Článek
V roce 1972 se začalo vyrábět první BMW řady 5. Byl jím sedan (tehdy ještě pouze sedan) s kódovým označením E12, který nahradil čtyřdveřové modely takzvané Neue Klasse, interně značené jako E8. Šlo vlastně o první BMW, které použilo nový značící systém, tady bylo číslo odvozeno od faktu, že šlo o páté použití této platformy. Kromě Německa vznikal kvůli tamním vysokým dovozovým clům i v Jihoafrické republice. Se vzhledem se tradičně popral Paul Bracq, k ruce mu byl Marcello Gandini. Sedan E12 navázal na koncept 2200Ti Garmisch od Gandiniho (tehdy zaměstnanec studia Bertone), který byl vystaven v Ženevě v roce 1970. Vtipné je, že Bracq navrhnul před svým příchodem do BMW i hlavního konkurenta první pětky – Mercedes-Benz W114/115. První pětka se mu ale povedla, vypadá opravdu skvěle, design je krásně čistý, elegantní a uhlazený, zdobený větším množstvím chromu, přitom jasně rozpoznatelný pro BMW. Pavučinová kola k němu pasují skvěle.
Uvnitř představila mnichovská automobilka novinku, blinkry byly totiž nově nalevo od čtyřramenného volantu, tedy opačně než doposud. Jinak je tady ale celkem klasický prostorný interiér zaměřený ergonomicky hlavně na řidiče a se specificky tvarovanou palubkou. Navíc je světlý, aby auto vypadalo uvnitř ještě větší. Pohodlná přední sedadla pocházejí z pozdější generace E34. Okna jsou velká a sloupky tenké. A velký je i volant s tenkým věncem a tak trochu retro lookem, aby se auto lépe řídilo. Za ním jsou upravené budíky, které dostaly v předchozích letech od Ondry bílý podklad. Hodnotně vypadá i dřevěný dekor, který tehdy v autech této třídy nemohl chybět. A ze dřeva je i hlavice řadicí páky. Vzadu je slušný kufr o objemu 600 litrů.
Motory umístěné podélně vpředu tady ještě poháněly pouze zadní kola, čtyřkolky přišly u BMW ke slovu až mnohem později. Kromě základní čtyřválcové osmnáctistovky (původně i s karburátorem) a dvoulitru byly v nabídce pouze šestiválce. A verze 525 tvořila takový ten zlatý střed nabídky, kdy auto mělo dost výkonu, ale nebylo tak drahé jako vrcholná verze 535i. Šlo o karburátorový motor známý již ze sedanů E3 a kupé E9, který má krásný, byť trochu veteránský zvuk. Spárován je tady s čtyřstupňovým manuálem (v plánu je instalace pětistupňové převodovky z pětky E28), který funguje skvěle a umožňuje těch 150 koní (a 208 Nm) pod kapotou řádně prohnat po tratích bývalého Masarykova okruhu v Brně. I když tady jsou upravené svody Schmiedmann a výfuk a elektrické benzínové čerpadlo, takže kdo ví, o kolik se to stádo pod kapotou zvýšilo. Zejména to zrychlení u tak starého auta, to skoro až nečekáte. Na maximálku 193 km/h jsem si ale pochopitelně netroufl, věřím jí ale, že by to zvládla. Nádrž pojme 80 litrů benzínu, takže projíždět bych se s tímhle báječným BMW mohl opravdu dlouho.
Jestli mám na starých BMW něco rád, je to jejich řízení s perfektní zpětnou vazbou. A také velmi dobré pětistupňové manuální řazení, i když také u modelu E12 byl v nabídce automat od ZF. Podvozkově tady také nemám moc výhrad, nezávislé zavěšení všech kol funguje vážně dobře stejně jako teleskopické tlumiče Bilstein B6 s vinutými pružinami. A stěžovat si nemůžu u BMW ani na brzdy, protože na všech kolech byly už v sérii kotoučové, ty přední s vnitřním chlazením. Také tehdy musely zastavovat jen 1350 kg těžké auto, dnes je pětka z Mnichova mnohem těžší. S krásně citlivým plynem je ale auto doslova hravé, o čemž si většina dnešních aut ze střední třídy může nechat jen zdát.
BMW ukončilo výrobu v roce 1981, kdy místo na linkách převzala generace E28. V Jižní Africe ale výroba první generace běžela až do roku 1984. Pak byla teprve sága modelu E12 ukončena. Počítadlo vyrobených kusů se zastavilo na hodnotě 699 094 aut, z toho 23 100 vzniklo Jižní Africe a pouhých 780 v Indonésii. Rozhodně ale pětka generace E12 pokračovala v linii sportovních sedanů s dobrou image a pověstí, které začaly bavit čím dál více zájemců.
