Článek
První auto pro začínající řidiče a řidičky by ze zkušenějšího pohledu mělo být levné, praktické a bezpečné. Mohli bychom naší ratolesti promluvit do duše a přidat jí k ušetřeným penězům z letních brigád nějaké další a koupit zachovalou ojetou Kiu Rio 1,25 CVVT. Jenže když jste jako táta automobilový nadšenec a váš potomek stejnou vášeň podědil, budete spolu rozhodně vybírat něco, co víc voní benzinem a slibuje zážitky za volantem.
Když jsem začínal já, bylo to na samém sklonku devadesátek. Za těch pár tisícovek ušetřených z brigád a chmelů jsem si toho mnoho vážně koupit nemohl. Nicméně rodiče tehdy rozbili prasátko a já měl tenkrát vyhlídnuté třídveřové Mitsubishi Pajero 3.0 V6 z roku 1988 v černé barvě. Už jsem se viděl, jak v něm zkouším první off-roadové krůčky v blízké pískovně.
Mitsubishi Pajero z osmdesátých let jsem mohl mít jako své úplně první ojeté auto; provoz motoru V6 bych tehdy jako student stejně neutáhl.
Dopadlo to, jak byste asi čekali. Táta mne tehdy rozumově usměrnil a mně později došlo, že pokud bych si to léto měl do onoho osmdesátkového off-roadu kupovat benzin sám, nikam bych nedojel. Vysoká spotřeba a nutnost nových terénních pneumatik (na které jsem pochopitelně neměl) udělala vysněnému nákupu stopku.
Nakonec jsem své první řidičské zkušenosti nasbíral na Mitsubishi Lancer 1,5 GLXi z roku 1991. To auto bylo náhodou skvělé, o mnoho lepší a daleko svižnější než tehdejší, byť výrazně novější, autoškolové Felicie. Jenže já stejně toužil po pořádném vozu. Po autě, které si sám vyberu, koupím za vlastní peníze, budu si ho hýčkat a bude to zkrátka něco jiného. Po necelém roce s řidičákem jsem si za osm tisíc koupil dvoudveřovou bleděmodrou Fordku Cortinu z roku 1969. Tohle auto jednoznačně odstartovalo můj další rozvoj autíčkářské vášně. Ale co vybrat tomu osmnáctiletému bláznovi do motorů dnes?
Trojkové BMW E46 by každý kluk chtěl, ale kde vzít na skutečně pěkný kousek?
Najít pěkné BMW 3 E46 Coupé je téměř nadlidský úkol.
Doba je dnes taková, že ojetiny jsou zatraceně drahá legrace. A když toužíte po hezkém autě, mechanickém v jeho ovládání, po pohonu zadních kol, manuální převodovce a neřku-li šestiválci pod kapotou, stojí to prostě peníze. Nejhezčí 330Ci generace E46 vyjde dnes klidně až na čtyři sta tisíc korun a na to prostě mladý kluk peníze nemá. Do sta tisíc se prodávají bohužel už jen pojízdné šroty anebo vyloženě ty nejslabší čtyřválcové motorizace. A ani sto padesát vám vysněné šestiválcové dvoudveřové kupé v solidním stavu nepřinese – takové auto budete dávat dohromady a odstraňovat lidovou tvořivost po předchozích majitelích spíš než řídit.
Jestli toužíte po starším trojkovém BMW (ideálně samozřejmě v dvoudvířku), tak nezbývá skutečně nic jiného než přemluvit svého tátu, že si takové auto koupíte spolu a budete to mít jako projekt pro radost a víkendové ježdění. A v tomhle případě to dává maximální smysl. Vybíral bych skutečně co nejkrásnější výchozí stav za maximální peníze, které si můžete dovolit. A fakt, že utratíte dvě stě i víc tisíc korun za více než dvacet let staré BMW, musíte nějak zkousnout, protože tak to dneska doopravdy je. Ta auta asi už levnější stejně nebudou, pěkné a tunerem nenapadené kousky budou mít do budoucna hodnotu.
