Článek
Nová třída od BMW přinesla do Mnichova opravdu svěží vítr. Po Isettě, její upravené verzi 600 a rozpačitém modelu 700 mělo BMW konečně nabito ostrými a poslalo v roce 1966 do světa dotažené plnohodnotné auto. Modely Neue Klasse spoléhaly na čtyřválcové motory a většinou čtyřstupňové manuální převodovky. Hlavně ale začaly budovat kult obyčejného auta pro někoho, koho řízení vážně baví. To se vám za volantem Isetty asi nestalo, i když dnes by mne asi bavila svou zvláštností. A pokud se vám na jinak směšném filmu Autobahnraser nelíbila oranžová 2002 Tii, tak s vámi není něco v pořádku.
Wilhelm Hofmeister odvedl prostě parádní práci a dodnes z těchto BMW automobilka designově trochu vychází. Navíc má bezrámová okna, což na mne funguje stoprocentně. Jen preferuji světlé odstíny, například tato žlutá je opravdu krásná barva.
Interiér působí prostorně a vzdušně, byť zadní sedadla nejsou zrovna pro basketbalisty. Ale to celkem chápeme, vždyť je nejmenší BMW opravdu malé i zvenčí. Palubka je celkem strohá a jednoduchá, před sebou má řidič velký volant s tenkým věncem. Drží se ale opravdu příjemně. Sedadla jsou prostá a nepříliš tvarovaná, takže k opravdu ostré jízdě se nehodí, ale to vlastně ani celý model 1502. Sportovní zážitky měli zákazníci hledat u jiných modelů, které spoléhaly na silné motory pod kapotou. A pod tu se půjdu podívat i já, jen ji musím vyklopit hezky postaru dopředu.
Na fotkách vidíte základní model 1502 s šestnáctistovkou. Ano, také vidím cedulku z vrcholného modelu 2002, asi se předchozí majitel za základní motorizaci styděl jako někteří majitelé Octavií TDI, kteří své černé nápisy měnili za ty s červenými písmenky. Tady je opravdu jen motor o objemu 1 573 ccm, který měl být nejekonomičtější verzí s nejnižší spotřebou. Měl pouhých 75 koní v 5 800 otáčkách a točivý moment 180 Nm v 3 700 otáčkách. BMW jej nabízelo od roku 1975 zákazníkům, kteří provozní náklady preferovali před řidičským zážitkem, taková obdoba modelové řady Green Line u Škody. Tehdy se jednalo o dobu krátce po vypuknutí palivové krize, takže zaměření na úspornost auta bylo celkem žádané. Základní model stál o tisíc marek méně, než model 1602. Auto mělo méně chromu a původně jen obyčejná plechová kola. Na výběr byly jen tři barvy, modrá, oranžová a tato žlutá. Ale zákazníkům to nevadilo, nejlevnější BMW otevřelo dveře těm chudším, hledajícím řidičský sedan, a tak se prodávalo velmi dobře.
Jenže výkon není všechno a v ničem jiném kromě motoru se tohle BMW od svých silnějších sourozenců nelišilo. I se slabším menším motorem vyniká senzační ovladatelností a fantastickou zpětnou vazbou, kterou by mu mohla závidět i dnešní auta z divize M. Auto váží jen 980 kilogramů, takže výkonový handicap není tak znatelný. Maximální rychlost je prý 155 km/h, ale takový údaj se u veteránů už netestuje a bylo by zbytečné dědečky trápit. Zrychlení na stovku trvá přes 13 vteřin a auto je krásně bezprostřední a živé. Naprosto skvěle i po těch letech řadí manuální čtyřkvalt.
Na okreskách funguje podvozek s nezávislým zavěšením vpředu i vzadu (vpředu MacPherson, u BMW tehdy poprvé) skvěle. Příkladná ovladatelnost a velmi nízká hmotnost dělá z jízdy po klikaté silnici vážně příjemný zážitek, který provází až překvapivě příjemně jemný starý zvuk motoru. Ve stopě drží naprosto vzorně a působí v každém oblouku velmi lehce. To, jak přední kola reagují na sebejemnější povely volantu, je silně návykové.
Neue Klasse tedy zafungovala v nabídce BMW skvěle. Po ní ale přišla první trojka generace E21 a vznikl snad ještě legendárnější model. Ostatně tohoto jména se německá automobilka drží dodnes. Typ 1502 byl shodou okolností jediný, který přežil její nástup. Začal se totiž vyrábět na konci výroby Neue Klasse v roce, kdy ostatní modely 1602, 1802 a 2002 končily. Nejslabší z nich vydržel tedy vedle nové trojky do roku 1977 a díky příjemné ceně se jej prodalo přes 70 tisíc kusů. A musím říct, že čím starší BMW, tím lepší pocit za volantem mám. Stará BMW vynikají hravostí, ovladatelností a hbitostí. Ta vybalancovanost celého auta vás bude bavit pokaždé, když se s ním svezete, protože tohle je čistá radost z řízení. To je názor, který ve mně potvrzuje každé další testované auto z Mnichova, i když je třeba staré, slabé a jednoduché. Jen bych koukal na verze před rokem 1973, aby ještě na zádi měly ta kulatá světla.
Za zapůjčení vozu děkujeme týmu Veteráni na truc.