Bentley Continental GT – krása nadbytečnosti

Přesně s touto filozofií jsem k Bentley přistupoval i já. S velmi slušnou pravděpodobností můžu říct, že si jej nikdy nekoupím (i když co já vím, krize středního věku prý dokáže divy...), ale přesto se jedná o auto, jehož samotná existence mě ohromně fascinuje. Bentley je óda na nadbytečnost, nepraktické auto s neprakticky velkým a silným motorem a zároveň způsob, jak samotným průjezdem okolo chodníku otočit rekordní počet hlav kolemjdoucích.

Když už jsme u toho otáčení hlav, rozhodně se mají za čím otáčet. První generace Continentalu GT, která je třeba v ulicích hlavního města k vidění poměrně často, se zapsala do historie automobilového designu jako elegantní, leč poněkud „obézní“ cestovní kupé. Druhá generace na tom byla už o něco lépe, ovšem je to právě aktuální generace třetí, která dotahuje design britského kupé k pomyslnému vrcholu.

I přes nemalou délku, rozkládající se na 485 centimetrech, působí Bentley jaksi kompaktním a hlavně neuvěřitelně svalnatým dojmem. Na první pohled je zřejmé, že tady pořád máme cesťák s transkontinentálním potenciálem, na pohled druhý je ovšem sportovnější než kdy dříve. Celé auto působí atleticky, štíhle a tak nějak napjatě od malých čoček předních světel až po široce rozestoupené zadní blatníky. Nemalou roli tady hraje taky vnímání výšky. Při 1 405 milimetrech je kupé opravdu nizounké, ale zdá se opticky ještě nižší díky velkým kolům, zabírajícím podstatnou část výšky při bočním pohledu.

V ruce žmoulám rozměrnou a luxusně působící klíčenku s velkým „B“ a otevírám dlouhatánské dveře, pochopitelně postrádající rám okna. Jestli jsem byl až dosud designem příjemně překvapen, teď jsem příjemně fascinován. Tady se totiž zcela vymaňujeme z hranic světa aut a přesouváme se spíše do segmentu luxusních jachet. Celou přední část interiéru lemuje pás dvoubarevně lakovaného dřeva, proloženého kovovou chromovanou linkou, táhnoucí se od výplně dveří řidiče, přes celou palubní desku až po dveře spolujezdce. Vrchní i spodní část palubky je pochopitelně pokryta kůží, podobně jako strop a sedadla, kombinující stejně jako zbytek interiéru krémovou a námořnickou modrou barvu.

Ta hlavní síla, dokreslující celkovou auru dokonalého luxusu, tkví ovšem v drobných detailech. Každý výdech klimatizace, otevíraný a zavíraný kovovým táhlem, je zasazen v broušeném kroužku z ušlechtilého kovu, který nese stejné vzorování, jako kroužky v předních světlech. Prostředek palubní desky může zabírat velký dotykový displej infotainmentu s navigací, případně se celý displej otočí a vykoukne trojice analogových budíků zasazených do dřevěného dekoru. A vězte, že takový analogový kompas už dneska v autě jen tak neuvidíte.

Interiér je zkrátka úchvatný, plný kůže a ušlechtilého kovu. Samozřejmě, že se tu a tam objeví i koncernový prvek, v tomto případě převzatý od Audi, vždy se ovšem jedná jen o ty „lepší“ věci a vždy zakomponované tak citlivě, aby nebyla náležitost ke koncernovým značkám příliš okatá. Audiňácká jsou například tlačítka na volantu, ale kovová kolečka už jsou ryze Bentley, stejně jako krásné páčky pod volantem. Jestli je tu alespoň něco „nedotaženého“? Za mě opravdu jediný nehezký detail spočívá ve voliči převodovky, který je sice na pohled podobně perfektní jako všechno v jeho okolí, ovšem na omak nezapře určitou plastovost.

