Dekáda rekordů: 11 výjimečných automobilových okamžiků

S rokem 2020 nepřichází jen dalších 366(!) dní plných očekávání a nadějí, znamená to taky start úplně nového desetiletí, nové dekády. A proto je čas si zrekapitulovat celkem 11 rekordů, které byly za uplynulé období nejvíce šokující, kontroverzní, překvapivé – a někdy i vše najednou…

Rádi bychom podotkli, že nemáme žádnou zálibu v klišé – ale věřili byste, že to bylo už v roce 2010, kdy se Bugatti Veyron stalo staronovým králem rychlosti produkčních aut? Tehdy si svých pět minut slávy dokonce užil i britský moderátor James May, když ještě v „Novějším Starém Top Gearu“ zajel s Veyronem SS rychlost 415 km/h na testovací trati patřící koncernu VW, obřím oválu Ehra-Lessien.

Poté to zkusil také testovací jezdec Bugatti a zajel dokonce průměr 431 km/h. May mu tehdy vřele poblahopřál se slovy: „K čertu s ním!“ A sluší se dodat, že původní Veyron zajel již v roce 2005 omračujících 407 km/h. Nebudeme si raději říkat, kolik je to let. Jen řekněme, že to zkrátka letí…

Jak už jste se na našich stránkách možná dočetli, John Hennessey je muž, který nezná slova jako „dost“ nebo příliš. Možná právě proto se se svým týmem v Texasu rozhodl postavit protivníka mocnému Veyronu Super Sport – monstrum jménem Hennessey Venom GT.

Že vám je povědomé? Nemýlíte se – ve skutečnosti jde o značně upravený Lotus Elise. Právě proto byl Hennesseyho rekord poměrně kontroverzní, protože technicky vzato vlastně ani nešlo o sériově vyráběné auto. Dalším faktem je, že pro oficiální rekord pro Guinessovu knihu rekordů je třeba rekordní jízdu provést v obou směrech, což Venom GT tehdy neudělal.

I tak jde ale o impozantní výsledek – toto 1400koňové monstrum s manuální převodovkou a minimem elektroniky v roce 2014 zrychlilo na celých 435 km/h. A nutno podotknout, že se tak stalo na přistávací dráze Kennedyho vesmírného centra na Floridě. Tedy v mnohem horších podmínkách, než jaké mělo Bugatti…

Dnes už jsou na světě jen dva tradiční výrobci supersportů, kteří dělají svá auta hlavně pro vášeň. Jedním z nich je Horacio Pagani a tím druhým je Christian von Koenigsegg. Pagani dává důraz hlavně na umění, krásu a pozornost k detailům. Koenigseggovou vášní je ale rychlost a hrubá síla. Jak ostatně dokázal v roce 2015.

Když se v roce 2010 objevila původní Agera s výkonem 950 koní, všichni věděli, že to bude zvíře. Později přišla Agera R s výkonem dokonce 1 100 koní, ale to nejlepší mělo teprve přijít. Koenigsegg One:1 bylo první opravdu sériově vyráběné auto, které disponovalo výkonem 1 340 koní, tedy neuvěřitelných 1 000 kW. A přitom vážilo se všemi náplněmi a nádrží naplněnou z 50 % právě 1 340 kg, proto název One:1.

U Koenigseggu však neměli prostor, kde by se taková síla dala využít, a tak si „střihli“ pár rekordů, aby nevyšli ze cviku: 0-200 km/h, 0-300 km/h, 200-0, 300-0, a dokonce 0-200-0 a 0-300-0. V roce 2017 pak přišlo Bugatti Chiron s rekordem 0-400-0 za zdánlivě skvělých 42 vteřin. Jenže hozenou rukavici rychle zvedl opět Koenigsegg s optimalizovaným modelem Agera RS, který z tohoto času na dánské letecké základně ukrojil celých 5,5 vteřiny a stanovil tak nový rekord ve zrychlení z klidu na 400 km/h a zpět do klidu. Aby Francouze ještě trochu „popíchli“, podařilo se testovacímu jezdci Niklasi Liljovi vylepšit čas na 33,29 vteřiny…

Posledním hřebíčkem do pomyslné rakve koncernu bylo, když se Švédům konečně podařilo uzavřít 18kilometrový úsek Nevada State Route 160, veřejnou silnici mezi Las Vegas a Pahrumpem. Výsledkem byla průměrná rychlost 447 km/h, s větrem v zádech v jednom směru to bylo dokonce 458 km/h.

