BMW 128ti – Stylové entrée do světa ostrých hatchbacků

Třída, které už pětačtyřicet let kraluje Golf GTI, se rozrostla o nového konkurenta. Poté, co jsme před pár lety viděli schopného nováčka kategorie v podobě Hyundai i30N, se do hry pouští překvapivě i BMW a jistě ukousne z atraktivního koláče daného segmentu pořádný kus. Ostrým hatchbackům od Hyundaie, Fordu ani Renaultu nemůže podbízivou cenou konkurovat, jde na to však jinak a nutno říci, že chytře. Z technického hlediska nabízí efektivitu zabalenou v kvalitním provedení, jaké od tradiční německé značky automaticky očekáváme.

Zkratka znamená „Turismo Internazionale“ a evokuje tehdejší okruhové závodění produkčních cestovních vozů. A v nich hrálo BMW v historických dobách vždycky první housle, hned po boku populárních Lotusů Cortina, malých srdnatých Mini Cooperů či Alfy Romeo Giulia. Dnes máme šanci tahle auta vidět bojovat ostře bok po boku například na revivalových akcích v britském Goodwoodu.

První odznáčky „ti“ získal sedan BMW 1800 v roce 1964. Čtyřválcový motor OHC ((M10) tehdy upravila přímo Alpina, dávno předtím, než vůbec začala s nabídkou originálního příslušenství a posléze výrobou svébytných modelů. Měl lepší karburátor Solex, v homologační verzi dokonce dvojici horizontálních weberů. Dobová reklama na BMW 1800ti stylově poukazuje na cestovní univerzálnost, ale také jasnou příbuznost k závodním vozům. V šedesátých letech ještě mezi produkčními soutěžními vozy a sérií nebyl tak propastný rozdíl, jak tomu bývá dnes.

Nový vůz je úplně jiný. Není už žádným homologačním speciálem a s upravenými verzemi 128ti se nejspíš nikdy závodit v šampionátu cestovních vozů nebude. Platforma BMW F40 má motor vpředu napříč a zrovna jako moderní Mini pohon předních anebo všech kol. Ten nalezneme v nejsilnější variantě M135i, kterou jsme testovali na Garáži vloni. 128ti je o dobrých osmdesát kilogramů lehčí a absenci trakce čtyřkolky dohání mechanickým samosvorným diferenciálem typu Torsen. Podobné řešení mívala svého času Mazda 3 MPS, která přímo proslula přenosem kroutícího momentu silného motoru 2,3 DISI Turbo do řízení. Když se jí na výjezdech ze zatáček patřičně naložilo, tahala za volant jako divá. A nové BMW mi ji svým živočišným projevem trošku připomíná.

Ve skutečnosti bylo potřeba auto víc pochopit a najezdit v něm nějaké kilometry. Když jsem BMW nastavil do režimu sport a snažil se agresivně využít veškerý výkonový potenciál, výjezdy ze zatáček postrádaly jemnost a s řízením jsem se trošku pral. Jenže pak jsem autu porozuměl daleko lépe, odezvu na pedál plynu zanechal v komfortním režimu a najednou se dalo s bavorákem jezdit plynule, ale i extrémně rychle. A to je doména tohoto vozu. Nabízí překvapivou a efektivní rychlost, kterou umí navíc docela slušně zamaskovat pod roušku luxusního provedení.

Když přichází páteční odpoledne, většinou si s kamarády napíšeme, zda už to v práci nezabalit a nesejít se někde na kafe a projížďku. Obvolal jsem pár z těch, které novinka od BMW zajímala. Sami totiž řídí moderní ostré hatchbacky. BMW 128ti není klasické fanouškovské auto bavorácké scény. Ti ho patrně mezi sebe nikdy nepřijmou. Má hnaná ta „špatná“ kola, a tím pádem se okruh zájemců soustředí okolo „kluků“ s ostrými Focusy, Mégany anebo Civicy Type R. Bavorák se „stodvacetosmičkou“ oslovuje úplně nové zákazníky, kteří z něj dokáží být docela nadšení. Tomáš, majitel předchozí verze Fordu Focus ST, byl zvědav, jak u BMW funguje sportovní osmistupňový automat, a Tonda, kterému Toyota na jaře doručila vytoužený GR Yaris, zas vyzval bavorák na souboj po svých oblíbených zakroucených okreskách.

V čas srazu máme sucho i teplo, a jak Toyota, tak BMW obouvají shodné pneumatiky Michelin Pilot Sport 4. To je skvělé univerzální sportovní obutí, které se na suchu jen tak nepřehřeje, má velmi dobrou bočnici, a přitom se za mokra chová podstatně lépe než sportovní pneu typu semi-slick. Tomáš měl na Focusu obuty sportovní Goodyear Eagle F1 Assymetric, evidentně také velmi schopné pneu, protože neměl zásadní problém držet se za tancujícím zadkem GR Yarise. Všichni víme, že kdyby sprchlo, tak předokolky nemají šanci a „rallyová“ čtyřkolka GR Yaris zmizí velmi rychle v nedohlednu. Na suchu je hra trošku vyrovnanější.

