BMW 430i Cabrio – v poklidu a s nebem nad hlavou

Existují i kabriolety větší, dražší, výkonnější a opulentnější, ovšem i tak vám otevřená čtyřka zhruba z poloviny ceníku stačí k tomu, abyste se stali středem pozornosti. Zejména s lehce netradiční hnědou metalízou na testovaném autě má bavorák parádní vizáž. Se staženou střechou jeho linii sice narušuje dlouhá hrana kabiny, ale ta holt náleží ke všem čtyřmístným kabrioletům. Drobnou výhodou je fakt, že jakmile nad posádkou zaklapne elektricky ovládaná plechová střecha s úchvatně komplikovaným mechanismem, stává se z auta docela normální kupé nepůsobící jakkoliv divně nebo disproporčně. Tím se nepochlubí zdaleka všechny kabriolety.

Po prozkoumání zevnějšku nastupuji na prosluněnou palubu. Chvilku sice bojuji s touhou do auta frajersky naskočit, ale při své akrobatické ohebnosti bych se pravděpodobně zranil a ještě ukopl velký displej navigace, takže volím radši konvenční variantu a nastupuji dveřmi. Vítá mě charakteristicky luxusní prostor oděný do hnědé kůže. Po zabouchnutí dveří působí čtyřka klasicky lehce stísněně, jakkoliv to jen bez střechy jde. Interiér je zkrátka jedním z těch, co svojí posádku obejmou a nenechají moc místa na rozvalování, na druhou stranu nemohu říci, že by místo kdekoliv scházelo.

Daleko důležitější je fakt, že si lze za volant sednout do příkladně sportovní pozice, nízko, dál od pedálů a s tlustým věncem volantu blízko u těla. Za mnou už je to o kousek horší – místo na dvou zadních sedadlech je spíš pro dorost než pro dospělé, a tak je lepší vyměnit kamarády na zadních sedadlech za větrnou clonu. Vztyčená síťka natažená nad zadními sedadly se sice netváří, že by měla udělat velkou změnu, ale přesto obrovsky pomůže s aerodynamickým hlukem a turbulencemi v interiéru. S nasazenou clonou a vytaženými bočními okny se lze bavit se spolujezdcem ještě při dálniční stotřicítce.

Když už si kupujete kabrio, asi vás jeho přepravní kapacita zase tolik netrápí, ovšem BMW překvapivě myslelo i tímto směrem. Je-li střecha nahoře, dá se vyklopit posuvné plato a kufr je pak docela obstojný. Sotva ovšem sklopíte plato (teprve když je plato dole, jde stáhnout střecha), už to samozřejmě není tak slavné. Pod střechou naloženou v kufru zbyde místo tak maximálně na malou aktovku.

Už pěkných pár let označení motorizace „30i“ neznamená řadový šestiválec, ale pouze menší čtyřválec dopovaný dvoustupňovým přeplňováním. Ona třicítka tu potom zůstala historicky coby výkonnostní index, neboť přeplňovaný dvoulitr ve výsledku dosáhne podobného výkonu jako poslední generace atmosférického třílitru. Zcela konkrétně má čtyřválec v zásobě 252 koní výkonu a hlavně 350 N.m točivého momentu dostupného již od 1450 otáček za minutu. I přes poměrně macatou pohotovostní hmotnost překračující hranici 1700 kilogramů zrychluje 430i bez střechy a s osmistupňovým automatem z nuly na sto za 6,3 sekundy.

Projev motoru bych se nezdráhal označit jako „dostatečný“. Čtyřválec je solidně kultivovaný, dynamika víc než důstojná a převodovka řadí vždy hladce a inteligentně, ovšem ze zkušenosti víme, že může být taky o dost lépe. Sametovost famózních řadových šestiválců menší motor zkrátka postrádá a stejně tak postrádá jejich točivost a sportovní náturu. Dvoulitr v nízkých otáčkách zabere a nabídne silné střední spektrum, jenže ve vyšších už prostě nic nepředvede. Průběh výkonu je až moc plochý a motor negraduje ve vyšších otáčkách ani k náznaku výkonové špičky, prostě se jen líně dotočí a víc než 5 tisíc otáček u něj nemá moc význam.

Jak ale bylo řečeno, dynamika je slušná a v „nesportovním“ režimu funguje motor dobře, takže záleží hlavně na tom, co od svého kabrioletu čekáte. Jestli vás vytáčení motoru a střihání zatáček na okresce nechává chladnými, se čtyřmi válci si naprosto vystačíte. Jestli ale chcete opravdu hodně výkonu a navíc dávku charakteru, měl by být šestiválec naprosto jasnou volbou.

Jenže nátura auta pochopitelně netkví jen v motoru, a tak se dostávám k tomu, že poměrně těžký čtyřkový kabriolet není žádným velkým sportovcem už z principu. I tady platí, že při poklidné jízdě funguje vše naprosto ukázkově. Dostatečně tuhá karoserie se příliš nekroutí, podvozek je poměrně pohodlný a já si s příjemným větříkem ve vlasech proplouvám krajinou, aniž bych chtěl po autu cokoliv víc.

Sotva jsem však zkusmo začal na okreskách trochu tahat a tlačit na pilu, začal být bavorák náhle trochu nesvůj. Těžká střecha v kufru totiž zaúřadovala a přílišná hmotnost v zadní partii začala v rychleji projížděných zatáčkách způsobovat přívaly nedotáčivosti, kdy odlehčené přední pneumatiky marně hledají adhezi a autu se tento způsob použití vyloženě nelíbí.

Teprve když jsem zastavil a během 20 sekund elektricky nahodil střechu (jejíž mechaniku plnou hejblat a ramen jsem fascinovaně sledoval s každým sundáním i nandáním) začala se čtyřka chovat víc „bavorsky“. Přesun těžiště blíže středu auta znamená více neutrální chování v zatáčkách a tedy příklon k vychovanosti klasického kupé.

Jenže pak samozřejmě narážím na ten drobný problém – když už mám kabriolet, tak chci mít přeci střechu dole, to snad dá rozum. Střecha tedy po půlhodině opět putuje do kufru a já už se za žádnými sportovními zážitky nehoním. Kabriolet mě v komfortním režimu příjemně kolíbá krajinou, já si užívám sluníčka na konci léta a celkově intenzivnějšího zážitku oproti uzavřeným autům. A náhle mi i ten čtyřválec úplně dostačuje. Čtyřkový kabriolet se nechce honit za každým strefeným apexem, ale svou povahou láká k naprosto klidné projížďce.

Zůstává už jen otázka ceny. BMW řady 4 v kabrioletu je pochopitelně prémiovým autem za vyšší částku, na druhou stranu v jeho prospěch mluví univerzálnost, kdy se dá vůz coby kupé s plechovou střechou klidně používat celoročně. Základní cena modelu 430i se silnějším čtyřválcem je nastavena na 1 387 100 korun, novinářský kus byl ale opatřen paketem M Sport, automatem, adaptivním podvozkem, bohatou výbavou a luxusním koženým interiérem. Finální cena tedy vyrostla na 1 907 354 korun.