Článek
První polovina devadesátých let znamenala pro řadu firem kruté hození do reality tržního hospodářství. Místo tabulek o plnění plánu musely vyrábět něco, co zákazníci chtějí. A to bylo třeba pro automobilku Avia, s dvacet let starými nákladními auty, velmi těžké.
Naděje na záchranu přišla díky výběrovému řízení české armády. Ta chtěla získat nový lehký terénní automobil, který by nahradil staré sovětské automobily UAZ 469. Žádná z automobilek však vhodné auto nenabízela, takže jej musela vyvinout, nebo spolupracovat s někým ze zahraničí. A právě o to se pokusila Avia, která ostatně vždy těžila z francouzské licence na nákladní Renaulty Saviem.
Také v případě terénního vozu se Avia obrátila na Francouze, konkrétně na automobilku Auverland. Francouzská značka měla dlouholetou tradici ve výrobě terénních aut, hlavně licenčních Jeepů Willys, v jejím portfoliu ale tehdy byly modely A3 a A4.
Výsledkem spolupráce byla Avia A11 Trend, která z modelů A3 a A4 vycházela. Nová Avia byla velmi variabilní, nabízela se ve dvou délkách rozvoru (2250 mm s délkou 3650 a 3850 mm a rozvorem 2650 mm s délkou 4350 mm). Avia pojmula 2 až 8 cestujících, úměrně tomu se pak měnila velikost zavazadlového prostoru, zavisející i na tvaru zadní části, kde se ložná plocha mohla buď zakrývat plachtou nebo pevnou střechou ve dvou výškách. Avia nabízela také speciální nástavbu pro výsadkový armádní speciál nebo pro sanitku. Lehká karoserie z pozinkovaného plechu nabízela i sklopné sedadlo spolujezdce.
K pohonu Avia používala stejné motory, jako Auverland. Šlo o naftové čtyřválce Peugeot XUD 9 (64 koní), XUD 11 (79 koní) a XU 52 C (92 koní). Od Peugeotu byly i manuální pětikvalty, doplněné dvoustupňovou redukční převodovkou Auverland A80. Pohon přední nápravy byl odpojitelný, na té zadní byl samosvorný diferenciál. Avia ale měla v nabídce i dvoukolku s převodovkou vlastní výroby.
Podvozek Avie měl tuhé nápravy, hydraulické tlumiče s vinutými pružinami a přední kotoučové brzdy. Vzadu byly klasické bubny. Nechyběl ovšem posilovač řízení. Avia se neztratila ani v terénu. Zvládala brod s hloubkou 580 mm, nájezdové úhly byly 50° vpředu a 40° vzadu. Také hodnota maximálního bočního náklonu byla 40°. Jenže i když se Avia v terénu neztratila, vysoká cena kolem půl milionu korun a nabídka naftových motorů bez přeplňování jí oproti konkurenci výrazně znevýhodňovala.
Další ránou byl neúspěch v armádní zakázce. Právě ta měla být kořistí Avie a důvodem, proč model A11 vyrábět. Kdyby letňanská Avia uspěla, určitě by nabídku verzí i motorizací rozšířila, ostatně Auverland uvedl turbodiesel v roce 1997. Jenže vyhrál Autozávod Český Dub s upraveným Land Roverem Defender.
V roce 1996 převzal automobilku Avia korejský koncern Daewoo, který výrobu terénních aut nepovažoval za opodstatněnou a tak jí zrušil. Do té doby tedy vzniklo jen 250 aut (oficiální údaj z továrny, jinde se ale hovoří jen o 72 kusech). S tím se ovšem nechtěl smířit francouzský Auverland a uzavřel smlouvu s firmou HOLBA a. s. Také zde se měly licenčně vyrábět modely A3 a A4, ale po rozestavění několika kusů přešla firma do likvidace. To byl definitivní konec pro výrobu terénních Auverlandů u nás.
Zdroj: kniha: Jiří Fiala – Encyklopedie terénních automobilů, Fotografie: Radek Zeman, auta5p.eu, svarny.cz, wikimedia-commons.org, avia-club.cz
