Článek
Co se týká obsazení (respektive vozového parku) Rychle a zběsile, fanouškovská základna se dělí na dva, nanejvýš tři tábory. Podle mnohých byla nejlepším autem z celé série jednoznačně Toyota Supra, nebo případně Nissan Skyline R34… A pak se najde ještě pár (čti spousta) lidí, kteří nedají dopustit na Dodge Charger.
Fanoušci filmové ságy se dělí na tábory milovníků japonských a amerických aut. Jedni prosazují Toyotu Supru, druzí nedají dopustit na Dodge Charger
S oblíbeností dílů už to tak jednoduché není. Většina nedá dopustit na první díl, protože ten de facto odstartoval celosvětový zájem o tuning. Pro někoho – hlavně tedy fanoušky Skylinu – je nejlepší druhý díl, protože udělal přesně to samé se Skylinem, co jednička udělala se Suprou. Někdo má rád sedmý díl pro srdcervoucí závěr, a tu a tam někdo chválí čtvrtý díl pro povedený návrat ke kořenům. Vesměs ale nejvíce smetany slízly první dva díly. Naproti tomu třetí díl s přídomkem Tokyo Drift řada fanoušků přehlíží.
Ono se ani není moc co divit. Děj se odehrává v Japonsku, nehraje tam Paul Walker a Vin Diesel se mihne jen na konci v pár záběrech. Málo se však ví, že měl jen o málo menší vliv než první dva díly. Zbytek světa se totiž dozvěděl, že japonská tuningová scéna má svůj osobitý, velmi vytříbený vkus. Že kluci japonští zkrátka umí. A v neposlední řadě také významně podpořil rostoucí celosvětový zájem o driftování.
Jak už dnes víme, hlavní hvězdou filmu, jehož lokalizovaný název v Česku zněl Rychle a zběsile: Tokijská jízda, byl Ford Mustang z roku 1967, který původně vlastnil otec hlavního protagonisty Seana Boswella a který si jej po večerech postupně renovoval. Příběh, který vám přinášíme, pochází ze stránky Sung's Garage, která patří herci a nadšenému autíčkáři jménem Sung Kang – ano, to je ten sympaťák, který ve filmu ztvárnil postavu Hana. O autentičnosti tedy snad netřeba pochybovat.
Hlavní hrdina Sean Boswell se ve filmu vozil tímto Mustangem. Kupodivu jej poháněl motor z Nissanu Skyline, který ve filmu hrdinové vzali z nepojízdného Nissanu Silvia…
Pro Seanův souboj s chlapíkem, kterému nikdo neřekl jinak než D. K. neboli Drift King, mu otec svůj vůz poskytl, Sean pak s přáteli auto přestavěl na driftovací mašinu. Ve filmu byl následně Mustang osazen motorem z Nissanu Silvia, který v úvodu filmu Sean zničil.
Ovšem pozor, nešlo o jednotku SR20 s jedním turbem, která se do Silvie běžně montovala, nýbrž právě o jednotku RB26 původem ze Skylinu, která tuto konkrétní modro-oranžovou Silvii s přezdívkou „Mona Lisa“ poháněla.
Zajímavé je, že když filmaři chtěli motor ze Skylinu usadit do motorového prostoru starého Mustangu, zjistili (nepřekvapivě), že motor se dovnitř nevejde na délku, jelikož řadový šestiválec je výrazně delší než vidlicový osmiválec. Jeden z producentů Sean Morris však trval na tom, že výsledné auto bude mít ikonický dvakrát přeplňovaný řadový šestiválec o objemu 2,6 litru, tedy RB26. To vyžadovalo „pár“ úprav, ale nakonec se dílo podařilo, ačkoliv se motor od původního poměrně dost lišil a nakonec měl pouze jedno turbodmychadlo.
Motor dával výkon 340 koní a 360 Nm, ale všichni věděli, že agregát ukrývá ještě spoustu potenciálu – není koneckonců tajemstvím, že motory RB26 lze vyladit na výkon 500–600 koní s relativně minimálním úsilím. Auto prý doopravdy bylo skvěle připraveno na driftování, k tomu bylo uzpůsobeno i odpružení a pneumatiky.
Přesto si však toto konkrétní filmové auto příliš nezadriftovalo. Věřte, nebo ne, ale driftovací záběry byly natočeny s jeho dvojčaty, která ve skutečnosti poháněl atmosférický osmiválec o objemu 403 kubických palců, tedy 6,5 litru. Důvod? Tyto motory byly údajně o něco spolehlivější a daleko snáz opravitelné než komplikovanější přeplňovaná jednotka od Nissanu.
„Jenže co ten zvuk ve filmu?“ říkáte si. To je vlastně poměrně prosté – nezaměnitelný zvuk motoru RB26, který zelený Mustang ve filmu vydává, je dílem filmových střihačů zvuku. Příběh hlavního hrdiny filmu Tokyo Drift je tedy kromě ostatního především bizarní.