V Bugatti nebyli úspěchem švédských kolegů vůbec nadšeni a tak se zavřeli do tajné základny VW v oddělení „Top Speed“, kde tvrdě pracovali na tomhle – Bugatti Chiron Super Sport 300+. Jak název napovídá, auto je schopné překonat rychlost 300. V mílích, pochopitelně.

Tento Chiron dostál svému jménu, když s ním někdejší vítěz Le Mans, britský závodník Andy Wallace, zajel na neblaze proslulé rychlostní trati Ehra-Lessien rychlost dokonce 304 mil za hodinu, tedy 489 km/h. Zajímavostí potom je, že to byl právě Wallace, kdo zajel na té samé trati v roce 1998 rekord ještě se starým dobrým McLarenem F1, a sice 386 km/h. Bugatti je tedy opět králem. Alespoň prozatím…

Také pro německý okruh Nürburgring  byla uplynulá dekáda důležitá. Proč? Protože se z něj, s trochou nadsázky, stala vlastně veřejná testovací trať takřka pro všechny automobilky – testují tu všichni od Aston Martinu po Toyotu, tedy aspoň určité modely. Důvod je jasný. Nordschleife neboli Severní smyčka, což je část známého okruhu, je pravděpodobně nejnáročnější trať na světě, která patřičně otestuje motor, brzdy, podvozek a vlastně i samotného řidiče. Možná i proto jej leckdo nazývá spíše horskou dráhou, než okruhem.

V březnu 2014 se navíc Porsche 918 Spyder stalo prvním sériově vyráběným vozem se střechou a klimatizací, který se na této obávané trati dostal s časem pod 7 minut. A my jsme si tehdy mysleli, že jde o nepřekonatelný výsledek. Jenže to jsme mýlili…

Jenže pak se v roce 2017 zničeho nic objevila jakási startupová firma z Číny, vyložila z kamionu svůj zamračený elektromobil EP9, nabila ho na 100 procent kapacity, zajela několik testovacích a jedno ostré kolo… a to bylo vlastně všechno. Na více než jedno kolo v plné zatěži by totiž nevystačily baterie.

Ale poselství bylo jasné – s elektromobily se musí počítat i v otázce rychlosti, a to nejen na rovinkách, když se starému mazákovi z Le Mans, Skotovi Peteru Dumbreckovi, podařilo zajet skvělý čas 6:45. Jenže spalovací motor ještě neřekl poslední slovo…

A spalovací motor vyrukoval rovnou s tím nejlepším, co měl – větší kontrast k elektromobilu byste hledali jen těžko. Majestátní supersport s obřím atmosférickým dvanáctiválcem je v porovnání s elektromobilem v dnešní době chápán jako Antikrist. Díky motoru vyladěnému na 770 koní a v podstatě závodní aerodynamice mohl na hoře Nürburgring spalovací motor opět vztyčit vlajku. Italové byli na čas 6:44 náležité pyšní. Jenže pak přišli na řadu Němci…

Italové byli slušně řečeno nakrknutí, když se piplali se svým dvanáctiválcovým klenotem, a nedlouho poté se na onu posvátnou půdu vydá cosi, co má motor s polovičním počtem válců, a navíc uložený někde úplně špatně. Nehledě na to, že siluetou připomíná VW Brouk.

Jenže je to pořádný Brouk – 911 GT2 RS je nejsilnější a nejrychlejší sériově vyráběná 911, a teď už vlastně i nejrychlejší silniční Porsche, dá se říct. Ve Stuttgartu odvážně zvolili starý dobrý zadní náhon, který ubere nějaké ty kilogramy. Jenže GT2 RS na Lambo pořád ztrácela celých 70 koní. Tak v Porsche brnkli do závodního týmu Manthey Racing (vlastněný automobilkou Porsche, překvapivě) a nechali na GT2 RS udělat „pár“ úprav.

