BMW 750i xDrive – Concorde z říše automobilů

V letadle Aérospatiale/BAC Concorde to bylo podobné. Cestovali jste rychlostí dva Machy a dorazili z Paříže do New Yorku za pouhé tři a půl hodiny. Cítili jste se velmi privilegovaní. Jenže ta doba je dávno pryč. Concordem se už nelétá dobrých šestnáct let. Byl prohlášen za umělecké dílo, zůstává ve vzpomínkách nemnoha šťastlivců, kteří se v něm proletěli. Nyní ve vzduchu panuje jakási zvláštní rovnost sociálních vrstev. Ano, můžete letět soukromým tryskáčem, můžete si koupit první třídu v Airbusu, kde se na vás bude letuška o trochu víc usmívat, ale nejspíš už nikdy nepoletíte rychlostí přes 2 Machy, i kdybyste byli brunejský sultán.

Dálnice jsou přecpané, rychlost omezená. Proto ten příměr s dopravním letadlem. Máte přesně daný čas do vaší destinace, který vám na minutu vypočítá vaše navigace v automobilu. Když to přeženu, je stejný v Dacii pro šetřílky i v opulentní vlajkové lodi od BMW. Zní to absurdně, ale časy, kdy jste si koupili Mercedes-Benz 600 Grosser s řidičem nebo si sami užili řízení Lamborghini Miura a dostali se z Paříže do Říma dvakrát tak rychleji než ostatní, zavál prach minulosti. Není to férové, ale je to realita. Víc, než cokoli jiného, nás dnes zajímá, jak si cestu užijete. A vězte, že se zbrusu novým BMW 750i xDrive si cestování užijete až nechutně luxusně…

Některé věci jsou přímo k nezaplacení. Nejspíš se většina z vás taky těší na místa, kde se cítí dobře a je tam o vás uctivě postaráno. Příjemné drobnosti člověka nastartují pro úspěšný den. Tu a tam ve své práci cestuji. A když po úmorném jedenáctihodinovém letu konečně přistane velký létající autobus na malém ostrově Tchaj-wan, těším se pokaždé do jednoho tradičního luxusního hotelu. V Tchai-pej bývá pro Středoevropana po většinu času příliš teplo, příliš dusno. Metro, taxíky i kancelářské budovy bývají naopak zbytečně přechlazené klimatizací. A do toho všude spousta lidí. Někteří nosí roušky, protože v místní kultuře je vážně neslušné chodit do společnosti nachlazený, pokašlávat či snad posmrkávat.

Tenhle hotel bývá oázou klidu a pohody. Je to svět sám pro sebe. V pokojích je přesně optimální teplota, jakou bych si opravdu přál, ve wellness centru vám podají příjemně tkaný ručník, voda v bazénu má ideální teplotu a drink bývá správně namíchán a je ideálně vychlazen. Ráno mi k snídani kuchař připraví vajíčka taková, jaká mám rád. A pak portýr otevře hlavní dveře a před nimi venku stojí impozantní stříbrná „sedmička“ od BMW. Nastoupím na sedadlo řidiče (vážně nechci jen sedět vzadu) a jedu do kanceláře. V autě se cítím úplně přesně tak skvěle, jako v tom příjemně empatickém hotelu. A tuším, že obchodní den bude velmi úspěšný.

V předchozím odstavci jsem fabuloval. Žádná sedmička na mě typicky nečeká, naopak musím pěšky na metro a pak do té přechlazené kanceláře. To není podstatné, jde o to, že nyní mám půjčenou zbrusu novou sedmičku a v několika dnech s ní budu muset nacestovat bezmála tisíc kilometrů. Bude to pro ní hračka. A já volant z ruky asi nepustím.

BMW to nemá zrovna lehké. Mercedes-Benz třídy S je synonymum luxusu a stojí podobné peníze. Japonci útočí s Lexusem, konzervativně pojaté, technicky precizní Audi je další možností. Jaké auto z této čtveřice vybrat? Ta úvaha by zabrala až příliš mnoho prostoru. Rozhodují detaily, a zejména emoce. Někteří lidé zkrátka vědí, že chtějí jen BMW.

A pro tentokrát mají být na co hrdí. BMW 750i xDrive je výjimečné auto. A nejen velkými ledvinkami vpředu. Budete se divit, ale naživo celé auto působí velmi sladěně, víc než z fotografií. České zastoupení BMW také vybralo opravdu krásnou konfiguraci. Přemýšlel jsem, jak bych si svou „sedmičku“ objednal já a až na výběr jiného dekoru dýhy přístrojové desky (klavírní čerň se vážně hrozně rychle upatlá) bych volil přesně stejnou konfiguraci. Paket BMW Individual s M performance optikou, s prošívaným čalouněním, komfortními sedadly a panoramatickým střešním oknem je skvělý. Rovněž i šedá metalíza Donington Grey s lesklými černými exteriérovými prvky Individual shadow line. Barva na slunci svými stíny velmi hezky doplňuje designové kontury vozu. Je to vážně pecka!

Kdyby nám BMW půjčilo sedmičku s naftovým či hybridním pohonným ústrojím, možná bych text ladil na jinou notu a v jiné tónině. Jenže dostal jsem vrcholný benzinový, dvakrát přeplňovaný osmiválec 4.4 litru, doplněný vkusnými „emkovými“ doplňky a palubní technologií, které jdou vypnout. Dokonce je tu jedno magické tlačítko umístěné mezi středovými výdechy klimatizace, kterým jdou elektroničtí asistenti poslat k spánku souhrnně. A režim jízdy si můžete nakonfigurovat rovněž individuálně podle chuti. Systémů, které vám pomáhají, je zde spousta. Jejich popis by vydal na celou brožuru, kterou nakonec na stránkách výrobce snadno naleznete. Podělím se s vámi spíš o pár subjektivních dojmů.

