Článek
Max Verstappen se stal mistrem světa, když v posledním závodě, do kterého nastupoval se stejným počtem bodů jako Lewis Hamilton, dokázal pod šachovnicovým praporem projet jako první. Historie se ptát nebude. Tečka. Anebo taky…
Ohnutá pravidla. Jasné pochybení ředitelství závodu. Pachuť vítězství. Rozhodování u zeleného stolu.
Nebo, taky…
Boží mlýny domlely. Mercedes konečně ví, jak chutná jejich medicína. Karma je zdarma.
Už v předposledním závodě v Džiddě to hodně vřelo, tenhle manévr se taky po závodě řešil…
Kdyby, kdyby, kdyby. Na to se ale v motosportu nehraje. Je skvělé, že Formule 1 se stala opět populární. Mám z toho radost, pomůže to skomírajícímu motosportu celkově. Ale mrzí mě, že se finále nerozhodlo tak, jak jsme si všichni přáli, tedy na závodní dráze. Nebo snad ano?
Nebudu vám popisovat, jak celý poslední závod probíhal, to udělali jiní a lépe, shrnu jen poslední kola. Hamilton byl celý závod rychlejší. Peréz, Verstappenův kolega, předvedl skvělou taktickou jízdu a dokázal Hamiltona, který vyjel na trať po výměně pneu, o šest vteřin přibrzdit, ale Verstappen se jen dokázal dotáhnout, na předjetí to stejně nebylo. A pak se to stalo. Boural Nicholas Latifi.
Red Bull okamžitě stáhl Verstappena do boxů a dal mu čerstvé měkké pneumatiky. Když se vrátil na trať, byl druhý, za safety carem kroužil Hamilton, pak pět vozů o kolo zpět a holandský závodník. Ředitel závodu těch pět opozdilců pak pustil před safety car a závod restartoval. Hamilton na starých a tvrdých gumách v podstatě neměl šanci, Verstappen ho předjel a v posledním kole se stal mistrem světa.
Verstappen po závodě slavil, jeho vítězství se ale hned začalo řešit, Mercedes totiž vznesl protest
Jde mi spíš o to, co se dělo pak. Niki Lauda, mimo jiné bývalý poradce Mercedesu, vždycky tvrdil, že o výhře by se mělo rozhodovat na dráze. Kdo ví, jak by se tvářil na to, že Mercedes okamžitě po závodě vznesl hned dva protesty. Jeden se týkal sporného rozhodnutí ředitelství závodu, že v posledním kole pustili pět vozů před safety car a vzápětí závod restartovali, druhé pak šlo přímo proti Verstappenovi, že při jízdě za safety carem na okamžik předjel Hamiltona na prvním místě. Oba dva protesty komisaři zamítli, Mercedes se však proti rozhodnutí nejspíš odvolá.
Jenže odvolal by se Red Bull, kdyby dojel Verstappen druhý? Možná ano. Hamilton měl sice z druhého místa lepší start, ale pak Verstappen zabojoval a zkusil si vzít první místo zpět. Do zatáčky přijel zevnitř, před Hamiltonem, kterému nedal moc prostoru. Tvrdě, agresivně, na hraně, ale v souladu s pravidly. Hamilton mohl brzdit víc, ale to by znamenalo, že by byl druhý. Udělal to chytře, zkrátil si trať a jel před Maxem. Sice na okamžik zpomalil, ale nic neztratil, naopak 1,2 vteřiny získal.
Pak to byl celou dobu v podstatě jeho závod, okořeněný jen soubojem s Pérezem, který předvedl skvostnou obranu. Nuda? Ne tak docela. Verstappen ždímal svoje auto na hranici možností, Hamilton zajížděl jedno rychlé kolo za druhým a Toto Wolff, šéf Mercedesu, se mohl přetrhnout v komunikaci s ředitelství závodu. „Nedávej tam safety car, dej tam safety car, pusť je, nepusť je…“
Toto Wolff, šéf Mercedesu. A taky chlápek, jehož chování vzbuzuje stejné emoce jako akce na závodní dráze
Právě ředitelství závodu má máslo na hlavě víc než oba týmy, a to nejen v posledním závodě, ale v podstatě celou sezónu. A to, jak se Wolf snažil ovlivnit průběh závodu, je za hranou. Ne že by se o to Horner, šéf Red Bullu, nepokoušel taky. V tomhle případě by hodně pomohlo, kdyby komunikace byla zkrátka jen jednosměrná a ředitelství závodu i FIA by měla všechno o kus víc pod kontrolou. Jejich nekonzistentní rozhodování sice možná přineslo do F1 trochu víc lidskosti, ale ve světě velkých peněz, o kterých Formule 1 je, to není správné řešení. A samozřejmě, že to není dobré ani pro sport samotný.
No a pak jen velké finále, rychlé a vynikající strategické rozhodnutí Red Bullu, na které Mercedes neměl jak odpovědět (kdyby Hamilton zajel do boxů pro nové pneu, Verstappen by byl první a bránil by pozici, přičemž měl lepší pneu), poslední kolo, šachovnice a šampaňské.
Hamilton dlouho seděl v autě, pak v boxech mluvil se svým otcem a potom šel a Verstappenovi potřásl rukou a pogratuloval mu. Chlapské gesto, kterého ho nepochybně stálo spoustu sil. Ale udělal to. Pak si vzájemně pogratulovali i s vedením Red Bullu a oba tátové navzájem. Absolutní respekt, byť drobný černý puntík za to, že Hamilton nepřišel na pozávodní tiskovku a odmítl rozhovory. A Mercedes? Toto Wolf roztřískal už několikátá sluchátka v sezóně, zrušil pozávodní tiskovku a odjel. Tady bez respektu.
Přitom před posledním závodem řekl: „Kdokoliv vyhraje šampionát, zaslouží si ho vyhrát. Pokud by jsme to nebyli my, bylo by to nepříjemné, ale můžeme to akceptovat. Byla by to jedna nebo dvě bezesné noci, ale není to konec světa. vrátili bychom se silní v příští sezóně i v těch dalších.“ Ale teď je všechno jinak.
| Říká se tomu závodění… | |
|---|---|
| Je tu jedna věc, která kolovala na všech frontách a kanálech a která perfektně ilustruje chování Toto Wolffa. Je to odvysílaný kus jeho rozhovoru s Michaelem Masim, ředitelem závodu, kterému jak vidno už trochu došla trpělivost… | |
| Masi: | Povídej Toto |
| Wolff: | Musíte napravit to předchozí kolo. To nebylo správně. |
| Masi: | Toto? |
| Wolff: | Ano? |
| Masi: | Říká se tomu závodění… OK? |
| Wolff: | Prosím? |
| Masi: | Závodíme tady s auty… |
Oba dva jezdci předváděli celý rok fantastickou podívanou. Za mě jsou oba tituly (jezdců i konstruktérů) ve správných rukách. Verstappen mohl vyhrát titul už předtím, kdyby (!) nepřišel o body. Chtěli jsme boj, měli jsme ho. Verstappen je závodník každým coulem, tvrdý, egoistický, chladnokrevný, bez stopy strachu. Hamilton je profesorsky dokonalý, má roky zkušeností, jeho mantrou je nedělat chyby.
Jediné, co (nejen) mně z celé sezóny kazí dojem, je ta politika kolem. A mám k tomu jen jeden vzkaz: Nastavte jasně pravidla a pak je dodržujte. Víc nechceme.