Levný a spolehlivý ostrý hatchback se shání čím dál hůř
Charakterních ojetých zadokolek na trhu příliš není. Jak už jsme si řekli, bavoráky jsou přebrané, levné jsou bohužel jen vraky. Občas se dá v inzerci zahlédnout Lexus IS 200, velká zajímavost, která se výborně řídí. Ale to byste museli mít vysloveně kliku, aby se objevilo nezrezlý nebo nedojetý po mnoha předchozích majitelích. A u starých japonských auta už začíná být i nouze o některé náhradní díly, takže ani to k radosti nepřidá.
Renault Clio RS je skvělý hot hatch, ale už na něm také začíná být znát jeho pokročilý věk.
Nejschůdnější cestou, jak přijít k charakternímu prvnímu nadšeneckému autu, bude určitě nějaký ostrý hatchback kolem dvaceti let stáří. Sám jsem v tomhle směru vždycky toužil po Renaultu Clio Sport RS ať už druhé (bývávala docela i levná), anebo třetí generace. Ta auta jsou už dneska probraná, většina těch, která vyjdou do dvou set tisíc, bude mít mnoho najeto a převodovku zralou na repasi. To jsou věci, které se skromným rozpočtem prostě neutáhnete.
Další možností je Mini. Slabší atmosférické varianty nemají tolik charakteru, a navíc pětistupňové převodovky jsou dnes už často zralé na generální opravu. Kompresorem přeplňované verze jsou přesně to, co chcete, mají i báječně přesné šestistupňové převodovky Getrag a výkonu tolik, že hrabou na mokru předními koly ještě na trojku. Mezi koly je občas i příplatkový samosvorný diferenciál.
Mini Cooper S (R53) bych na jednu stranu mladému autíčkáři hrozně rád doporučil. Ale jak jsem sám za necelé dva roky vlastnictví zjistil, údržba a opravy nejsou zrovna za hubičku.
Své Mini (R53) s kitem JCW jsem asi před rokem a půl „ukořistil“ od předchozího majitele za necelých sto sedmdesát tisíc korun. Bylo to až několikáté, které jsem viděl, nebylo nikde rezavé a technicky opravdu udržované a zachovalé. A stejně, když budu férový a spočítám náklady, jsem do něj zahučel dalších padesát tisíc. Za auto z roku 2005 to věru není žádná láce.
Fiat Panda 100HP anebo Suzuki Swift Sport je dvojice, po které se dívat
Jestli máte pocity zoufalství, párek vozů pro začínající nadšence s rozumnějším rozpočtem nakonec mám. Musel jsem poměrně hluboce brouzdat evropskou inzercí, protože to auto v České Republice nenajdete, ale je jím Fiat Panda 100HP. Sportovně naladěné malé auto s jednoduchým motorem 1,4 Fire je přesně tím prvním sportovním strojem, ke kterému bych směřoval asi i svého synátora.
Fiat Panda 100HP se stal takovou malou legendou, ale na trhu s ojetými auty ho skoro nepotkáte. Tolik se jich neprodalo a jejich majitelé se jich neradi zbavují. Proč asi…
Výkonu není tolik, aby nezvládl krotit vášně na rovinkách a skončil pak na poli v kotrmelcích, ale podvozek i řízení Pandy skutečně fungují. Navíc tím, jak je Panda dnes už méně k vidění, bude z ní vždycky takové zajímavé auto, po kterém se znalci vždycky zálibně ohlédnou. Vzácnost tohoto vozu je ale jeho největší problém. V celé Evropě jsem nalezl jen dvaadvacet aut na prodej, ale cenově by se Panda 100HP do těch sto padesáti tisíc rozhodně mohla vejít, a to i včetně prvotních nákladů na údržbu.
Druhou možností by pak bylo sáhnout po mladším a bezpečnějším autě a ještě nějaké ty desetitisíce přihodit. Zatímco starý Mini Cooper S, ojetá Fiesta ST, Renault Clio Sport a další budou pořád takové ty „kasičky“, kam každoročně za opravy a údržbu něco vrazíte, novější Suzuki Swift Sport bude fungovat a rozdávat radost. Samozřejmě, že i Swift Sport vyžaduje pečlivou údržbu, ale vlastnictví bude větší sázka na jistotu než u výkonnějších a slavnějších matadorů. A pokud si naopak chcete zajezdit za pár korun, můžete zkusit sáhnout po původním Fordu Puma, který pořídíte za částku, již byste jinde dali jen za opravy a přípravu na sezonu. Volba je na vás…