Článek
V prvním díle jste se mohli dočíst o tom, jak 19letá dívka neuvěřitelně zbohatla díky autopůjčovně a žádaným autům na německých číslech, ale také o tom, jaká rizika číhala všude kolem. Devadesátky byly pro někoho časy zlaté, ale také nebezpečné. V druhém pokračování na vás čeká pád zajetého obchodu, transformace firmy a nečekané rozuzlení celého příběhu.
V rámci vozového parku jste se mohli svézt i klasickým Favoritem, jako jedna madam, která si jej v roce 1993 zaplatila na týden. Jenže týden uběhl a usměvavá paní nikde, proto se Eva se svým obchodním partnerem Pavlem vydala na smluvně udanou adresu, kde se však nacházel někdo úplně jiný. Beznadějnou situaci podpořil ještě fakt, že dva dny na to byla kancelář půjčovny kompletně vykradena, přičemž zmizela zbraň, klíče od všech aut a jedna nájemní smlouva – hádejte na jaké auto?
Škoda Favorit s předním pohonem byla malou českou revolucí, ale ve srovnání s německými vozy šlo spíše o podprůměr
Po této události a pracném shánění nových zámků a spínacích skříní pro celou flotilu vozů se Pavel s Evou rozhodli přestěhovat do nových prostor. Vyhlédli si bývalou tiskárnu, která měla dostatečné garáže, kam všechna auta nakonec přesunuli. Obchod zase chvíli šlapal, a dokonce i lidé, kteří běžně řídili staré škodovky nebo žigulíky, si sem tam půjčili nějakou tu lepší německou káru.
Krátce na to však nastal problém s německým prodejcem a provozovatelem půjčovny, který se dostal do sporu s pojišťovnou a přestal Pavlovi a Evě dodávat vozy. Jak se nakonec ukázalo, obchodník každý vrácený vůz z Česka uměle zdemoloval, od své pojišťovny si nechal zaplatit škodu, auta následně opravil a prodal zpátky do Česka nebo Ruska.
Opel Omega A dnes už málokde potkáte, nicméně v devadesátkách šlo o auto pro velmi bohaté lidi, ale také o velké lákadlo autopůjčoven
O tom, že jsou zlaté časy pryč, utvrdil Evu další nepříjemný malér. Koupila si od arabského obchodníka luxusní off-road za 1,2 milionu korun, a jelikož šlo o financování na leasing, vše řádně pojistila a přepsala. Nicméně za půl roku o vozidlo vinou krádeže přišla. Jaké pak bylo rozčarování, když Evě pojišťovna tvrdila, že auto nebylo řádně pojištěné? Spor se nakonec táhl 14 let a skončil u soudu ve Štrasburku, kde Eva získala odškodné ve výši 100 tisíc korun.
Přelom let 1994 a 1995 byl proto ve znamení počátku změny podnikání a přeorientování se více méně jen na operativní leasingy, autoservis a mycí služby. Že jde o krok správným směrem, znovu potvrdila nečekaná příhoda, kdy do kanceláří autopůjčovny v nových prostorech doslova vtrhla ozbrojená zásahová jednotka, která si opět šla pro jednoho ze spolupracovníků.
Onen kolega totiž týden v kufru auta z půjčovny vozil jiného člověka a vyhrožoval mu maketou střelné zbraně, za což si vysloužil devítiměsíční trest odnětí svobody. Po odpykání lhůty se už na své místo nevrátil a místo toho začal krást luxusní auta před hotely nebo prostě vytáhl člověka z auta na ulici ve stylu videohry Grand Theft Auto. Jeho činnost mu vynesla dalších devět let v kriminále.
Volvo 850 vlastnili svého času jen ti největší páni
Problémová „divize“ půjčovny šla stranou, protože čím dál více narůstaly potíže s neplacením a nevracením aut, takže se servisní a mycí služby dostaly výrazně do popředí. Firmě se opět začalo dařit, proto si u Evy a Pavla nechával hýčkat své Volvo 850 i jeden z nejvýznamnějších pražských podnikatelů.
Poslední ránou pro autopůjčovnu bylo trojnásobné navýšení pojistek a ztížená situace s dovozy vozidel na německých registračních značkách, proto se společnost začala naplno věnovat serióznějšímu podnikání. To však nebylo moc výnosné, více byrokratické, rostly náklady na zaměstnance, stát se více domáhal svých daní, takže bylo jasné, že dříve, či později celý byznys skončí. K zavření firmy došlo skutečně kolem roku 2004, kdy se Eva začala věnovat zahradnictví. Myslela si, že už nastálo…
Vlastnit auto za 1,2 milionu bylo v 90. letech super. Tedy až do té doby, dokud vám ho neukradli
Asi úplně poslední záchvěv Evina automobilismu přišel v roce 2014, kdy se rozhodla být zaměstnaná v jednom velkém autobazaru. Po několika schůzkách do práce skutečně nastoupila a hned vše začalo 14denním školením, které Eva popisuje jako kompletní vymytí mozku.
Po školení se šlo rovnou na týdenní ostrý provoz, kdy Eva spolu se zkušenějšími kolegy měla za úkol řešit nemajetné nebo problémové klienty a nutit jim nejlépe koupi na splátky. Další týden bylo opět školení, tentokrát o pronikání do tajů úvěrového prodeje, které jí odhalilo, o jak moc nevýhodný systém jde. Tedy nevýhodný pro klienta.
V bazaru ovšem Eva dlouho nevydržela
Eva ve velkém bazaru vydržela asi čtvrt roku a poté práci v automobilovém průmyslu definitivně vzdala. Na autopůjčovnu z devadesátek vzpomíná rozpačitě – na jednu stranu si žila na velmi vysoké noze, na druhou stranu nezdravé prostředí a kriminální živly vzaly Evě klidný spánek.
*Jména osob v článku jsou smyšlená, ale redakce Garáž.cz jejich pravou totožnost zná.
A co vy? Jak vzpomínáte na 90. léta? Napište nám do komentářů nějakou vaši automobilovou příhodu…