Článek
Schválně jsem to během jedné odpolední jízdy Prahou počítal. Během patnácti minut minimálně čtyři řidiči, kteří řídili moderní auto, a přesto si rukou či uchem drželi mobil, někteří u toho stačili ještě divoce gestikulovat. A chvílemi jeli bez držení volantu, s myšlenkami kdesi daleko.
Máloco mě dokáže tak naštvat jako lidská hloupost. Skoro každé moderní auto má technologii Bluetooth, takže se dokáže spárovat s prakticky libovolným mobilním telefonem. Napoprvé to zabere jenom pár minut a od té doby máte klid. Stačí si na to zvyknout a pak je volání v autě opravdu snadné a v rámci možností bezpečné. Jenže určité procento lidí zkrátka nepřesvědčíte a pak ve svém BMW X5 pojedou s telefonem v ruce.
Dopravní psychologové se shodují, že telefonování za jízdy, i když máte obě ruce na volantu, ubírá na soustředění. Mnohem horší to ale je, když ještě máte v ruce telefon. To je pak podle psychologů nebezpečnost podobná, jako když byste si dali několik piv.
Mohlo by se zdát, že většina řidičů je normálních a telefon si s palubním infotainmentem spárují. Dokonce si myslím, že je to naprostá většina těch, kteří tuto vymoženost, jež se začala postupně prosazovat od začátku milénia a nyní ji má každé nové auto, běžně využívají. Jenže policejní statistiky za loňský rok mluví úplně jinak, a právě nezákonné telefonování za jízdy (tedy bez použití handsfree) bylo nejčastějším pokutovaným přestupkem (27 tisíc z celkových 354 tisíc evidovaných přestupků).
Strážní andělé na pozadí
V autě je obecně spousta technologií, díky nimž je vaše jízda o dost bezpečnější. Většinu z nich ale aktivně nezapínáme, nekonfigurujeme, prostě s námi jsou. Říká se tomu aktivní bezpečnost. Kdyby existovalo auto, u něhož si ABS a ESP po každém nastartování musíte zapnout, kolik řidičů by to dělalo? V případě spárování telefonu s autem je to jedna z těch věcí, kterým se holt musíte na začátku pár minut věnovat, ale pak už od nich máte pokoj.
Když jsme u té bezpečnosti, moderní auta mají systém pro vedení v pruzích. To je jedna z věcí, kterou po nastartování okamžitě vypínám (společně s nesmyslem jménem stop/start). Jenže – zrovna tento systém může být někdy užitečný.
Vím to z vlastní zkušenosti: když pojedete únavnou dálniční štreku, je systém pro vedení v pruzích společně se zapnutým adaptivním tempomatem doslova živou vodou – nastavíte si pohodových 130 km/h a rozhodně se po tisíci ujetých kilometrů tak neunavíte. A někdy stačí i obyčejný tempomat, o kterém někteří majitelé ani nevědí, že jej mají.
Únava v kombinaci s ignorací užitečných funkcí vozu někdy může končit i tragicky
V autě je spousta dalších technologií, které lépe fungují ve světě IT, ale hůře v trochu odlišném oboru, jakým je bezpochyby automobilový průmysl. Je to třeba hlasové ovládání, které v autě obvykle funguje tak na 50–60 procent, jakkoliv na obyčejném telefonu za pár tisíc je úspěšnost hlasového pokynu podle zkušeností autora článku přes 90 procent. Třeba s Mercedesem si už můžete povídat, ale pořád to není úplně ono.
Za pár let, tím jak budou ubývat v autech fyzická tlačítka, bude v autech hlasové ovládání nutností, kterou sice staromilci včetně autora tohoto článku rádi mít nebudou, ale druhá alternativa spojená s dotyky prstů na centrálním displeji, také nebude dokonalá. A je mnohem nebezpečnější než v klidu vydat pár pokynů, které váš vůz bude respektovat.
I tak si myslím, že množství řidičů s telefonem v ruce stejně neklesne. Albert Einstein měl samozřejmě pravdu, lidská hloupost je nekonečná. A nezáleží na tom, v jak chytrém autě se daný člověk veze.