Článek
Usednout za volant automobilové aristokracie je výjimečné i pro nás novináře, co řídili už kde co. Obvykle se to podaří jen jednou za pár let a jen letmo – a pouze hrstce vyvolených. Taková audience u čtyřkolové královny. Nestěžuju si, je to neskutečný zážitek.
Hovím si v komfortním kokonu, užívám si vytříbený luxus a speciální atmosféru… A také si užívám pozornost, která se autu (a tím trochu i mně) dostává. Na Rolls-Royce shlížejí lidé překvapivě bez závisti, jen obdivují nádheru toho uměleckého díla na kolech. Jako správný britský aristokrat kolem sebe šíří auru klidu, jistoty a sebevědomí, nad kterou prostě musíte uznale pokývnout hlavou. Částečně mi to dělá radost, částečně se za volantem klepu strachy…
Interiér modelu Spectre je úžasné prostředí, které si budete vychutnávat při každé jízdě. Ani se vám nebude chtít domů…
Tohle auto je totiž velké jako autobus a je z něj docela mizerně vidět, což s ohledem na ohromené chodce padající do silnice a hlavu otáčející šokované motoristy, kteří si najednou nehledí provozu kolem, vytváří často poměrně nebezpečné situace. A i když si člověk opakuje „je to jen auto, je to jen auto“, v žádný moment nedostanete z hlavy blikající alarm, že právě řídíte věc s cenovkou přes 11 milionů korun. JEDENÁCT MILIONŮ! BEZ DANĚ!
Spectre je pořádný kus auta. A za volantem působí ještě větším dojmem.
Nevím, v jakých relacích žijete, ale podle mě je to docela dost peněz, které bych nejspíš nedal dohromady, ani kdybych své tělo rozprodal na náhradní díly. Takže pocit zodpovědnosti je obrovský. Najednou jsou všechna auta nebezpečně blízko, všechny ulice se o pár čísel zúží a obrubníkům narostou tesáky, kterými si chtějí pochutnat na těch nádherných 23palcových leštěných kolech. Kolik pak asi jedno takové stojí…?
Mrkněte na ta nádherná leštěná 23palcová kola. Kolikpak asi jedno stojí? To byste fakt nechtěli škrábnout o obrubník…
A ať se za volantem uvolníte s najetými kilometry jakkoliv, tahle nepříjemná myšlenka tam pořád hlodá. Ale pořád lepší klidný a umírněný Rolls-Royce než divoký supersport s mnohasethlavým stádem koní, které netouží po ničem jiném než se rozeběhnout do polí – a vy přesto musíte tlačit na pilu, abyste se o schopnostech auta něco dozvěděli a mohli o tom zasvěceně podat zprávu.
Ve finále jste tak nejšťastnější, když vůz po celodenním stresu vrátíte vcelku bez nových oděrek nebo jiných poškození. Odevzdáte klíče a spadne vám obrovský kámen ze srdce (a zůstane jen krásná vzpomínka). Takže jistě pochopíte, že když jsem nakonec zaparkoval vedle dalšího testovacího RR Spectre (s poctivým skoro metrovým odstupem), dveře se pro jednou samočinně elektricky otevřely a zastavily se asi milimetr od plechů auta vedle (mají mít senzory, ale…), málem jsem omdlel…