Článek
Autobianchi uvedlo nový model A112 v roce 1969 a slavilo s ním úspěch. Ostatně do konce výroby v roce 1986 se vyrobilo více než jeden a čtvrt milionu aut. Pro auto byl inspirací britský Austin Mini, na tvarech je to ostatně dobře vidět, ale Autobianchi bylo větší. Některé technické prvky sdílelo s Fiaty 127 a 128. Nejlepší model se ale objevil v roce 1971, kdy se začala prodávat sportovní verze A112 Abarth.
Pod kapotou malé italské krabičky byla původní devítistovka, kterou v ladičské dílně převrtali na 982 ccm. Přidali dvojité karburátory, jinou vačku a výfukové potrubí. Výkon se z původních 44 zvednul na 51, později 58 koní. Díky tomu se malé Autobianchi dostalo až na 150 km/h. Na malé auto šlo o skvělé hodnoty, ale na některých trzích se prodávalo jako Lancia A112, aby mělo ještě lepší jméno.
V roce 1975 začal Abarth používat větší motor 1050 ccm s výkonem 70 koní v 6000 otáčkách. Celková hmotnost auta byla 700 kg, takže dynamika byla fantastická. Pomáhala tomu i pětistupňová převodovka, která se v modelu A112 objevila vůbec poprvé. Zvenku dostalo Autobianchi nové větrací otvory na C-sloupcích. Podle pamětníků ale byla tahle verze hodně záludná a vyžadovala zkušené řidiče. A ani ti to vždy nezvládli, své Autobianchi například při nehodě rozbil i Olivier Panis, závodní jezdec Formule 1. Silnější model nasazoval tovární tým na soutěže, kde byly malé hbité hatchbacky těžkým soupeřem našich škodovek v nižší kategorii.
Od roku 1982 nabízelo Autobianchi modernizovanou verzi. Tu poznáte podle blinkrů v nárazníku a krytů na C-sloupcích lakovaných v barvě karoserie. Modernizován byl i interiér, aby malý prcek zvládal konkurovat modernějším rivalům. Věk byl ale neúprosný a v roce 1986 byl model A112 nahrazen typem Y10. Ten sice vznikl jako Autobianchi, mnohem častěji se ale prodával jako Lancia Y10. Sportovní verzi Abarth už sice v nabídce neměl, ale přeplňované Y10 Turbo bylo také zajímavé. O tom ale zase někdy příště.
