovském předměstí Milbertshofen nyní už dávno zaniklé letiště Oberwiesenfeld. A právě tady, na parcele s číslem popisným 66 postavila společnost Gustav Otto Flugmaschinenwerke, od roku 1929 BMW svoji první opravdovou továrnu, kde začala vyrábět letecké motory. Jistě, bylo to strategické místo, ale když se sem vrátíte o sto let později, připomene vám to jen pár černobílých fotografií a vypadá to tady úplně jinak. Masivní zástavba, široká čtyřproudovka… Ale ten dům, velké průčelí, dlážděné nádvoří a tovární haly, to je vlastně pořád stejné.

A zatímco většina fanoušků modrobílé vrtule míří o dvě ulice vedle, do nádherné moderní budovy BMW Welt a pak do muzea, tak my čekáme na nejpovolanějšího průvodce - Benjamin Voos je tiskový mluvčí BMW Group Classic a jak během chvíle pochopím, zapálenějšího autíčkáře jsem si nemohl pro dnešní den přát. Než stihnu vypít kávu, dozvídám se, že BMW Group Classic, jak se to tady oficiálně jmenuje, se rozprostírá na 13 000 metrech čtverečních, že při renovaci zachránili vše, co se dalo, a že budovy původní fabriky několikrát měnily svůj účel - než se sem BMW nastěhovalo zpátky, tak tady byly městské byty.

BMW používá původní prostory jako renovační dílny, depozitář a zázemí pro svou knihovnu. A právě sem míří naše kroky jako první. „Schraňujeme zde historii BMW i automobilismu jako takového,“ říká Benjamin Voos. „Neustále hledáme jednotlivé dílky skládačky historie, kromě toho, že aktivně monitorujeme auta, co jsou po světě na prodej, tak se stejnou pečlivostí hledáme i původní dokumentaci, fotky, plakáty… Ve zdejší knihovně se každý den nedělá nic jiného, než že se digitalizují původní knihy a záznamy, další lidé pak sedí u počítačů a dělají to samé, co spousta jiných fanoušků dělá doma po večerech.“

Ale zatímco tohle je kancelářská práce, tak hned vedle, v bohatě prosklené velké dílně je na zvedácích hned několik aut. „Tady se připravují auta na výstavy, veteránské rallye nebo se dělají renovace pro BMW muzeum. Samozřejmě, že se tady opravují i auta zákazníků, ale poptávka je výrazně větší, než jsou naše kapacity, a to i bez ohledu na cenu,“ říká Benjamin. A s radostí dodává, že i BMW nabízí obrovské množství náhradních dílů na auta různých typů a generací.

„Program náhradních dílů je nedílnou součástí práce BMW Group Classic,“ vysvětluje Benjamin. „A vzhledem k tomu, kolik BMW vyrobilo modelů, je skoro nereálné mít všechno. Aktuálně máme bezmála sedmdesát tisíc náhradních dílů, některé z nich pro nás vyrábí původní dodavatelé, jiné dělá samotná automobilka, další se vyrábějí třeba zakázku… Největší část nabídky tvoří samozřejmě díly na auta od šedesátých let, ta jsou totiž v největším zájmu fanoušků a sběratelů, ale na objednávku umíme pomoci i u předválečných aut.“

BMW si nechává za originální díly sice tučně zaplatit, ale podle slov našeho průvodce nepatří tohle oddělení k těm ziskovým. „Děláme to kvůli naší historii a kvůli našim zákazníkům. Jak šel vývoj překotně dopředu, je těžké některé věci sehnat nebo vyrobit a třeba při renovacích aut z devadesátých let nejsou tak velkým problémem mechanické součásti, ale řídicí jednotky.“ A jak se vzápětí dozvídáme, některé díly se třeba vyrábějí jen v omezených sériích nebo na objednávku, když se sejde víc požadavků od zákazníků, naposledy to prý byly převodovky pro předválečné 328.

Právě elektronika může být klíčovou záležitostí a buďme rádi, že BMW se originálním náhradním dílům věnuje. I když některé požadavky jsou skutečně velmi sofistikované… Čtyřleté dobrodružství ve formuli 1 se Sauberem připomíná atmosférický motor z jednoho monopostu, který je rozložený na stole jedné ze separovaných dílen. Benjamin mi špitá, že ten člověk s umaštěnýma rukama, který si nás před chvílí měřil tázavým pohledem, je bývalý šéfmechanik týmu a že umí na formuli 1 opravit snad úplně všechno. Jenže abyste takovou efjedničku nastartovali, potřebujete k tomu celé moře věcí, které jsou řízené počítačem. A ten počítač musí být dobový. Podobné je to i s úchvatným supersportem McLaren F1, do kterého BMW dodávalo dvanáctiválec 6,1 l s výkonem 468 kW.