Když usedám do anatomického sedadla Toyoty GR Yaris já, všímám si hned po prvních metrech jízdy dvou základních rozdílů. Bavorák je o míle jinde v odhlučnění, použitých materiálech interiéru a bohužel také v hmotnosti. Váží lehce přes patnáct set kilogramů a GR Yaris je tím pádem o dva metráky lehčí, což je sakra znát. Je to mechanické auto, kde si daleko víc hraji s plynem, brzdou, spojkou. Jako řidič si daleko víc užívám propojení s autem, ale zírám jako blázen, když černý bavorák pořád neumím v jeho tempu dohnat, natož abych pomýšlel na jeho předjetí. Na takový manévr prostě nemá GR Yaris výkon.

Co se ceny týče, vyjde BMW 128ti na 1 102 400 Kč v základním provedení. Navzdory „papírovému“ výkonu 195 kW (265 koní) nabízí dynamiku, která odpovídá klidně i hodnotám o padesát koní vyšším. Trikem jsou krátké „kvalty“ automatu a bleskurychlé řazení pádly pod volantem. Motor letí ponejvíc na mohutné vlně kroutícího momentu (má 400 Nm v maximu), a i když mu chybí výrazná výkonová špička, dá se s ním letět neskutečné tempo.

A je potřeba se mít na pozoru, protože bavorák ony vysoké rychlosti maskuje. Řízení mi přitom docela sedí. Je důležité se naučit plynule přidávat plyn, a omezit tak přenos síly přes samosvor do volantu. Pak už jen stačí si hlídat správnou stopu a spolehnout se na skvělé emkové brzdy. A ty jsou v tomhle „baby“ emkovém bavoráku famózní. Jestli bych změnil jednu věc, tak by to byla charakteristika posilovače. Brzda má takový měkčí chod pedálu, který mně osobně příliš nevyhovoval. Na podvozku bych neměnil nic, dokonce jsem i velmi spokojen s nevtíravým a zbytečně příliš nevyumělkovaným zvukem čtyřválce, který jen decentně sportovně brumlá, jinak je v zásadě tichý.

Pravda je, že BMW 128ti figuruje v porovnání ceníků jako nejdražší předokolkový ostrý hatchback na trhu. Volkswagen Golf GTI Clubsport je v základu o sto tisíc levnější a zrovna tak Mégane R.S. Trophy. Jenže když oběma přidáte další příplatkové výbavy, zjistíte, že BMW s nimi cenově prakticky drží v reálném světě krok. Není vysloveně autem, ze kterého by dýchal motorsport, a mnohé zájemce odláká, jenže díky svým vlastnostem přitáhne pozornost jiné a početnější skupiny.

Když jsme s kamarády dopili kávu a porovnali své dojmy z našich ostrých hatchbacků (a shodli se na tom, že starší Focus ST dovybavený o mechanický samosvor představuje fantastickou hodnotu za dané peníze na trhu ojetin), bylo nám jasné, že BMW hraje svou vlastní hru. Možná by se daly kritizovat drobné detaily při jízdě v plném tempu, ale nakonec jsem to byl já a „ mé“ BMW, se kterým jsem pak v klidu najel na dálnici a za doprovodu oblíbené rockové hudby linoucí se ze skvělé audioaparatury Harman Kardon v pohodě dojel odpočatý domů. Zkuste si dálniční přejezd s GR Yarisem… jde to, ale příjemný zážitek nečekejte. Všudypřítomný hluk tříválce a zvuk z transmisí, to není hudba, kterou byste chtěli poslouchat celý den.

A právě tady BMW 128ti exceluje. Inženýři z Mnichova postavili auto, které si můžete vybavit stejně luxusně jako třeba velkou pětku, přitom má sympaticky malé rozměry. A když se vám jako řidiči bude chtít, sjedete z dálnice a užijete si zakroucené okresky snad až v neslušně vysokém tempu. Odpružení je velmi dobře naladěné, je tužší, ale ne tvrdé. Auto se necítí úplně nejšťastněji v blízkosti limitu přilnavosti, ale jeďte s ním na nějakých osmdesát procent a budete nesmírně spokojeni. Přidejte skvělou denní využitelnost, kvalitu zpracování na jakou jsme u BMW zvyklí, intuitivně ovladatelný infotainment i velmi kvalitní audio soustavu a v součtu máte ostrý hatchback, který řidiče nejen potěší za volantem, ale vysloveně rozmazlí. A za takové pocity si mnohdy stojí za to mírně připlatit.