BMW 320d xDrive Gran Turismo: Atlet ve středně těžké váze

Trojkové BMW má více než čtyřicetiletou historii. Ze sportovního dvoudveřového sedanu se postupně stala ikona střední třídy a reprezentant společenského úspěchu na kolech. Jistě, trojkové BMW není sedmička ani velký mercedes, ale hodnoceno řečí služebních manažerských aut, stála vždy na vrcholu potravního řetězce.

Referentkou Astrou v bílé barvě anebo Škodou Octavií v červené zkrátka jezdit nechcete, zato mlsně pošilháváte po trojkovém BMW oblastního vedoucího. Všímám si, že obzvlášť u nás i v okolních zemích střední Evropy má bavorská automobilka snad až nezničitelnou image prestižního vozu. Skutečné technické rozdíly se však mezi značkami model od modelu smazávají a dnes už není problém se projíždět v trojkovém BMW a přemýšlet, zda by nakonec nebyl levnější a o chlup prostornější Volkswagen Passat celkově lepším autem.

Nebýt jedné delší víkendové cesty absolvované za drobného májového deštíku, byl by můj výsledný dojem z trojkového BMW řady F30, konkrétně z prodloužené verze F34, velmi rozpačitý. Odpružení je naladěno vysloveně na komfort. Podvozek se zavěšením typu McPherson vpředu a zadní nápravnicí uloženou na poněkud měkčích silentblocích už příliš bavoráky, alespoň jak je znám, nepřipomíná.

Ono by se jim to v BMW špatně poslouchalo, ale když jste (jako já) strávili několik let v pětkovém bavoráku řady E39 a měli takové auto takřka od stavu nového, všimnete si, že podvozkově se moderní bavoráky řady „F“ příliš nepovedly. Můžou za to příliš měkké silentbloky, které se snadno opotřebí, tlumiče pérování s nevhodnou elastokinematikou a velmi necitlivé řízení. Jsou pohodlné, tiché, ale když přijde silnice děravá jako ementál, s nerovnostmi si podvozek nerozumí.

Jenže pak jsem na onom vlhnoucím asfaltu, zrovna však dobré kvality, na své oblíbené trase kdesi v severních Čechách svůj názor na bavorák poopravil. I na prodlouženém rozvoru, který „gétéčko“ sdílí s čínskou prodlouženou verzí trojky s kódovým označením F35, je nakonec znát jasná preference přenosu výkonu na zadní nápravu při vyjíždění ze zatáček.

S autem jsem se nakonec velmi dobře sladil a poslouchalo mne tak, jak jsem to od něj vyžadoval. Nebyl to vyloženě zážitek hodný sportovně střiženého auta, ale rozhodně jsem na další příměry třeba k Volkswagenu Passat rovnou zapomněl. I tahle trojka GT je totiž pravý bavorák, byť na něm někteří kolegové novináři v minulosti nenechali nit suchou.

BMW 320d GT Xdrive exceluje v jiné oblasti, než je zaměření na řidiče. On i ten optimální posez za volantem jsem si hledal docela dlouho. Zatímco v současné kombíkové pětce (G31) jsem se mohl posadit za volant pěkně nízko oproti přístrojové desce a volant i pedál svíraly pro mé tělo velmi ideální úhel, u „gétéčka“ jsem měl vždy trošku dlouhé nohy a krátké ruce a seděl malinko výš, než bych chtěl. Připomínalo mi posez v Audi. Zajímavé je, že generačně shodná čtyřka Gran Coupe (F36) zůstává naopak ergonomicky skvělou volbou. Možná má na pocit z kabiny vliv i prodloužený rozvor, který činí bezmála tři metry do délky.

Vzadu se posadíte lépe než v pětce a místa na hlavu najdete víc než v současné Škodě Superb. Pokud často vozíte rodinu i s odrostlejšími dětmi, ale nemáte zrovna peníze na nákup luxusního automobilu vyšší střední třídy, není příliš mnoho lepších variant co pořídit než právě BMW 3 GT.

BMW nabízí navíc velmi solidní kvalitu zpracování v interiéru, kvalitní kůží čalouněná sedadla a velkorysou výbavu, pokud si první majitel zaklikl dostatek paketů a individuálních položek v konfigurátoru. Míra individualizace je tedy tradičně vysoká, a i díky tomu se dnes ojeté „chudobky“ či verze, kde důležité prvky komfortní výbavy chybí, prodávají jen s obtížemi a získáte na ně velkou slevu.

