Článek
V roce 1991 potkala tehdy 19letá Eva staršího muže jménem Pavel a začala s ním pracovat v zaběhlé autopůjčovně, která ovšem krachovala. Doba byla divoká, takže se vypůjčená auta kradla a kolikrát jste si svoje ukradené auto museli zpátky ukrást sami. Tím pádem se mnohdy na konci měsíce příjmy rovnaly výdajům.
Opel Astra F, dnes obyčejný vrak, ale v roce 1992 luxusní západní voňavka
Po Evině nástupu do práce se přece jen zainvestovalo, dokoupily se chybějící automobily a podnik šlapal dál. V roce 1992 dostali podnikatelé nápad, že by mohli začít pronajímat lepší auta na německých registračních značkách, a tak se Eva dohodla s jedním německým obchodníkem a skutečně do Česka dovezla modely jako Opel Astra, Opel Vectra, Opel Omega, Ford Escort nebo Honda Accord.
Svého času lepší vozy na německých číslech voněly hlavně zahraničním firmám, cizincům, ale i gaunerům, takže nebylo vůbec nijak zvláštní, že si policie chodila pro kriminálníky přímo do kanceláří nebo že naproti půjčovně nainstaloval Interpol bezpečnostní kameru.
Svoji roli sehráli v příběhu Evy také pasáci z Ukrajiny, kteří ve vypůjčených autech zajišťovali služby pro žen chtivé muže. Podle Evy však tito lidé nebyli příliš zodpovědní řidiči, jelikož často jezdili opilí a bourali. Kariéru našich východních přátel nakonec ukončil fakt, že jeden vůz skončil na policejním parkovišti jako předmět doličný.
Opel Vectra A byla tehdy limuzína střední třídy. V Česku, kde jezdily samé škodovky nebo žigulíky, šlo však o neuvěřitelné bouráky
Co se stalo? Jeden z Ukrajinců se prý v autě poranil při čištění samopalu a na následky rány zemřel. Vůz sice po několika týdnech policie do půjčovny vrátila, ale vypadal asi podobně jako Chevrolet Nova (1974) z filmu Pulp Fiction po té nešťastné události s Marvinem.
Další příhoda se týkala nového potenciálního obchodního partnera z Liberce, který chtěl předmětná auta půjčovat dále na severu Čech. První měsíc vše šlapalo jako hodinky, klient platil včas, a dokonce oba podnikatele seznámil s izraelským obchodníkem, co nabízel mechanické zabezpečení do vozidel.
Byznysu se celkem dařilo, a dokonce mělo dojít také k nákupu zabezpečovacích systémů
Radost netrvala dlouho. Byznysmen přestal platit, ale i vracet auta, proto bylo nutné se nepozorovaně podívat do liberecké kanceláře, vozy si podle smluv najít a vrátit si je zpět na vlastní triko. Pokud vám totiž někdo nevrátil auto včas, nešlo o krádež, nýbrž o nedovolené užívání cizí věci. Takový přečin se řešil v občansko-právním sporu a trval velmi, ale velmi dlouho.
Jistí jste si v té době nemohli být ani spolupracovníky, jak Eva vzpomíná. Na přelomu let 1992 a 1993 jednoho krásného poledne zaklepala na dveře půjčovny policie a odvezla si dva jejich kolegy, údajně za loupežné přepadení realizované pomocí firemního auta.
Víte, kolik stál tenhle těžký mobilní telefon? V 90. letech i sto tisíc korun
Vedle malérů a spolupráce s pochybnými lidmi však toto podnikání neslo i své ovoce. Kolem roku 1992 až 1993 byla průměrná mzda okolo čtyř až šesti tisíc korun, nicméně autopůjčovna generovala měsíční zisk v nejlepší éře okolo 300 až 350 tisíc korun pro tři lidi. Evě bylo dvacet let a mohla si koupit úplně vše – kabelky, dovolené, oblečení nebo mobilní telefon, který svého času stál sto tisíc korun. Všichni prý v tu dobu neskutečně utráceli za neskutečně malicherné věci.
Na policii byla Eva známá firma, ne snad že by páchala trestnou činnost, ale klienti půjčovny byli dost často kriminálníci. Šlo třeba o loupežné přepadení obchodu se starožitnostmi, které provedl americký občan a to opět s autem na německých číslech.
Vozy z půjčovny se často stávaly předměty doličnými, proto se jejich návrat mnohdy táhl několik měsíců
Své si podnikatelé užili i při vyjednávání s Francouzi o vrácení zabavených vozů, které skupina převaděčů používala k pašování Asiatů do Francie. Ony holt auťáky na německých značkách vypadaly ve Francii nenápadně. Jelikož však šlo o auta z německé půjčovny, zabral celý proces pět měsíců.
Samotný německý dealer byl také vynalézavý, protože na poptávku po modelech Opel Vectra s motorem o objemu 1,8 litru reagoval tak, že ze šestnáctistovek sundal emblémy 1.6 a nahradil je logy 1.8. Vozy poté slavnostně předal, a jelikož nebyl důvod kontrolovat technické průkazy, přišlo se na celé divadlo až skoro po roce.
Vychytralý německý obchodník vylepšoval šestnáctistovky pomocí emblémů 1.8
*Jména osob v článku jsou smyšlená, ale redakce Garáž.cz jejich pravou totožnost zná.
Jak se tehdy dalo přijít skoro na buben, proč zmizela z vykradené půjčovny jediná nájemní smlouva, kam se celý byznys posunul a kde nakonec Eva skončila? Počkejte si na další díl o vzestupu a pádu autopůjčovny z 90. let.