Článek
Psal se rok 1894, když Theodor von Liebieg projížděl se svým vozem českou zemí, součástí tehdejšího Rakouska-Uherska. Svým prvním „kočárem bez koní, zato s motorem“ tehdy způsobil spoustu rozruchu, a úplně si umím představit všechny účastníky tehdejšího provozu, kterak ze svých koňmi tažených kočárů zlostně uplivávali a nadávali, co to má být za novoty – vždyť taková věc se přece jaktěživ neuchytí! Vždyť na to nejsou silnice, benzin se kupuje v drogériích, a nadto všechno je to nekřesťansky drahé!
Ano, počátky současného spalovacího automobilismu bez živých koní nebyly lehké. Stejně jako nebyl lehký masový nástup elektřiny, televize, osobních počítačů, internetu, mobilních telefonů, mobilních telefonů bez tlačítek…
Vždycky se našla spousta lidí pevně přilnutá ke „starým pořádkům“, neschopná přijmout fakt, že svět se prostě mění, některé věci se ujmou, zůstanou a masově se rozšíří. A proč se masově rozšíří?
Všechno je to o komfortu užívání!
Velká spousta lidí nadšeně jezdí na koních a má to jako hobby. Lidé milují rozsvítit si při večerní romantice svíčku, a dokonce i ty tlačítkové telefony tu v určité míře zůstaly (byť je tedy používá převážně seniorní obyvatelstvo a pár hipsterů).
Jenže máme-li si vybrat, spíš než na koni pojedeme za povinnostmi autem. Spíš než svíčku si rozsvítíme k vaření elektrické světlo. A spíš než tlačítkový telefon… no nemusím tu přece rozepisovat, že v těch chytrých dotykových jsou mapy, veškerá moudra internetu a gify s kočkami.
Všechny tyhle „moderní vymoženosti, co se nikdy neuchytí“, se uchytily prostě proto, že je strašně snadné a pohodlné je používat, a tak nakonec i přestaly být drahé. Tady se konečně dostávám k tomu hlavnímu – pokud bude snadné a pohodlné používat elektromobily, ujmou se, zůstanou, masově se rozšíří a přestanou být drahé.
Spousta lidí nad elektrickým autem seriózně přemýšlí už teď, i kdyby do role druhého auta do rodiny. A to se rozhodně nejedná o zbohatlíky
Fór spočívá v tom, že naprostá většina řidičů aut je ke svému spalovacímu kočáru bez koní pevně přilnutá pouze ze zvyku. Prostě to tak bylo, po generace se jezdí na benzin a naftu, tak proč to měnit. Jenže v konečném důsledku je přece lidem naprosto jedno, na co jejich kočár jezdí. Je to benzin, nafta, vodík, plyn, fritovací olej, líh, dřevěná štěpka nebo třeba plíseň z rokfóru? Vítězem je to palivo, které dává ekonomicky a komfortem největší smysl. Dosud to byla hlavně nafta a benzin, takže nebylo co řešit. Jenže tahle karta se dřív nebo později obrátí – tak jako již mnohokrát v historii – a armáda úředníků může maximálně postrkovat směr.
Ekonomické, komfortní, ale…
Ano, elektromobily jsou v tuhle chvíli drahé a jejich použití může být do jisté míry nekomfortní, neboť nabíječka zatím není na každém rohu a mnozí z nás nemají možnost nabíjet doma – tedy tak, jak se elektrické auto nabíjet má, aby dávalo ten pravý smysl. V obou případech je ale aktuální situace o dost lepší než před pár lety a víte, jak to bylo s tím koněm ze začátku… Taky byla doba, kdy kůň na poli ekonomiky i komfortu vítězil nad autem, než najednou přišla fáze, kdy už neměl co víc nabídnout.
Ano, současná spalovací auta jsou ekonomická a je komfortní je používat, ale má to pár ale… Abychom skloubili ekonomiku provozu s výkonem, máme tu motory, které jsou složitější než kdy předtím. Malé benzinové motory mají sílu, která byla u obyčejných aut před čtyřiceti lety maximálně zbožným přáním, a přitom jsou schopné jezdit za poloviční spotřebu.
