BMW 525i Touring E34 – Trocha praktičnosti neuškodí

Mnichovská pětka se poprvé objevila v roce 1972 jako sedan generace E12 a zapadla skvěle do střední třídy, na ni navázala E28. Cestičku jí umetly modely Neue Klasse, které měly skvělou pověst. Pětka se stala druhým nejprodávanějším modelem značky, ale dlouho se vyráběla jen jako sedan. Až u třetí generace E34 se v září 1992 objevilo i kombi Touring, sedan se vyráběl od listopadu 1987 a do prodeje šel následující leden. Zákazníci byli nadšeni, protože právě E34 udělala mezigeneračně velký skok od starší E28, která byla spíš komplexní evolucí prvního modelu E12. Tato konkrétní v nádherně hluboké barvě Oxford Grün je z roku 1995, tedy jeden z posledních kousků, protože už o rok později generace E34 končila.

Designově se jedná o jedno posledních klasických BMW. Ercole Spada (pod vedením Clause Lutheho) ponechal hranaté tvary a čtveřici kulatých světlometů, zmizela jen zkosená žraločí příď. Hodně se vycházelo ze sedmičky E32, tvary jsou jednoduché, ale pořád velmi pohledné a překvapivě i slušně aerodynamické na svou dobu (Koeficient odporu vzduchu 0,35). Má už ale větší ledvinky v masce, které byly do roku 1994 poznávacím znamením osmiválcových verzí.

Líbí se mi i dvojitá posuvná střecha, vlastně dva elektrické šíbry za sebou, takže i vzadu si můžete užít modré nebe nad hlavou. Vzadu jsou světlomety do tvaru písmene L a páté dveře, ve kterých můžete otevřít pouze sklo. Zadní ostřikovač je vyjížděcí, a pokud není potřeba, vzorně se schová. Od roku 1994 byly boční lišty na karoserii lakované. Tomáš si sehnal i paket M Technics, takže má hezčí nárazník a prahy. Auto navíc doplnil tmavšími světlomety.

Slušně prostorný interiér opravdu potěší posádku, hlavně řidiče. Právě na něj je orientovaná většina přístrojů. Výbavou ale BMW rozhodně neplýtvalo, takže v inzerci často najdete i docela chudé verze. Komfortní kožená sedadla mají ale příjemné boční vedení (jde o známé sportovní, původně byla v autě ale jejich látková varianta) a uvelebit se v nich je dílem chvilky. Kolem sebe mám i tradiční kokpitově uspořádanou přístrojovku nasměrovanou na mě. Výdechy topení jsou vyvedeny až do dveřních výplní. Kombi je vybaveno systémem Niveo (regulací světlé výšky), a jeho praktičnost tak zvyšuje i slušná užitečná hmotnost. Maximální objem zavazadlového prostoru může být až 1 450 litrů, zaklad je 460 litrů.

Klasická koncepce s motorem vpředu a pohonem zadních kol zní jako ideální, ale právě u této pětky se poprvé nabízela i čtyřkolka. Jelikož ale marně hledáte v názvu písmeno X (nabízel se pouze model 525iX), tak to není případ tohoto konkrétního stroje. Také se poprvé pod kapotu dostaly vidlicové osmiválce, ale tady je normální řadový šestiválec 25i, takový zlatý střed nabídky a nejprodávanější model této řady.

Konkrétně jde o auto z roku 1995, takže o motor DOHC M50B25TU se systémem VANOS a pětistupňovým manuálem ZF. To znamená 192 koní v 5 900 otáčkách a 250 Nm ve 4 200 otáčkách a, jak je u BMW zvykem, moc hezký zvuk, tady vylepšený nerezovou koncovkou výfuku. Díky ní auto jemně duní.

Hmotnost auta přesahuje tunu a půl, přesto dosáhne rychlosti 100 km/h za 9 sekund. Nástup výkonu je ale takový pozvolnější a krásně lineární. Maximální rychlost je 220 km/h. Podvozek spoléhá na zavěšení McPherson vpředu a nezávisle zavěšená ramena vzadu, na obou nápravách najdete stabilizátory. Tady je ovšem stavitelný podvozek MTS s unibaly v horním uložení, auto je posazené až o deset centimetrů níž k silnici a osmnáctipalcová trojdílná kola Karscher CS mají lehký negativní odklon.

