Článek
Český národ měl teď v sobotu a hlavně v neděli úplně jiné sportovní „starosti“ než sledování prestižního motoristického sportu v ulicích hlavního města monackého knížectví. Jelikož se ale formule jezdí obvykle po obědě a hokej se hrál až večer, nic fanouškům okruhového závodění nebránilo závody na úzkých silničkách Monaka sledovat. Pokud se tedy některý z nich přemluvil, protože každému bylo jasné, co se bude, respektive nebude dít.
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Mám rád okruhové závodění a mám rád formuli 1. Mám ji rád i přesto, že se v posledních deseti letech vždycky dostane do čela jeden dominantní tým a ostatní jen čekají na jeho občasné zakolísání (Pamatujete na sezonu 2012, kdy jsme ještě do její poloviny vůbec nevěděli, jak to celé dopadne?). Ale co na formuli 1 rád nemám, je závod v Monaku. Je to podle mého názoru už jen takové naleštěné klišé pro bohaté celebrity, které se sem jezdí vyfotit. O závodech to dlouhé roky už vůbec není. Pro moderní monoposty s hmotností přes 800 kg a velikostí sedmimístného rodinného SUV je tohle prostě nepatřičný okruh a víkendový závod potvrdil, že současná generace vozů F1 sem dávno nepatří.
Formuli 1 sleduji už od počátku 90. let, kdy jsem se prvně dostal k západnímu vysílání (buď to bylo na Eurosportu nebo německé ZDF). Pamatuji si jako malý kluk ten nešťastný víkend v Imole v roce 1994, ale tehdy jsem ještě moc nechápal, co se děje. Moc dobře si ale pamatuji na slavnou éru stáje Williams, souboje s McLareny a Ferrari, šílený závod v Monaku v roce 1996 nebo překvapivé rozuzlení Velké ceny Evropy v roce 1999 na Nürburgringu.
Pokud závod v Monaku nezdramatizuje déšť, tak se tu obvykle nic neděje. Leda někdo udělá chybu v boxech nebo se někomu rozbije auto. Předjíždět se tu za normálních okolností nedá.
Díky předplatnému oficiální F1TV si teď můžu tyto závody připomínat. A také si jimi můžu připomínat, že i když měly tehdejší monoposty fantastický zvuk, jen málo závodů mělo takový napínavý průběh jako závody moderní doby. Polovina aut nedokončila závod, krom vzácných případů se „předjíždělo“ hlavně v boxech. Nemám tak rád všechna ta přirovnání, že současné závody formule 1 jsou nudné a že se v nich nic neděje. I přes dominanci stáje Red Bull a především nizozemského závodníka Maxe Verstappena bývají dnešní formulové závody velice zajímavé a nadšenec do okruhového závodění si může vychutnávat klidně i souboje o sedmnácté místo.
Ano, já vím, že současné vozy F1 nevydávají ten milovaný jekot točivého atmosférického desetiválce, ale kdo jste slyšeli F1 naživo, snad mi dáte za pravdu, že zas tak špatně moderní formule nezní. A navíc se dají závody sledovat i bez špuntů v uších. Dřív to opravdu bolelo sedět dvě hodiny pár metrů od cílové rovinky. A jen o zvuku to přece není.
Na trati se dnes pořád něco děje, předjíždí se a záběry z kokpitů ukazují, že jezdci jedou neustále na hranici možností stroje a techniky. Trochu nám ale začaly moderní formule přerůstat tradiční původní závodní okruhy a už minulý závod v Imole ukázal, že i s umělou pomůckou ve formě systému DRS je na klasických okruzích předjíždění velmi obtížné. Jezdci se totiž chytře naučili hybridní systém tisícikoňových pohonných jednotek s variabilní dodávkou elektrické energie využívat nejen k útoku, ale hlavně k obraně. Předjet tak jiné auto jinak než pomocí DRS na dlouhé rovince je velmi obtížné.
A to jsme právě mohli vidět v Monaku, kde obří monoposty „závodily“ o to, kdo bude pomalejší. Doslova. Po kolizi hned v prvním kole byl závod přerušen a startovalo se znovu. Pravidla sice přikazují použít aspoň dvě odlišné směsi pneumatik během „suchého“ závodu, ale nikdo neříká, že musí jezdci povinně do boxů. A protože během přerušení závodu mohou jezdci bez omezení přezouvat a opravovat auta, prakticky všichni přezuli na jinou sadu, na které se pokoušeli bez další zastávky dokončit závod dlouhý 78 kol.
Následky kolize v prvním kole mezi Perezem s Red Bullem a oběma vozy týmu Haas byly tak vážné, že si ihned vyžádaly přerušení závodu. Bohužel jsme se pak jen dočkali nudného procesí.