Dost ale kochání, je čas přivést bestii k životu. Chvilku hledám startovací tlačítko, které je umístěné před loketní opěrkou. Startér se nerozštěká, ale „rozhučí“. A po chvilince točení přivede k životu nemravně velký dvanáctiválec o objemu šesti litrů, jemuž ke štěstí dopomáhají ještě dvě turbodmychadla. Motor při prvním naskočení zlostně vyštěkne, ale hned poté se ustálí na tepajícím volnoběhu, přenášeném do interiéru jen v podobě vzdáleného šumu. Převodovka řadí na můj povel za jedna a okřídlené béčko se dává hladce do pohybu. Volnoběh zahřátého motoru je těsně nad hranicí 500 otáček, a když jedete třeba po městě s lehkou nohou, mnohdy převodovka řadí další rychlost už za hranicí první tisícovky. Motor to ovšem nevyvádí z míry a zůstává stabilní, tichý a jeho souhra s převodovkou je úžasně jemná.

Vás asi ale nejvíc zajímají zážitky z té „druhé strany“. Šestilitrový „plnokrevník“ pod kapotou má dvanáct válců v uspořádání „W“, což fakticky znamená dvě a dvě řady válců, svírající mezi sebou úhel 72 stupňů. Každá strana motoru má potom svoje vlastní turbodmychadlo, takže finální výkon činí 635 koní a točivý moment se ustálil na mamutích 900 Nm. A výsledek? Jede to naprosto šíleně, co jiného byste koneckonců čekali.

Sešlápnu plyn na podlahu, odkudsi zpředu zahvízdá dvojice turbín a Bentley mě razantně, avšak nenásilně a bez trhanců, narve do měkké kůže sedadla. Z nuly na sto umí GT metelit za 3,7 sekundy a maximálka je zastoupena hezky vypadající číslovkou 333 km/h. Spíš než o samu rychlost jde ale o to podání. Už z nízkých otáček se dvanáctiválec rozlétne a s neúnavným gigantickým tahem nechá digitální ručičku otáčkoměru letět digitální stupnicí. A když si k tomu dopřeji ještě sportovní režim, důrazně se ozve taky výfukový systém, který obohacuje široké okolí zachrčením při každém přeřazení.

Jako správné luxusní auto, pohybuje se Bentley na vzduchovém adaptivním podvozku. Z těch ryze praktických záležitostí je tu možnost zvednout tlačítkem světlou výšku, ale pochopitelně nechybí ani dynamické nastavení tuhosti, reagující na jízdní situace. Kdo by ale čekal plavnou jízdu jako na obláčku, ten se paradoxně nedočká. Continental v sobě nezapře určitou sportovní náturu, je přirozeně tuhý, aby i v komfortním režimu kopíroval silnici a pohyboval se s neochvějnou jistotou. Výraznější nerovnosti sice dává trochu cítit, ale na druhou stranu se nedá říci, že by byl snad nepohodlný. Žádné ostré rázy se nekonají, a dost toho pochytí i špičkové odhlučnění.

Podstatné je, že když si chcete se svou pojízdnou katedrálou trochu zařádit, můžete. Ve sportovním módu vzduchové zavěšení ještě přituhne a Bentley se nechá bez přemlouvání svižně vodit okreskou. Žádné gejzíry řidičského nadšení se ale v tomto případě pochopitelně nekonají. Koneckonců využít plný potenciál strašlivě silného dvanáctiválce, napojeného na neutrálně vybalancovaný pohon všech kol, není úplně jen tak, a na hledání limitů by to spíš než okresky za Prahou chtělo Masarykův okruh v Brně.

Asi jen málokdo si koupí Bentley na řádění na Masarykově okruhu, jenže ono je vlastně poměrně vedlejší, s jakým důvodem se rozhodnete takové auto koupit. Důležité je, že za své peníze dostanete elegantní, vycizelovaný, výkonný a nesmírně prestižní kus techniky. Můžete s ním cestovat napříč kontinenty, dělat parádu v centrech měst nebo řádit jako černá ruka klidně i na tom okruhu. A o to přesně jde. O tu úžasnou všestrannost úžasně nepraktického auta.

Jenomže jak už tady bylo několikrát naznačeno, musíte na to všechno mít patřičně nadité konto. Základní cena bez daně, v přepočtu z eurového ceníku, vychází na 4 334 080 korun. A po všech příplatcích, zahrnujících třeba exkluzivní specifikaci First Edition nebo audiosystém Naim, vyšplhala částka na 5 584 900 korun.