Celkově to funguje opravdu dobře, auto se chová na silnici sebejistě a zpočátku je na limitu spíš nedotáčivé. Když si na to zvyknete a naučíte se nic takového nevyvolat, tak vlastně dokazuje, že i větší modely mohou být řešením pro nadšené řidiče, když u nich nečekáte na okreskách skalpelovou přesnost a ani drifty v každé zatáčce. Vše je ale tak nějak v mezích komfortu (i když konkurenční Mercedes byl pohodlnější) a slušné odhlučnění (podíl na tom mají i velmi kultivované motory) dělá jízdu opravdu příjemnou. Na svou dobu šlo o velmi moderní auto a dodnes může sloužit velmi dobře. Vzhledem k nastavitelnému podvozku jsem až tak velké pohodlí opravdu nečekal.

Šnekové řízení je krásně čisté, ale na to jsem u starých BMW docela zvyklý. Jen není vůbec strmé, takže si v zatáčkovité pasáži umotáte na rukou pěknou vánočku. Krásně v něm ale cítíte přenosy váhy. Když by vám přišlo, že jste se rozvášnili moc, nastoupí poměrně silné kotoučové brzdy na všech kolech, navíc má BMW i systém ABS (standardně od roku 1992 stejně jako airbag řidiče, spolujezdec se dočkal v roce 1995). Nejspíš ale nebudou třeba, protože osmnáctky široké 9,5 palce vpředu a 11 vzadu drží BMW krásně ve stopě.

Hmotnost je takřka dokonale rozložená. Z osmdesátilitrové nádrže naštěstí palivo neubývá tak rychle, vůz si řekne o zhruba devět litrů benzinu na sto a celkově vzato je jízda s BMW taková krásně delikátní. Vy se tak za volantem jen usmíváte a ostatní mohou dumat, co že vás udělalo tak spokojenými, když přeci neřídíte ani nejrychlejší, ale ani nejluxusnější auto své doby.

Generace E34 se vyráběla do června 1996 (sedan skončil v prosinci 1995), o rok dříve se ukázal nástupce E39, také velmi povedená a oblíbená generace, ovšem už s mnohem modernějším designem. Celkem vzniklo 1 333 412 aut této generace, z toho 566 573 ve verzi 525i. Hlavním konkurentem byl Mercedes-Benz W124 a stejně jako on, i BMW E34 má velmi precizní dílenské zpracování.

Dnes už musíte v nabídce inzerátů pečlivě hledat zachovalé exempláře bez úprav nebo bez koroze. Nejpravděpodobněji budete měnit přední čepy a silentbloky nebo prasklé zadní pružiny, abyste vyřešili vůle v nápravách. V některých kusech zlobí elektronika přístrojové desky, rádo koroduje i výfukové potrubí. Jinak je ale právě model 525i nejčastěji označovaný jako spolehlivý (hlavně tedy s manuální převodovkou, a pokud má i správnou péči), po roce 1993 se zbavil i problémů s chlazením a hlavami válců a je příjemně silný, velmi kultivovaný i adekvátně úsporný.

Někteří majitelé zmiňují korozi parabol světlometů nebo spodní hrany kufru. Náhradní díly jsou dostupné a cenově přijatelné. Auto jako takové může v letních měsících krásně sloužit i každý den (právě tak jej používá Tomáš) a nechat vás užít si každou cestu. Ve své době to muselo být opravdu parádní svezení. Cena je zatím přijatelná, hlavně v sousedním Německu, nejlevnější modely 525i jsme našli kolem třiceti tisíc, za kombi si připlatíte až dvojnásobek. Nejdražší jsou kombíky 525iX, tedy s pohonem všech kol, kterých si majitele cení v bezvadném stavu v přepočtu i na 400 tisíc korun. Prý ale nejde o moc oblíbenou variantu.