Šlo především o aerodynamické úpravy, převážně inspirované jejich závodním Porsche GT3 R. Takže jen v kostce šlo hlavně o větší zadní křídlo, přítlačná křidélka na předním nárazníku a upravené boční prahy, aby jednak auto co nejlépe „klouzalo“ vzduchem, ale hlavně aby se drželo asfaltu jako přibité. Čas je to vynikající, ale to ze Stuttgartu ještě nebylo vše…

„6:19, to je krásnej čas,“ říkáte si možná. Rádi bychom ale upozornili, že tu nejde o překlep. 919 Evo opravdu „nadělilo“ nejrychlejší silniční 911 skoro celou minutu a půl. Což je světě závodů něco jako jeden a půl roku.

Porsche 919 byl veleúspěšný projekt automobilky pro vytrvalostní závody a především pro Le Mans. Vtrhl na závodní okruhy v roce 2014, a hned začal skvělým třetím místem. Jenže pak 919 brala v Le Mans první místo. Tři roky po sobě. A tak, aby ostatním nekazili chuť závodit, se po sezoně 2017 raději z oficiálních vytrvalostních závodů, a hlavně z Le Mans, stáhli.

Jenže v 919 byl až moc velký potenciál na to, aby jej jen tak zaparkovali do Porsche Muzea. Tým se rozhodl vydat na nejrůznější okruhy světa a uzmout nějaký ten rekord. A jelikož už inženýři nemuseli řešit „nesmysly“ jako pravidla a regulace, měli zcela volnou ruku. A tak se zrodilo Porsche 919 Evo.

Vyšší výkon, lepší aerodynamika, nižší hmotnost. Výsledkem byl traťový rekord 1:41,770 na belgickém okruhu Spa, čímž 919 Evo dokonce překonalo Mercedes W07, vůz Formule 1 Lewise Hamiltona, a to o necelých osm desetin. Ba co víc, na Nürburgringu platil absolutní rekord 6:11,13, který už od roku 1983 patřil zesnulému Stefanu Bellofovi. Rekord, o kterém se mnozí domnívali, že možná už nikdy nebude překonán, překonalo 919 Evo s týmovým jezdcem TImo Bernhardem za volantem o celých 52 vteřin.

Možná tu sehrálo svou roli černé svědomí Volkswagenu z aféry Dieselgate, ale hlavně chtěli ve Wolfsburgu dokázat, že i elektromobil může zajímavě vypadat a jezdit. Nejdřív přišla slavná vrchařská trať v britském Goodwoodu. Cokoliv pod minutu je na této krátké, avšak velmi záludné trati, považováno za velice slušný čas. Jenže ID.R zastavilo stopky na hodnotě 39,9, tedy opravdu hluboko pod minutu.

Další rekord padl na neblaze proslulé hoře Pikes Peak v Coloradu, jejíž vrchol se nachází ve výšce 4 302 m. n. m., a která už si vyžádala nejeden lidský život. Čas 8:13 legendy rallye Sebastiena Loeba s jeho brutálním Peugeotem 208 T16 „nahradila“ tato elektrická placka s novou hodnotou 7:57. A co Nürburgring? Tam se podařil čas 6:05. Sice tedy nejde o absolutní rekord, ale pořád je to proklatě rychlý čas. A jednoznačně nejlepší, který tam kdy zajel elektromobil.

Jak již víte, Koenigsegg a Bugatti se slušně řečeno „kočkují“ v honbě za rychlostí. A hlavním cílem Švédů je momentálně sesadit Bugatti Chiron Super Sport 300+ z jeho trůnu. Ale mají na to Švédové kou… ehm, prostředky?

Nechceme dělat předčasné závěry, ale jedno je jisté – nový hypersport Koenigsegg Regera by na to měl. Nevíme, jestli si Christian von Koenigsegg schová absolutní rychlostní rekord až na žhavou novinku jménem Jesko, ale Regera jasně dokázala svoji kvalitu. Koenigsegg momentálně s Regerou drží rekord ve zrychlení z klidu na 400 km/h a zpět do klidového stavu. Čas? 31,49 vteřin, tedy jen něco málo přes půl minuty. I pro pouhé zrychlení na 400 km/h by to byl dobrý čas, a Regera za tu dobu stihne ještě i zastavit. Zdá se, že se ještě máme na co těšit.