Článek
Je to k nevíře, ale tento ambiciózní projekt má opět finanční problémy. Poté, co jej před zhruba dvěma lety zachránil Ian Warhurst finanční injekcí ve výši 25 milionů liber (skoro 740 milionů Kč), a pomohl tak vozu dostat se až na rychlost 1 010 km/h, je teď projekt Bloodhound Land Speed Record, jak zní jeho celý název, opět u ledu.
Cílem Bloodhoundu LSR je překonat pozemní rychlostní rekord a zvýšit ho až na 1 600 km/h
„Když jsme na jaře 2019 začali s vysokorychlostním testováním v rychlostech 500 km/h a výš, pomohly nám příznivé podmínky, ale větší či menší investoři posunuli projekt na první důležitou metu. Uznávám, že kromě jiného se na zpomalení progresu nepochybně podepsala také světová pandemie. A pokud se nám v dohledné době nepodaří sehnat potřebné peníze na dokončení projektu, zbývají dvě varianty – buď celý projekt prodat, nebo jej úplně zastavit,“ nechal se slyšet Warhurst.
Podle Warhurstovy společnosti Grafton LSR, která je aktuálně majitelem celého projektu, by Bloodhound potřeboval finanční injekci ve výši 8 milionů liber (asi 240 milionů Kč), aby mohl navyšovat rychlost a pokračovat až za hranici rychlosti zvuku (1 200 km/h), za kterou se prozatím dostal pouze vůz Thrust SSC, současný držitel absolutního pozemního rekordu.
Mluvit o 240 milionech korun jako o malé částce, zní při nejmenším odvážně, ale v globálu je to jako kapka v moři. Warhurst totiž slibuje, že to nejhorší (nejdražší části výdaje) už má Bloodhound za sebou.
Asi největším zádrhelem byla přestavba pohonného ústrojí. Původně byl totiž raketový motor uložen nad tím proudovým, před pár lety se ovšem zjistilo, že taková koncepce nebude správně fungovat, a tehdy se kormidla chopila právě firma Grafton, která vyřešila dětské nemoci projektu a dovedla jej až na solné pláně Hakskeen v Jihoafrické republice, kde Bloodhound začal s vysokorychlostním testováním.
Dosavadním držitelem rekordu je tento Thrust SSC, který dosáhl rychlosti 1 220 km/h
Nadzvukový vůz Bloodhound má ve skutečnosti celkem tři motory. Prvním je proudový agregát Eurojet EJ200, který auto rozjede na nějakých 800 km/h. V této rychlosti se připojí ten raketový, což dá Bloodhoundu celkový výkon těžko představitelných 135 000 koní. Třetí motor pak slouží jako palivová pumpa pro onen raketový, původně šlo o benzinový osmiválec z dílen Jaguar Land Rover, ovšem aby šel Bloodhound s dobou, byla 5,0l V8 nahrazena elektromotorem. „Technologie jsou tu na opravdu špičkové úrovni, takže jde o velmi zajímavý konstruktérský počin,“ neskrývá své nadšení Warhurst.
On sám však není jediným nadšencem, který se na projektu podílí – má kolem sebe spoustu schopných a hlavně nadšených lidí, přičemž řada z nich pracovala i na starém projektu Thrust SSC, který stanovil současný rekord v roce 1997. Zajímavé potom je, že Thrust inspiroval řadu lidí, aby se dali na dráhu techniky a inženýrství. Ti se dnes podílejí na projektu Bloodhound. Projekt jako takový se obecně těší pozitivním reakcím jak odborné, tak i laické veřejnosti.
Ian Warhurst potom pokládá za největšího nepřítele projektu čas. Udržet takto ambiciózní a náročný „organismus“ při životě je totiž velmi nákladné a jak sám říká, rozhodne se v řádu měsíců. „Ideální stav by byl vrátit se na solné pláně v JAR v roce 2022. Ale čekání ještě jeden další rok by už projekt přivedlo skoro k bankrotu, takže nás tlačí hlavně čas.“
Přes oblaka pochybností tu tedy stále svítí paprsek naděje – Bloodhound urazil (metaforicky i doslova) pořádný kus cesty a k dosažení velkolepé události už zbývá při pohledu na pomyslnou časovou osu jen velmi málo. Doufejme tedy, že se zadaří a Bloodhound se stíhacím pilotem RAF Andy Greenem opravdu překonají vytyčenou metu 1 000 mil za hodinu, tedy 1 600 km/h.