Bentley Brooklands: Král mezi automobily

S mým kamarádem a sběratelem veteránů Petrem si vždycky moc rád udělám výlet do raných devadesátých let. Je to doba, kdy se zformovaly postupně všechny moje automobilové sny, a je úžasné si pak v dospělosti nějaké z nich naživo vyzkoušet.

Beru za chromovanou kliku a otevřu těžké dveře modelu Brooklands. Přímo na mě dýchne historie a závody 24 hodin Le Mans. Woolf Barnato na kompresorem přeplňovaných vozech Bentley vyhrál v Le Mans hned třikrát po sobě od roku 1928. Woolf a jeho partička v Londýně přezdívaná Bentley Boys vůbec předváděla neobyčejné kousky. Příběh o tom, jak závodil ve svém šestilitrovém bentleyi s vlakem z Cannes do Calais, je přímo legendární. Nejen že onen rychlík „Le Train Bleu“ dokázal předjet, ale uzavřel sázku o 100 liber šterlinků, že dojede až do Londýna, ještě než vlak dorazí do stanice v Calais. A zvládl to.

Proč ten úvod hluboko do historie? S každým automobilem značky Bentley si kupujete současně i  její příběh, který se vleče již od raného 20. století. Je plný sportovních úspěchů a rychlostních rekordů. Proto vozy Bentley nesou hrdě jména po místech slavných závodních okruhů. Vzpomeňme na dlouhou rovinku Mulsanne v Le Mans a právě dnes již opuštěný závodní ovál v Brooklands. Vznikl ale i model Turbo R, který svou červenou plaketku s velkým emblémem „Turbo“ vozil hrdě na víku kufru. V osmdesátých letech byl nápis Turbo velmi módní záležitostí a vždy garancí nevšedních a ostrých zážitků za volantem. Dnes má turbo skoro každý vůz a takový Bentley Bentayga se měl původně montovat v bratislavském závodě Volkswagenu vedle nových Touaregů. Až na intervenci britské vlády se finální výroba usídlila v tradičním závodě v Crewe. Inu, svět se globalizoval.

To mě dnes trápit nemusí. Vzal jsem za tu chromovanou kliku, zmáčkl tlačítko, otevřel dveře a nahlédl do klubu. Výplň dveří je polstrovaná nejkvalitnější kůží, dřevěná dýha je masivní, řezbářem opracovaná. Stehy prošívání loketní opěrky jsou ušity lehce nepravidelně, ruční práce se zde pozná. Zadívám se dál do interiéru a jsem v jiném světě. Ve světě řemeslného umění těch nejlepších anglických nábytkářů a čalouníků. Na tomhle autě nepracoval jen robot, který si svou rukou vybral pár dílů z přihrádky, jež dorazila v pravý čas na místo, díly svařil, sešil nebo slepil. Tohle auto vyráběl řemeslník, který továrnu důvěrně zná a na vozech Bentley, případně Rolls-Royce pracoval už od učednických let.

Vozy Bentley - a můžeme to vztáhnout i na technicky vzato příbuzné Rolls-Royce ze stejné doby - nejsou jen auta oděná do luxusního hávu. Sedím v pohodlných, tuhých křeslech, která jsou spíše viktoriánským nábytkem než autosedačkami. Právě nyní jsem si celý ten rozdíl mezi tímto vozem a jinými luxusními sedany uvědomil. Svezl jsem se v Mercedesech třídy S i v sedmičkových bavorácích s dvanáctiválcem. Proti Bentley Brooklands to jsou jen auta dovedená k dokonalosti v rámci modelové řady značky. Možná mají i víc vymožeností na palubě a lépe a obratněji se řídí. Ovšem k pocitům, které zažívám v bentleyi, se nemohou nikdy ani přiblížit. Ta vůně kůže, dřeva i tkaných koberců je nenapodobitelná. Auto je umělecké dílo na kolech. Je vidět, že na jeho výrobě strávilo spoustu hodin práce mnoho nejzkušenějších řemeslníků. A celé dílo je postaveno na kolech a pojízdné jen tak jakoby mimochodem.

A to byl možná i důvod, proč si tento vůbec první prodaný bentley v České republice objednal a individuálně nakonfiguroval jeho první majitel. A vy si určitě říkáte, kdo tehdy před pětadvaceti lety mohl mít u nás na nový vůz této značky? Máte pravdu, příběh konkrétního kusu je veskrze pikantní. V té době jezdil pan prezident Václav Havel v sedmičkovém BMW modré barvy, brýlatý ministerský předseda Klaus sotva přesedl z béžové Škody 120 L do vládního audi a ministři jezdili běžně ve favoritech. Přitom v té době si jeden zámožný podnikatel, lépe řečeno prý opravdový mafián, snad původem z Kosova či Albánie objednává v Anglii Bentley Brooklands v netradiční fialové barvě odstínu „wild berry“. A ceníku příplatkových a zakázkových výbav se rozhodně nebál. Brooklands má nejkvalitnější vysoké koberce v barvě karoserie a interiér včetně stropu v krémové nejjemnější kůži, kterou Connolly nabízelo. Údajně tehdy stál devět a půl milionů korun a byl zdaleka prvním oficiálně dodaným pro Českou republiku. Zastoupení značky zde vzniklo až daleko později v roce 2012. Devět milionů musel být tenkrát neskutečný ranec peněz. Za ten byste možná ve třiadevadesátém pořídili i jeden činžovní dům na Václaváku nebo v Pařížské.