I-drive a celé menu infotainmentu automobilu je tradičně intuitivně ovladatelné. Najdete v něm i dost údajů o předchozí údržbě, zjistíte, zda byl interval stanovený výrobce na prohlídku někdy v minulosti překročen, a pokud chcete, v menu naleznete i kompletní návod k použití. Testovaný exemplář z AAA auto byl konfigurovaný v elegantní výbavové linii „luxury“, pyšnil se hnědou metalízou a světlým odstínem koženého interiéru.

Zcela neobvykle byl vybaven manuální šestistupňovou převodovkou a v modulu infotainmentu dokonce chyběla i navigace. Ruční řazení však výsledný dojem z BMW vůbec nekazí, naopak vždycky rád usedám za volant auta, které ještě stále má spojku. Řidič s ní tak musí umět pracovat. Dráhy řazení jsou v tomhle BMW typické pro značku, ne extrémně přesné a přímočaré, jako mívají třeba sportovní Mazdy, ale řadíte zde s mechanickou rozhodností. Většina zákazníků pro tento typ auta nicméně dnes již zvolí automat, k charakteru auta se přeci jen hodí lépe.

Trojkovou řadu F30 vám již před časem představil v detailech kolega Dalibor. Moc pozitiv byste v oné recenzi věru nenašli, nicméně já si myslím, že věci nemusí být vždycky tak špatné, jak na první pohled vypadají. Pravdou je, že předchozí generace trojky je ve všech variantách pro pravověrné fanoušky značky trochu zklamáním. Jenže i ti se postupně mění, a já sám tak mám v širší rodině hned několik majitelů těchto vozů. Jsou dlouhodobě loajálními fanoušky značky s modrobílou vrtulí a zůstávají stále spokojeni. Když je totiž podvozek v dobrém stavu, ta auta fungují.

Kamenem úrazu je u řady F30, prodlouženou F34 nevyjímaje, omezená trvanlivost silentbloků a podvozkových dílů tak nějak obecně. Nicméně, hliníková ramena se měnila často právě i na dnes opěvované E39 anebo téměř legendární E46. Kdo se o tahle auta nestaral, jezdila příšerně. Já si pro týdenní test vypůjčil zrovna exemplář, který měl zatím jen velmi nízký kilometrový nájezd, a zejména proto fungovalo vše tak, jak mělo. Bohužel, na našich silnicích je potřeba o podvozky pečovat a nějakých 100 tisíc kilometrů je už hraniční proběh, od kterého je nutno sáhnout do kapsy a v rámci rutinních servisů nechat na podvozku vyměnit vymačkané silentbloky a zkontrolovat další díly.

Na tento model bylo i několik svolávacích akcí. Zkrátka úplná historie od BMW je velmi žádoucí. Pokud zhodnotím konkrétní motor, tak naftový čtyřválec N47 není vysloveně problémový, to možná v ještě v předchozí generaci E90, ale často se pokazí jehlová ložiska na startérech, které pak se spouštěním motoru váhají, a zvláštní pozornost by měl majitel věnovat řetězovým rozvodům. Jejich preventivní výměna není navíc zrovna levná.

Jinak je pohonná jednotka pod kapotou docela dobře utlumena, má velmi slušný výkon a celkově i velmi nízkou spotřebu. Vždyť jsem za celý týden nepřesáhl průměrnou hodnotu 6,5 litru na 100 km, a to jsem občas plný výkonový potenciál motoru využíval. Od roku 2015 byl tento motor nahrazen modernějším s kódovým označením B47, který se vyrábí dodnes.

Trojkové BMW v provedení GT je velmi chytré balení. Nefunguje příliš dobře jako tradiční trojkové BMW, jak ho znají staří fanoušci značky, a nenabízí ono sportovní, sic stále komfortní svezení, jako mívaly tyhle bavoráky v devadesátých letech. Prostornost v kabině je výborná, zpracování na vysoké úrovni a ovladatelnost palubních systému velmi intuitivní.

Cena ojetých exemplářů současně velmi výrazně poklesla, a dnes si tak vážně můžete jít na trhu vybírat mezi stejně starým BMW 3 GT a Passatem Variant. Zůstatková hodnota je u téhle generace zkrátka nižší, a možná i díky tomu stojí za to o bavoráku uvažovat. Jen je nutné se neunáhlit, zůstat extrémně pečlivý při výběru, a i tak počítat s tím, že bavorák bude provozně dražší než méně prestižní značky. Když však koupíte s rozumem, nebudete na jeho následné údržbě šetřit, získáte velmi příjemné a nebývale praktické auto s lákavou modrobílou vrtulí na kapotě.