Článek
„Přestárlý vozový park způsobuje problémy“, „Česko je vrakoviště aut ze Západu“, „Česko je nejtoxičtější země na světě“ a další alarmující nadpisy čas od času osvěží titulky v masmédiích, aby náhodou nikdo neměl aspoň jeden den pocit, že je všechno v pořádku, lidé se mají rádi a na světě je dobře.
Strašení stářím vozového parku u nás je oblíbenou metodou Ministerstva dopravy a navázaných spřátelených skupin, jak zase prosadit nějaký bič na řidiče, ideálně jak jim se státní pomocí a pod hrozbou likvidační sankce vytáhnout z kapes více peněz a zkomplikovat jim život.
Místo šestnácti jen osm let
Jak už jsme si ale napsali, reálně je situace mnohem lepší. Odkazoval jsem se ve svém článku na starší data Ředitelství silnic a dálnic, které si, tuším, v roce 2011 nechalo vypracovat studii, jak stará auta po silnicích reálně jezdí. Vyšlo to mnohem lépe než obvykle uváděných 14 až 16 let průměrného stáří.
Nový výzkum, který vypracovala společnost Cebia, potvrdil dřívější data: reálně po českých silnicích jezdí mnohem mladší auta.
Také jsem zdůraznil, že by bylo vhodné podobnou studii udělat i dnes, a zdá se, že moji výzvu akceptoval někdo, od koho jsem to nečekal. Poměrně důkladnou analýzu totiž vypracovala společnost Cebia, kterou znáte především jako oblíbený nástroj pro rychlou kontrolu historie kupované ojetiny.
Ředitel společnosti Cebia Martin Pajer se zúčastnil nedávného semináře Hospodářské komory ČR o rizicích stárnutí vozového parku v České republice. Dále se ho zúčastnili ministr dopravy Martin Kupka, ředitel odboru živností a spotřebitelské legislativy MPO Jan Strakoš, generální ředitelka a předsedkyně představenstva AURES Holdings Karolína Topolová, předsedkyně České leasingové a finanční asociace Jana Hanušová a výkonný ředitel České asociace pojišťoven Jan Matoušek. Seminář moderoval viceprezident HK ČR Tomáš Prouza.
„Účastníci semináře hovořili o rizicích pokračujícího stárnutí tuzemského vozového parku, které komplikuje život jak spotřebitelům, tak institucím, jež se účastní obchodu s ojetými automobily od jejich prověřování přes obchod, financování až k pojištění. Seminář spolupořádala Asociace obchodu ojetými automobily (AOOA),“ uvádí se v doprovodné tiskové zprávě, která se dostala do médií.
Hluboce se všem spotřebitelům a institucím omlouvám, že jim pokaždé, když vyjedu svým dvacet let starým bavorákem, komplikuji život.
Když jsem si v rychlosti pročetl celou zprávu, zase mne zarazilo jen klasické konstatování, že na lidi je potřeba bič, když si novější auto nekoupí. „Vysoký průměrný věk vozového parku v Česku zhoršuje bezpečnost automobilového provozu i životní prostředí. Hlavním problémem je pokračující dovoz velkého množství ojetin, starších deseti let. Je proto nejvyšší čas aktualizovat ekologické poplatky za dovoz starých ojetin a více motivovat zákazníky, aby raději volili bezpečnější vozidla,“ vyčnívala na závěr tiskové zprávy citace viceprezidenta Hospodářské komory ČR Tomáše Prouzy, který seminář moderoval.
Jo, to je přesně potřeba. „Zakážeme, zdaníme, zpřísníme STK, zavedeme nové poplatky a likvidační sankce!“ To by tak bylo, aby si tady občanský ksindl jezdil patnáctiletou Octavií, která plní Euro 5. Napadlo ty papaláše, že si lidé nekupují nová auta především proto, že na ně jednoduše nemají peníze, protože jim stát reálně sebere přes 70 % příjmů?
Není tak zle, jak se uvádí
Jediného rozumného konstatování jsme se dočkali právě od Martina Pajera z Cebie, který na semináři mimo jiné řekl: „Ačkoli stáří vozového parku v kategorii osobních vozidel vykazuje v Česku alarmující číslo, zjistili jsme, že realita není zase tak špatná. Datoví analytici Cebia spočítali z dat vozidel, která jezdí na STK, že průměrné stáří osobních aut v provozu je nižší a dosahuje jen 13,79 roku, což je o 2,62 roku méně, než je uváděné průměrné stáří registrovaných aut.
Významnějším zjištěním však je, že polovinu všech kilometrů najetých osobními vozidly za rok najedou auta do 8 let stáří. Česká republika ale vykazuje více vozů na jednoho obyvatele, než je průměr Evropy. Průměrné stáří vozového parku bohužel zhoršuje skutečnost, že při zakoupení nového vozu do rodiny si Češi nechávají stávající starší auta jako další vozidlo do rodiny a stává se, že ho prakticky neprovozují nebo s ním ani nejezdí na STK.“
Spoustu aut si Češi v rodinách nechávají a postupně přechází na děti nebo vnoučata. Je například Corsa C, koupená nová v roce 2006, staré auto? Je. A je na něm něco špatně, když emisemi prochází bez problémů, nežere olej a každý rok se s ním najede v rodině třeba jen 3 000 km? Není.