Na chvíli šoférem

Uveleben v křesle rozjímám nad přístrojovým štítem a ovladači. Na rozdíl od dobových jaguarů zde žádná „fordí“ tlačítka nenajdete. Ani vnitřní madla dveří nepocházejí z Mazdy MX-5 jako v Astonu DB7 a už vůbec zde nenaleznete přepínače blikačů ze starého Opelu Astra, jaké mám ve žlutém lotusu. Bentley a rolls je jiný svět britských automobilů a veškeré ovládací prvky jsou pečlivě a vkusně sladěny se zbytkem interiéru. Vyčnívá snad jedině devadesátkové rádio Alpine, které byste si dnes jen již umístili do vitríny hned vedle tlačítkové Nokie 5110, pokud se o starou elektroniku zajímáte.

Rovněž velký volant s tlustým středovým krytem ukrývajícím airbag působí tak trochu, že sem úplně nepatří. No nic, lépe se kochat elegantními analogovými hodinami a precizností kovových tlačítek chromovaných výdechů klimatizace. Vlevo nacházím tenký klíček zapalování a otáčím jím ve spínací skříni. Vůz má jednoduchý digitální systém kontroly a já konečně očekávám, jak bude znít onen legendární osmiválec o objemu 6 ¾ litru s dostatečným výkonem. Pokud náhodou nevíte, tak výkon vozů Bentley a Rolls-Royce se do nedávné doby vůbec neuváděl, a když už, bylo v technické tabulce napsáno „dostatečný“.

A bentley nenastartoval. Jen cvaklo nějaké relé, ambientní osvětlení pohaslo a bylo vymalováno. Baterie se za krátkou jízdu zatím nedokázala dobít. Tak jsme celkem vtipně hned u nás v ulici startovali aristokrata přes kabely z baterie Ferrari 348 TB, které vyrazilo na vyjížďku s námi. Úplně legrační bylo, že vedle nastartovaného italského osmiválce nebyl volnoběh bentleye vůbec slyšet. Motor nemá ani žádné vibrace, takže jsem ho v chodu poznal vážně jen podle otáčkoměru.

Když se kolem rozhostí ticho, osmiválec přece jen slyšet je. Rozeznívá se klidným vyrovnaným volnoběhem a jen vzdáleně zaslechnete bublání tak typické pro staré americké vozy. Cítím, že je technicky předimenzovaný a oplývá především mohutným točivým momentem. Na kulise automatické převodovky od GM, která je zde netypicky na středové konzoli, řadím D a tiše, nonšalantně vyrážím po silnici krásnou krajinou.

Řízení je velmi lehké, pedály rovněž a celé auto vybízí k pomalejšímu plynutí po asfaltu. Jako šofér bych se měl postarat o to, aby pasažér vzadu ani nepoznal, že vůbec jedeme. Ale to by to nebyl bentley, aby se v něm nepodařilo ukrýt trochu z té slavné sportovní historie. Jinak by vám stačil rolls, nic lepšího by člověk nepotřeboval. Bentley Brooklands nemá na zádi ono červené „Turbo“ a byl nabízen od roku 1993 jako základní model značky. Oproti dobovému Rolls-Royce Silver Spirit je jeho podvozek jinak naladěn. Má nezávisle zavěšená všechna čtyři kola a je tužší. I tak je dojem vážně odlišný od čehokoli jiného, co jsem kdy řídil a mělo kola. Taky jsem nikdy neřídil pojízdné starožitnictví.

Po nějakých pár kilometrech jsem přeci jen důvěru v ovladatelnost auta našel. Petr, majitel Brooklands, říká, že se s ním dá i docela slušně spěchat. V kabině není naprosté ticho, jaké byste nalezli například v Lexusu LS. Aerodynamika konzervativně hranaté karoserie je asi podobně efektivní jako cihly hozené ze střechy domu. O tohle tu nejde. Podvozek je konejšivý, klimatizace přivádí chladivý vzduch a já si stále připadám jako v lobby velmi drahého starého hotelu. A když je potřeba víc zrychlit, nebo naopak zabrzdit, vůz má opravdu více než dostatečné schopnosti.

Našel jsem velmi starý článek z novin The Independent, z října roku 1992. Redaktor Gavin Green měl možnost otestovat tehdejší novinku – Bentley Brooklands pro modelový rok 1993. A jeho závěr zní, že onen vůz nemůže být označený jako nejlepší na světě, ale stává se králem mezi automobily.

A já s ním po nedělním odpoledni stráveném na šoférském sedadle musím souhlasit. Není jen velkým sedanem, který byl vyroben luxusně. On je od základu luxusní, předimenzovaný a vyrobený jako umělecké dílo, ne jako sériový automobil.

Na závěr děkuji našemu čtenáři a mému kamarádu Petrovi za možnost za volant výjimečného vozu Bentley Brooklands na chvíli usednout a vychutnat si vpravdě okázalé okamžiky.