Článek
Relativně krátký vývoj, který trval pouhé tři roky, neubral nic na kvalitách velkého pětidveřového hatchbacku Simca 1307/08, který nahradil sedany 1301 a 1501. Představil se v Paříži v roce 1975 s moderním pohonem předních kol a karoserií, kterou navrhnul Keith Cockell pod vedením Roye Axe v britském Whitley. Techniku se vyvíjela ve Francii, navíc poprvé s použitím počítačů.
Modely 1307/08 patřily do střední třídy a nabízely nadstandardně prostorný interiér. Prý jen vzadu nad hlavou bylo méně místa. Základní objem kufru 306 litrů se dal zvětšit až na 1400 litrů. Velkoryse prosklená karoserie nabízela velmi slušný výhled všemi směry, což je vlastnost, která nám u dnešních aut dost schází. Používané motory nebyly moc velké, jak název napovídá. Mohli jste si koupit třináctistovku s výkonem 68 koní (verze 1307 GLS), případně ještě druhou verzi s dvojící dvojitých karburátorů a výkonem 82 koní (verze 1307 S). Čtrnáctistovka, kterou byla vybavena verze 1308 GT, nabízela 84 koní. Existovala také verze 1308 S, která byla vybavena stejným motorem, ovšem s výkonem sníženým na 75 koní. Ke všem motorům se vždy dodávala manuální čtyřstupňová převodovka.
Slušné jízdní vlastnosti získala tato Simca díky nezávislému zavěšení všech kol. Konstrukce přední nápravy vycházela z menšího hatchbacku Simca 1100, zadní byla pak zcela nová. Moderní byly i brzdy a hřebenové řízení. Auto vážilo jen lehce přes tunu, takže menší objem motoru nebyl velkým handicapem.
Simca sázela na bohatou výbavu. Vrcholná verze 1308 GT měla mj. rádio s kazetovým přehrávačem a reproduktory v předních dveřích, elektrická přední okna, centrální zamykání, velurové čalounění, vyhřívané sklo výklopných pátých dveří disponovalo stěračem a ostřikovačem, všechna skla byla samozřejmě tónovaná. Halogenové přední světlomety byly vybaveny stěrači a ostřikovači, u sedadel byly samonavíjecí pásy. Koncem roku 1978 SIMCA na trh uvedla ještě luxusnější model Simca 1309 SX s dvoukarburátorovou šestnáctistovkou a výkonem 87 koní, která byla kombinována pouze s automatickou převodovkou Borg-Warner. Tato verze byla z pohledu výbavy ještě bohatší. Nechyběl zde tempomat, palubní počítač zobrazující průměrnou spotřebu, průměrnou rychlost, ujetou vzdálenost, množství spotřebovaného paliva a čas jízdy, to vše jak v evropských, tak v angloamerických jednotkách a litá kola. Za příplatek jste mohli mít celokožené čalounění. Poslední verzí byla Simca 1308 Jubilee se lišila hlavně dvoubarevným lakováním metalickými barvami a posuvným dílem střechy (tzv. šíbr).
Kvality auta přesvědčily novinářskou porotu a Simca získala titul Auto roku 1975/1976. Tehdy porazila BMW 3 a Renault 30. Chválen byl hlavně jízdní komfort a vnitřní prostor. A podobně uvažovali i zákazníci, protože Simca se prodávala v obrovských počtech až 1200 kusů za měsíc. V Británii se model prodával jako Chrysler Alpine, ve Španělsku jako Chrysler 150. Jenže ani to mateřský Chrysler nezachránilo před zásadními finančními problémy, které byly způsobeny špatnou obchodní politikou na domácích trzích v USA (v době kdy konkurenční GM již reagoval na ropnou krizi a vybavoval své modely menšími a úspornějšími motory, továrny Chrysleru stále chrlily obrovské osmiválce, které pak stály v dlouhých řadách podél výrobních hal jako neprodejné), takže byl nucen své evropské aktivity ukončit a automobilku Simca, spolu s anglickým koncernem Rootes, prodal koncernu PSA (Peugeot-Citroen). Modelu Simca 1307/08 se prodalo necelých 780 tisíc kusů. Zhruba 40 se jich prodalo také u nás v Mototechně za čtyřnásobek ceny Škody 105.
Po převzetí Simky koncernem PSA došlo k jejímu přejmenování na staronový název Talbot a původní Simky 1307/08, které dostaly nové jméno Talbot 1510 debutovaly ve Frankfurtu v roce 1979. Auto dostalo jiná přední a zadní světla, nárazníky, modernější zevnitř ovládaná vnější zpětná zrcátka a dočkalo se i přepracovaného interiéru. Další novinkou byl Talbot Solara, sedan postavený na stejném základu. Kvůli němu se ale hatchbacky z trhu postupně stahovaly, pod názvem 1510 jich vzniklo dalších 76 tisíc a v Tuzexu se prodávaly ve větších počtech i u nás. Sedanů Solara vzniklo 185 tisíc. Základ hatchbacku posloužil ještě v Sovětském svazu, kde jej využil Moskvič pro svůj typ 2141 Aleko. používal ale starší techniku a finálních úprav na karoserii bylo tolik, že si Francouzi licenční poplatky nenárokovali.
