Automobilovému trhu v Íránu dominují licenční dinosauři

V celé zemi působí přes 15 silných výrobců a některé akcie těchto firem vlastní částečně Peugeot, Renault nebo Číňané. O jaké producenty jde a které zajímavé modely nabízí? Minimálně jeden z nich bychom rozhodně chtěli v Evropě.

Iran Khodro Corporation (IKCO) je největším automobilovým producentem v zemi. Automobilka se sídlem a hlavním výrobním závodem v Teheránu je na trhu už od roku 1962 a má svoje další továrny například v Sýrii, Egyptě nebo Bělorusku. Kromě spolupráce se Suzuki nebo s Renaultem se IKCO chlubí dlouholetou kooperací se skupinou PSA. Díky tomu se v Íránu rodí model Peugeot 405 – jedno z nejoblíbenějších aut staré éry značky. Na jeho základech vznikly také některé automobily značky Samand.

Teheránská skupina Bahman byla založena už v roce 1952 a pár let po svém založení se zástupci výrobce domluvili s japonskou Mazdou a postupně začali produkovat ve svých továrnách licenční modely. Šlo o pick-upy, Mazdy 323 a Mazdy 3. Od roku 2013 skupina Bahman spadá pod křídla největší čínské automobilky – FAW Group. Tady je jeden z příkladů povedených modelů. Jde o pick-up Capra 2, který se prodává také jako ZX Auto GrandTiger.

Automobilka Diar má v rodném listě rok 2000 – jde tedy o velmi mladého výrobce se sídlem ve městě Golpayegan, který má na starosti licenční výrobu vozů typu SUV a pick-upů od čínské automobilky Great Wall Motors (největší výrobce pick-upů v Číně). Že nejde o špatně „živenou“ firmu, to dokládají mnohamilionové investice do výrobních linek, strojů, lisovacích raznic a dalšího vybavení, které je nutné vlastnit pro tuzemskou produkci automobilů.

Vlajkovou lodí značky Diar je model Safir, který má své základy v pick-upu Great Wall Wingle. Íránčané se však nebojí a nabízí také elektromobil Electric Sabrina s dojezdem až 200 kilometrů.

Téměř každá bohatá íránská společnost sídlí v Teheránu. Výjimkou není ani automobilka Fath, která se od roku 1995 zabývá výrobou SUV a dodává techniku do armády. Zajímavá jsou také historická čísla celkové produkce – v roce 2000 vyjelo z továrny 100 aut. V roce 2001 už 500, o rok později 750 a v roce 2003 si mohlo vedení firmy odškrtnout jeden tisíc vyrobených kusů ročně.

V rámci licence od Toyoty se pod značkou Fath objevuje také model Sahand Cruiser, který je takřka identický s modelem Land Cruiser a nabídne čtyřlitrovou naftovou pohonnou jednotkou s výkonem 139 koní.

Heavy Equipment Production Company je íránská korporace se sídlem ve městě Arak, která má na starosti výrobu stavebních strojů, zemědělských mašin, automobilů na vlakovém podvozku, nákladních aut a vybavení pro těžbu ropy, plynu, kovů nebo jiných nerostů. Jde také o největšího výrobce těžké techniky na celém Středním východě, který ročně vyprodukuje asi 5 000 různých typů vozidel. Firma spolupracuje se známými výrobci, kterými jsou například Volvo, Siemens, Cummins, New Holland a další společnosti.

Kish Khodro je zářným příkladem toho, že ani licenční vyrábění dinosaurů nemusí být cesta k úspěchu. Zhruba až za pět let po založení společnosti dokázal výrobce s pomocí jednatele společnosti BMS z Velké Británie smontovat výrobní linku, postavit prototypy a začít konečně tvořit.

Hlavním, a ze začátku jediným tahounem, byl model Sinad s motorem o objemu 1,6 litru (Renault K7M), který díky pokročilému systému kompletace karoserií získal také evropské schválení pro provoz. Jenže o Sinad nebyl zájem – v roce 2000 se vyrobilo jen 900 kusů a v roce 2003 jen okolo 100 kusů. V roce 2004 se zástupci společnosti Kish Khodro snažili zachránit situaci nasazením modelu Veek MPV, což byla přepracovaná první generace Renaultu Scénic.

Tento původně státem vlastněný výrobce našel své sídlo v Teheránu už v roce 1962 a podobně jako jeho konkurenti se vydal cestou licenčního vývoje, produkce a prodeje. Kromě čínských značek zastupuje Morattab ještě Subaru (Outback, XV, Legacy), SsangYong (Musso) nebo Land Rover (Defender).

A víte, co je nejlepší? V Íránu se pořád vyrábí onen starý hranatý Defender série III a IV. Vůz můžete koupit také jako pick-up. Ten se v Íránu jmenuje Pajan a pod kapotou mu bije třílitrové šestiválcové srdce s výkonem lehce přes 160 koní.

Pars Khodro má rozhodně zajímavou historii, protože automobilku v podstatě založily v roce 1967 severoamerické společnosti Rambler a General Motors, a proto se v 70. letech v Íránu vyráběly jeepy, opely, cadillacy nebo buicky. V roce 1981 však přišla íránská revoluce, která znamenala konec spolupráce s Američany. Nové naděje se pak chopila automobilka až v 90. letech, kdy sladila své kroky s Renaultem, Dacií a Číňany. Z výrobních linek firmy sjíždí od roku 2006 také modely Dacia Sandero a Sandero Stepway, ovšem s kosodélníkem na kapotě.

Automobilka SAIPA (Société anonyme iranienne de production automobile) se původně jmenovala SAIPAC, což znamená Société anonyme iranienne de production des automobiles Citroën, v překladu Íránská akciová společnost vyrábějící automobily Citroën. Tato zkratka sice znamenala většinové státní (lidové) vlastnictví, ovšem asi 25 % firmy patřilo francouzskému Citroënu, který poskytl licence na výrobu automobilů. Spolupráce však skončila někdy okolo roku 1975. Automobilka potom vyráběla vozy značek Kia, Renault, Nissan a také (opět) Citroën.

Souběžně s tím však vyvíjela i své vlastní modely, mezi kterými je také lidový vůz Saipa Tiba (původě Miniator) s motorem objemu 1,5 litru a výkonem 80 koní.