Ono „komfortní ale“ ovšem spočívá v tom, že takové motory už vyžadují přemýšlet nad tím, jak je používáme. Horem spodem tu do vás s kolegou Daliborem vtloukáme, že krátké trasy jsou problém, protože karbonování a ředění oleje benzinem. Když budete s autem jenom cukat po vesnici tam a zpátky, zaděláte si na problémy, jejichž servisní řešení budou drahá – což je pochopitelně ono „ekonomické ale“.
S Hyundaiem Bayon, který jsme měli na dlouhodobý test, se dalo reálně jezdit pod pět litrů na sto. Přitom mu výkon rozhodně nechyběl a celkově to bylo pěkné svezení. Taky za ním stála velmi sofistikovaná technika, která vyžaduje přemýšlení nad způsobem použití
Samozřejmě můžete namítnout, že komplikovanost motorů a jejich náchylnost k drahým problémům způsobila armáda úředníků, která nutí automobilky honit se za co nejnižšími emisemi. A máte do značné míry pravdu. Jenže právě v tom tkví to úřednické „postrkování směru“. Kdyby k němu nedocházelo, mohlo by se taky jednoduše stát, že by půlka z nás jezdila dodnes třeba s dvoutaktními auty. A to fakt nechcete…
Podstatné je, že až se vyřeší „ale“ elektromobilů, ekonomika a komfort jejich použití převýší ekonomiku a komfort spalovacích aut. Najednou zjistíme, že náklady jsou zlomkové, elektromobil není náchylný na drahé problémy (vím, baterie, ale nebojte – i tady se dělají velké pokroky), je rychlejší, řidičsky i uživatelsky jednodušší a vždycky ho je kde dobít.
A spalovací auta? Ta budou jako ty koně a postupem času se z nich stane hobby pro nadšence, kteří si budou vážit jejich specifik a charakteru. Budou hodnotná a ceněná, dost možná se začnou znova vyrábět, ale tentokrát už bude všem úplně jedno, kolik gramů CO2 proudí z jejich výfuků – bude jich přece jenom pár. A ti lidé, kteří je budou vlastnit, nakonec stejně pojedou za povinnostmi elektromobilem, protože to bude ekonomicky a komfortem dávat větší smysl…
Vezměte si auto, jako je Dodge Challenger. To je z principu konina už teď. Ale jednou… jednou z něj bude opravdický kůň
Vynikající nahrávka na: „Já to říkal“
Společnost prostě čekají jisté změny. Nebudou zdaleka první a už vůbec ne poslední, a tentokrát se budou týkat chápání osobní automobilové dopravy. A stejně jako většina společenských změn v průběhu lidských dějin, bude i tahle změna v konečném důsledku změnou k lepšímu.
Evropská unie a její armáda úředníků už vymyslely velkou spoustu blbostí. A stojím si třeba za tím, že Euro 7 jako „poslední klacek pod nohy spalovacích aut“ je blbost opravdu velká. Ale v tomto případě jsem i já přesvědčen, že nesměřujeme špatně a že onen faktický „zákaz spalovacích motorů“ v roce 2035 už bude vlastně jen formalitou. Značná část z nás už bude tou dobou sedět v autech s pohonem nové generace a říkat si, že to vlastně vůbec nedopadlo zle.
Nebojte se ničeho. Auta nezdraží na neúnosnou úroveň a nestane se z nich „výsada bohatých“. Ani se nestanou tak nepoužitelnými, aby o individuální automobilovou dopravu opadl zájem. Dokonce vám ani nikdo nezakáže jezdit současným spalovacím autem. Ten přechod nebude skokový, bude postupný, pozvolný, bezbolestný a hlavně naprosto přirozený – lidé se pro elektrické auto postupně rozhodnou tak, jak jim začne dávat smysl.
Takže je ten nejlepší čas hodit nohy nahoru, sledovat dílčí změny, a až si půjdete koupit nové auto, ptát se sám sebe, jestli už třeba nenastal ten čas. A ti, kteří začnou nyní hysterčit, prorokovat konec světa a nakupovat auta do zásoby až do konce života? Těm pak můžete s klidem říct: „Já to říkal.“