První z nich je mód pekelně rychlého, řidičského sedanu. Ano, váží přes dvě tuny a řízení nemá krystalicky čistou zpětnou vazbu. Jenže motor auto vystřelí kupředu jako Boeing při startu, převodovka pomocí pádel pod volantem řadí bleskurychle a auto zůstává ovladatelné. Je přímo brutálně rychlé a je jedno, ve které rychlosti sešlápnete pedál plynu na jemný velurový kobereček. Taky má 750 newtonmetrů točivého momentu. Tak vysokou hodnotu před nemnoha lety překonávalo snad jedině Bugatti Veyron. Přeplňovaná osmiválcová pohonná jednotka je o obrovský kus efektivnější a přímo dramaticky rychlejší než bývaly staré sedmičky s dvanáctiválci, jak je známe z druhé poloviny 90. let. Hebkost chodu, zvuk a ukázkovou plynulost  vystřídala mocná síla. Což ovšem znesnadnilo jemnost ovládání plynu, která není zdaleka tak přesná, jak bych chtěl.

Druhá rovina svezení je o poznání klidnější. To je ta expresní, dálniční. Je evidentní, že cestovní rychlost tohoto BMW leží někde u hranice dvoustovky, leč devadesát procent evropských dálnic vás v bude brzdit v rozletu, protože těch doopravdy neomezených úseků vážně mnoho není ani v Německu. Podobný dojem jsem měl z cestování i starými sedmičkami a zde se vážně příliš nezměnilo. Jen vůni pravé kůže Nappa a určitý sportovní lehkonohý švih modelu E38 vystřídal za čtvrtletí vývoje cizelovaný a ještě utlumenější jízdní projev. Vzduchový podvozek se ovšem svým stylem víc přiblížil mercedesům. V 90. letech býval rozdíl mezi jízdním zážitkem v „sedmičce“ a „esku“ jednoznačně větší. Ale dost irelevantních srovnávání s nádechem nostalgie...

A třetí poloha jízdního zážitku? Otevřete panoramatické střešní okno dokořán, plujete noční krajinou mírnou rychlostí, dokonalé laserem řízené světlomety ukazují cestu klikatými silnicemi venkova a k tomu posloucháte velmi čistě vyladěnou hudbu z audioaparatury Harman Kardon. Světlomety a zejména „night vision“ displej jsou vážně skvělé. Zaměřily například dvě přebíhající srnky, které jsem spatřil o dobrých pár vteřin dříve, než by se stalo v běžném autě. Stihl jsem včas a bez dramatu zareagovat a přibrzdil. Ve skutečnosti jsem si onu poklidnou atmosféru jízdy mírnými rychlostmi s otevřeným panoramatickým oknem užíval nejčastěji. A do toho si občas nechal interiér provonět jedním ze dvou volitelných kabinových parfémů.

Auto umí jet skoro samo, ale kupříkladu s rozkopanou silnicí kousek před Kopřivnicí si stejně neporadí. Potřebuje pořád řidiče z masa a kostí. Adaptivní tempomat a asistent jízdy v pruzích fungují bezchybně, jak se očekává. Co nemá mnoho jiných aut propracované tak jako tento bavorák, to je parkovací kamera. Navíc auto si můžete vyparkovat z řady aut prostřednictvím dálkového ovládače. Tohle uměla už Bondova E38 na sklonku 90. let, ale tady to není jen filmový trik.

Parkovací kamera má fakt dobrou grafiku. Podle směru natočení kol vám šikovně ukazuje překážky v předpokládané dráze a nabídne i pohled z ptačí perspektivy. Dokonce umí i ukázat, že vrazíte do zdi či vedle stojícího auta, pokud otevřete dveře dokořán. Chytrý detail, lidé opatrně otvírat dveře totiž často neumí. Head-up displej je rovněž výborný. Tak dobrý, že jsem mlčením přešel ne zrovna povedený (a nekonfigurovatelný) vzhled klasického přístrojového štítu. Přijde mi zkrátka nepřehledný. Jistě, zvykl bych si, ale nejsem jeho fanouškem.

Nová sedmička na mě zapůsobila. Kdybych se v tomto segmentu rozhodoval, řešil bych, zda mě spíše neláká provedení interiéru s velkým „tabletem“ ve velkém mercedesu, anebo přece jen nechci motor od AMG. Mercedes totiž umí pár věcí lépe než BMW. Sedmička naopak působí vzdušněji a za celou dobu testování, včetně jedné dlouhé cesty na severovýchod republiky, jsem jí chtěl pokaždé sám řídit.

To by byl můj rozhodovací faktor. Navíc motor a jeho efektivita opravdu zaslouží smeknout pomyslný klobouk. Pružné zrychlení je úžasné, trakce nekonečná a spotřeba přitom příznivá. Za celý test si auto neřeklo o víc než jedenáct litrů na sto kilometrů. Čalounění a zejména provedení koberců či stropnice z pravé Alcantary jsou na prvotřídní úrovni. Zkrátka a dobře, svezl jsem se nejlepším aktuálně prodávaným bavorákem a jen nerad jsem ho vracel zpět.