Ulice v Monaku jsou sice poměrně šetrné k pneumatikám, ale i tak bylo po prvních kolech po restartu zřejmé, že se bude soutěžit hlavně o to, kdo pošetří pneumatiky až do konce. Takže všichni jeli tak pomalu, jak jen to šlo. Když pak Bottas se Sauberem na posledním místě zajel do boxů pro novou sadu, začal s nejpomalejším autem sázet jedno rychlé kolo za druhým, aby se ze pár okruhů na ten pomalu jedoucí vláček zase dotáhl. A tak to šlo pořád dokola.
Nikde se nedalo předjíždět. Nikdo z vedoucích jezdců neudělal větší chybu (což se asi od dvaceti nejlepších jezdců na planetě tak nějak očekává). Takže jsme museli sledovat nudné dvouhodinové kroužení, jež „oživila“ jen občasná zastávka v boxech závodníků z konce pole, která neměla na dění vpředu vliv. Mercedes se sice pokusil o taktizování a zavolal do boxů Hamiltona, ale ten nedokázal nové pneumatiky „zapnout“ hned v prvním kole, takže když před ním jedoucí Verstappen dostal nové gumy o kolo později, svou šestou pozici udržel. A pak zase oba kroužili za opatrným Russellem, který se snažil dojet na „střední“ sadě celý závod a před ním jedoucí Ferrari a McLareny vůbec neatakoval. Verstappen s mnohem rychlejším autem ho ani přesto, že měl Russell staré gumy, nedokázal předjet. Na kterémkoli jiném okruhu by byl pro Verstappena s Red Bullem snadným soustem, tady nizozemský závodník ani nenaznačil pokus o útok. Vpředu se nic dramatického nedělo vůbec, dokonce i po předjetí jezdců o kolo pak tito zůstali ve vláčku za vedoucími jezdci a spolu s nimi šetřili pneumatiky do cíle.
Současné formule jsou moc velké a těžké na to, aby se s nimi dalo závodit v Monaku. Tento závod potřebuje koncepční změnu, aby se tu vůbec něco dělo. Nejzajímavější částí víkendu bývá kvalifikace.
Technicky nesmírně pokročilým monopostům prostě úzké ulice Monaka nesedí. Nedělní závod ukázal, že předjíždění v Monaku je vzácný okamžik, a pokud si dobře pamatuji, tak jsem viděl snad jen tři. A ani jedno nemělo na výsledek a bodové umístění vliv.
Mnohem zajímavější než kroužení vrcholných monopostů byly závody nižších kategorií F2 a F3, kde nebyla o dramatické momenty nouze. Tyto menší a lehčí monoposty na úzkých pneumatikách mají v Monaku přece jen více manévrovacího prostoru.
Jestli chce vedení F1 udržet závody v Monaku atraktivní, mělo by se zamyslet nad formátem soutěže. Já bych měl pár nápadů. Buď kompletně předělat rozložení okruhu tak, aby tady formule 1 mohla závodit (například zrušit tu hloupou šikanu za tunelem), nebo závod v Monaku změnit na jakousi nebodovanou exhibici mimo šampionát. Například s naprosto jiným formátem závodění, třeba něco ve formě vyřazovacího play-off „jeden na jednoho“ s tím, že rychlejší postoupí do dalšího kola. Anebo by mohla F1 opustit koncept současných obřích vozů a vrátit se k malým a lehkým autům, která ani nemusí mít tak brutálně výkonné pohonné jednotky.
Po letech smůly si domácí jezdec Charles Leclerc konečně dojel pro vítězství. Stačilo jen zvládnout start a pak jet velice opatrně, pomalu a šetřit gumy.
Letět s tisícikoňovou formulí centimetry od ocelové bariéry rychlostí 270 km/h je určitě zážitek – ale hlavně pro jezdce. Diváci to mají horší. Krom napínavé kvalifikace, kdy jezdci mohou skutečně ukázat, co v nich a jejich strojích je, se v Monaku během závodů nic zajímavého neděje a bývá to vždy nudné procesí až do konce. To se pak vždycky modlíme za to, aby začalo pršet.
Nudná podívaná měla aspoň svůj romantický konec, kdy si pro vítězství po letech smůly dokroužil domácí Charles Leclerc ve svém Ferrari. Alex Albon s Williamsem také konečně uzmul zasloužené body pro britskou stáj, která se pořád nedokáže odpoutat ode dna tabulky. McLarenům už to jede, Ferrari není o moc pozadu a Red Bull nemá dřívější sekundový náskok na kolo. Doufejme, že další závod v Kanadě bude zase dramatičtější.