Asi víte, že oficiální statistika stáří vozového parku se opírá prostě o data v registru vozidel a podle nich vychází, že průměrně jsou u nás více než šestnáctiletá auta. Můžeme se sice dohadovat, co je špatného na vozidle z roku 2008, které plní Euro 4, má obvykle čtyři airbagy, ABS a často i stabilizační systém. Ale chápu, že státním úředníkům takový vůz leží v žaludku, protože jediný způsob, jak majitele „dojit“, je skrze STK, dálniční známku a spotřební daň. A to se týká všech.
Cebia ale přišla s jiným zjištěním a vlastně to potvrzuje data, se kterými před dlouhými lety přišlo ŘSD (a která nejdou nikde na stránkách ŘSD nebo Ministerstva dopravy dohledat, asi se nehodí do krámu).
Po silnicích jezdí mnohem mladší auta
Cebia totiž vzala data hlavně z technických kontrol, protože když vozidlo jezdí na STK, tak se s ním pravděpodobně i jezdí. V registraci je ale plno aut, která sice mají značky a majitele, ale nejezdí. Může jít například o vozy v dědickém řízení, odstavené a dlouhodobě nepoužívané a také třeba o rozmontované veterány nebo youngtimery, na kterých si nějaký nadšenec po večerech omezenými zdroji už několik let naplňuje svůj dětský sen. Osobně znám v okolí několik lidí, již mají třeba žigulíka nebo stopětku po dědovi. Auta mají sice značky, ale nebyla snad deset let v provozu. I já mám někde ve stodole Mercedes SE500 W126, se kterým jsem jel naposled snad před sedmi lety, a pořád doufám, že jednou budu mít čas a peníze na jeho renovaci.
Takže co Cebia zjistila? Oficiální statistika podle registrací je 16,41 roku. Jenže když se vezmou auta, která byla v posledních čtyřech letech na STK, vychází najednou průměr na 13,79 roku. A pokud vezmeme data z STK za poslední dva roky, je ten průměr ještě lepší - 12,74 roku. Takže jen touto metodikou jsou v Česku reálně v provozu o čtyři roky mladší auta. A to vůbec neřešíme jejich reálný nájezd a dopravní výkon.
Cebia analyzovala také data z tachometrů, která se zaznamenávají právě v rámci evidenčních kontrol a STK. A i tady vyšla moc zajímavá čísla. Největší podíl na dopravním výkonu na silnicích mají vozy už z roku 2023 (8,97 % najetých kilometrů), následující automobily z let 2022 (7,59 %) a 2021 (7,48 %). Nová vozidla z roku 2024 tvoří už 2,79 % dopravního výkonu.
Zajímavé také je, jak se stářím vozidel klesá jejich průměrný nájezd. Zatímco nová a maximálně dvouletá auta najedou průměrně přes 20 000 km ročně, desetiletý vůz už najede průměrně jen 12 700 km za rok a dvacetiletý jen 8 900 km za rok. Od dvaceti let stáří se dle Cebie data stabilizují a vozidla najedou od 2 do 9 000 km ročně. U více než třicetiletých aut je průměrný roční nájezd už hluboko pod 5 000 km.
Celkem 50 % všech kilometrů u nás najedou auta z roku 2017 a mladší. Polovina všech vozidel, která reálně jezdí v ČR, je tak mladší osmi let!
Nestrašme, snižme daně, nechme to na trhu
Jak vidíte, realita je mnohem lepší. Vždyť se podívejte na silnice kolem sebe. Potkáváte snad běžně v provozu felicie, favority, Hyundaie Lantra a Renaulty 19? Vždycky, když jedu nějakou starší testovací bazarovkou, mám pocit, že sedím ve starém autě, když kolem mě jezdí ty záplavy nových superbů, octavií, passatů, luxusních SUV a podobně. Reálně nejstarší auto, které potkávám, bývá první generace Fabie. Je to vůz z roku 2000 a mladší. A už i ta začíná být stále vzácnější.
První generaci Fabie stále potkáváme. Ale není se čemu divit, když to bylo fakt dobře udělané auto a mnoha lidem na jejich krátké cesty párkrát za týden pořád plně vyhovuje.
Samozřejmě tady ve Středočeském kraji a kolem Prahy je situace jiná, a když pak člověk jede na venkov, setká se se staršími vozy, ale spíše jen provoz trochu zřídne, než aby místo nových Porsche Cayenne začal potkávat jen orezlé moskviče jako někde v Rusku. Stále potkáváte moderní a relativně nová auta, ať jste kdekoli. Až si říkám, na co si pořád ti lidé stěžují, když jezdí tak pěknými a drahými vozy.
Domnívám se, že bychom neměli Českou republiku vykreslovat jako vrakoviště Západu a už vůbec ne jako nějakou toxickou zemi, kde padají děti na zem s astmatickým záchvatem, když kolem projede nějaké auto. To, že si lidé stále kupují starší ojetá vozidla, je prostě jen důsledek ekonomické situace, když na nová auta jednoduše nemají peníze.
Mnoho lidí také nechce trpět vysokou amortizaci, tedy ztrátu hodnoty nového vozu. Když totiž dobře koupíte prověřenou ojetinu, můžete mít stále moderní, bezpečné a ekologické auto. I když je staré třeba šest let. Kdyby stát snížil daně a přestal lidi doslova odírat z kůže, možná by se divil, jak rychle by dobrovolně přesedli do novějších automobilů.