Článek
Nový Hyundai Nexo možná vypadá jako další elektrické SUV (jen je o trochu větší a vizuálně zajímavější než třeba elektrická Kona), ale ve skutečnosti je velmi odlišný – jde totiž o elektromobil, který jezdí na vodík. Místo baterie dobíjené z elektrické sítě ho pohání palivový článek, který chemickou reakcí kyslíku z okolního vzduchu a vodíku z nádrží vytváří za jízdy na palubě vozu elektrickou energii, odpadním produktem je pak čistá vodní pára.
Palivový článek spolu s nádržemi na vodík jsou o pár metráků lehčí než mamutí bateriové sety (a nevyžadují rabování povrchových dolů s cennými kovy), poskytují delší dojezd (Nexo zvládá podle WLTP ujet ďábelských 666 km), a hlavně místo desítek minut čekání u rychlonabíječky (nebo hodin u běžné domácí nabíječky) jsou znovu připravené vyrazit za pouhých pár minut strávených u plničky vodíku.
Zní to dokonale, jenže vodík s sebou nese zároveň i mnoho obtíží. Tak předně prakticky neexistující síť plniček – v celém Německu jich je zatím jen 77 (do konce roku je v plánu mít postavených 100 stanic), v ČR dokonce ani jedna (vlastně jedna ano, v Neratovicích, ale ta je neveřejná). Pokud však vše půjde dobře, měly by se příští rok otevřít hned čtyři – v Praze, Litvínově, Brně a Ostravě. To je pořád o poznání méně než 400 nabíjecích stanic, které už v ČR fungují (a každým dnem jich je víc a víc).
Navíc postavit další rychlonabíječku je otázka pár desítek (případně jednotek stovek) tisíc, náklady na výstavbu plnicí stanice se však kvůli složitosti skladování vodíku (ve směsi se vzduchem má totiž nepříjemnou tendenci vybuchovat) pohybují v řádech desítek milionů korun, takže neporostou jako houby po dešti. Proč tedy elektřinou vyrábět vodík, složitě ho někam transportovat a složitě ho skladovat, abyste ho na palubě auta přeměnili zpátky na elektřinu, když můžete tohle celé prostě přeskočit a vést elektřinu rovnou do auta pomocí drátů?
Když ale začnete hledět kus do budoucnosti, začne vodík dávat větší smysl – hlavně pro dopravní prostředky, u kterých bateriový pohon nebude fungovat. Náklaďáky, letadla, lodě… Představte si farmu větrných elektráren, u ní výrobnu vodíku, který se transportuje jen pár kilometrů do místa spotřeby. To už zní efektivněji. Ale k tomu ještě pár let vývoje chybí.
Stejně jako autům. Takové Nexo je totiž sice stejně dobré auto jako bateriové elektromobily, ale ekonomicky zásadně zaostává. Pořizovací cena, až příští rok dorazí na trh, se bude pohybovat těsně pod dvěma miliony a provozní náklady jsou aktuálně někde na úrovni běžného auta. K tomu si připočtěte pravidelné výměny ionizační jednotky každých 30 tisíc kilometrů, výměny vzduchového filtru každých 20 tisíc a pravidelné kontroly celého vedení každých 10 tisíc. A pak si do rovnice přidejte ty 4 plnicí stanice na celém území ČR…
Vývoj technologie vodíkového pohonu a všeho kolem je stále v plenkách. Stejně jako u bateriových elektromobilů (i když mají trochu náskok). Bude to chtít ještě trochu času, aby ukázaly, co v nich skutečně je. Ale nebojte, nebude to trvat zase tak dlouho, protože automobilky do těchto pohonů intenzivně investují. Například právě Hyundai do roku 2025 nasype 900 miliard korun do elektrifikovaných pohonů a dalších 190 mld. do vodíkového pohonu – příští rok tak bude mít 75 % modelové řady elektrifikovanou (mild hybridy, hybridy, plug-in hybridy a elektromobily) a v roce 2025 už bude elektrifikovaná komplet celá (což znamená 50 různých elektrifikovaných modelů), zároveň by v roce 2030 chtěl vyrábět 500 tisíc aut s palivovými články ročně.
Není tedy jasné, kdo se stane vítězem tohoto dostihového závodu – jestli baterie nebo vodík. Nebo třeba malý atomový reaktor. Kdoví. Nejpravděpodobnější je, že půjde o mix (stejně jako dnes máme benzin, naftu, LPG/CNG): někde bude dávat větší smysl baterie, jinde vodík. A podobně namixovaný bude i autopark na silnicích v příštích pár letech. Někomu bude vyhovovat volnost hybridu, jinému lepší efektivita plug-in hybridu, anebo rovnou čistota elektromobilu (a nadšenci snad pořád budou moci dráždit mocné V8). Ať to bude, jak chce, Hyundai je připravený.