Článek
Mrtvý úhel je jev, kdy je auto schované v takovém úhlu a pozici, že ho nevidíte ve středovém, ale ani v bočním zpětném zrcátku. V minulosti se údajně doporučovalo ohlédnout se přes rameno, zda právě v mrtvém úhlu někdo nejede. Jako vtip do hospody dobré, ale dnes to dělat rozhodně nedoporučujeme. Existuje totiž daleko sofistikovanější řešení. V dnešní době jsou už napříč automobilkami i cenově dostupné modely, v jejichž výbavě je systém, který hlídá právě tento problém. Jen tomu systému musíte věřit. Pojďme se podívat, jaké jsou druhy zmíněného asistenta, a zjednodušeně si popišme, jak systém hlídání mrtvého úhlu funguje.
Asistent hlídání mrtvého úhlu je u automobilek nejčastěji označován jako Blind Spot Assist. Některé značky ve svých modelech tento systém integrují do bočních zpětných zrcátek. V horním rohu směrem dále od auta (nemusí tomu tak být vždy) jsou vyobrazená dvě auta. Jedním je to vaše a druhé to, které je právě v mrtvém úhlu. Proto jsou „namalovaná“ šikmo za sebou. Popřípadě tam může být jen varovný trojúhelník. Jinde můžete najít na vnitřní straně zrcátka směrem k okénku jakýsi „blinkr“. Ať tak či onak, všechny varianty fungují naprosto stejně.
Hlídání mrtvého úhlu v Mercedesu
Možná si říkáte, že za vše mohou senzory na zadní straně auta, ale není tomu tak. Pravdu máte asi tak z poloviny. Pokud jste někdy přemýšleli, proč třeba i na vašem autě máte kamery umístěné v zrcátkách, dnes se to dozvíte. Právě kamery v zrcátkách snímají prostor, který spadá do mrtvého úhlu. Jakmile se objeví jiné vozidlo v určité oblasti, kterou kamera snímá, dá vám informaci, ať už piktogramem v zrcátku nebo právě diodou, která je umístěná na vnitřní straně konstrukce zrcátka. Jsou i automobilky, které využívají senzory umístěné na stranách zadního nárazníku. Nejčastěji používaná technologie pracuje tak, že senzor vysílá elektromagnetické vlny a na základně nich ví, kdy máte v mrtvém úhlu auto. Kamera v zrcátku zase pracuje na bázi snímání, takříkajíc focení prostoru, který posílá do procesoru, a ten jej následně analyzuje a vyhodnocuje.
Ve chvíli, kdy jedete ve svém pruhu a do mrtvého úhlu přijede jiné vozidlo, kontrolka se rozsvítí. Jakmile byste dali směrovku do směru, kde je jiné auto, začne kontrolka blikat. Některé automobilky vám dají i akustický signál. Určité modely to umí vyhodnotit i tak, že řízení „strhnou“ a ještě chvíli vás zadrží ve vašem pruhu, aby nedošlo ke kolizi. Vše záleží na automobilce a daném modelu. Základní funkce je však vždy stejná.
Ve finále je úplně jedno, jaký systém pro detekci mrtvého úhlu vaše auto využívá. Důležité je, že všechny systémy jsou dostatečně funkční a můžete se na ně spolehnout. Sice se to asi nikdy v přesných počtech nedozvíme, ale pokud se díky tomuto systému podařilo zabránit aspoň několika nehodám, smysl to rozhodně má. Vždyť třeba v takovém Německu se podíváte do zrcátka a vidíte auto, které je daleko. Podíváte se znovu s tím, že už vzápětí hodláte odbočovat a ejhle… ono auto je jen kousek za vámi. Přece jen odhadovat rychlost je těžké a rozhodně nechcete vjet do pruhu, kde kolem vás projíždí auto rychlostí, která může být legální a zároveň vyšší než 200 km/h.
Ve finále je to ale zcela na vás. Je na vás, zda budete systém hlídání mrtvého úhlu používat a zda mu budete věřit. Pamatuji doby, kdy jsem začínal jezdit po ucpané Praze, a právě tento systém jsem bezpočtukrát ocenil. Třeba to taky znáte z doby, když jste poprvé přijeli z malého města do metropole. Tramvaje, chodci a do toho spousta aut, která vás předjíždí zleva i zprava. V takových chvílích je systém hlídání mrtvého úhlu neocenitelný parťák, i když vám třeba kamarád bude s veškerou sugestivností tvrdit, že to je jen další technologický nesmysl, bez kterého se on spolehlivě obejde.