Jenže mechanika a elektronika jsou jedna věc, ale vědomosti a fortel věc druhá. Je ctí tady pracovat a znalosti se předávají často z otce na syna. Je tady několik dílen, kde se auta připravují, pak obrovský depozitář, kde vozy tiše čekají. „Když byste sem přijeli za měsíc, bude to tady zase jiné,“ líčí Benjamin, jakmile dojdeme do bývalého hangáru, kde je vystaveno několik desítek aut od těch předválečných až po modely nedávno minulé. Tady se původně montovala letadla, ale nyní je to pečlivě klimatizovaný (a střežený) prostor.

„Neustále se nám to tady mění, auta přijíždějí a odjíždějí, některá jsou jen exempláři na výstavy, jiná jezdí veteránské závody, u některých se prostě jen dělá běžná údržba nebo se používají na focení… BMW má svoje ucelené sbírky v muzeu, toto jsou spíš aktivní exempláře.“ A pak Benjamin jen tak mimochodem zmiňuje, že kousek za Mnichovem má BMW nějaké haly, kde jsou stovky dalších aut a motocyklů, jakási kompletní historie a že tam nechybí ani jedno letadlo.

Když s Benjaminem procházíme mezi jednotlivými auty, připadám si jak malé dítě v hračkárně. Je tady toho tolik! Oči mi těkají od jednoho vozu k druhému, nohy mě samy nesou k těm autům, která mě zajímají nejvíc bez ohledu na jejich historickou i reálnou hodnotu.

Přestože se tady exempláře mění, tak je jasné jejich uspořádání podle data výroby. Předválečná auta jsou zastoupena třeba modelem BMW 303, několika 328, ale Benjamin nás upozorňuje speciálně na vůz Dixi 3/15 nebo hasičskou stříkačku s motorem z BMW, která je celá v původním stavu. Přiznávám se bez mučení, že většinu těchto aut jsem nikdy v reálu ani neviděl a dostává se mi konejšivé odpovědi, že to spousta lidí. A pak že jsou i auta, o kterých se vůbec nic neví - a najednou stojíme u pojízdného výčepu.

Ve vedlejší uličce jsou auta mladší, většinu z nich už znám. Policejní BMW 501, pak už ucelená sbírka všech vyrobených modelů M3, Z1 s dveřmi, co zajíždějí do prahů, BMW 1500, Isetty a Mini… Ale pak třeba i oslnivý britský aristokrat značky Rolls-Royce a hlavně stříbrný McLaren F1, který je v naprosto dokonalém původním stavu. U něj stojím celé dlouhé minuty, takhle zblízka jsem ho nikdy neviděl, vždyť se jich vyrobilo jen 106 kusů. Lovím z hlavy technické údaje, vzpomínám, jak Honda odmítla Murraye, když po ní chtěl pohonnou jednotku, a jak i BMW mělo s tímhle dvanáctiválcem víc práce, než si původně umělo představit. Benjamin mě upozorňuje na zlato v motorovém prostoru, které funguje jako tepelný štít, je ho tam prý cca 25 gramů. A pak dodává další čísla: objem 6 064 cm3, 636 koní a 651 N.m, maximální otáčky 7 500, dvanáct škrticích klapek a čtyřiadvacet vstřikovačů. Tenhle motor dokázal McLaren F1 rozjet na 386 km/h, to vše se odehrávalo v roce 1992!

Pak tu jsou závodní vozy, kterým kraluje model E21 320 Turbo, překrásný roadster BMW Z8, Batmobile CSL, motocykly a motory… Opravdu nevím kam dřív s očima.

Přestože by člověk v depozitáři BMW mohl strávit celé hodiny jen podrobnou prohlídkou všech aut a další dny při koukání pod ruce zdejším mechanikům, tak nás čas byl jasně daný. Přesouváme se do muzea a do BMW Welt a i když muzeum není tak velkolepé a výpravné jako třeba muzeum Mercedesu ve Stuttgartu, rozhodně stojí za výlet.

Do Mnichova je to z Prahy jen 3,5 hodiny autem a samotná prohlídka muzea vám zabere dopoledne. A pak si můžete dát kávu na Moosacher Strasse 66. Dovnitř vás sice nepustí, ale jen samotný výhled z kavárny stojí za to!