Článek
Nasedat v letních vedrech do auta zaparkovaného na slunci je skutečně za trest. Venkovní teploty dosahují 40 stupňů, kdy už člověk padá na hubu, v autě pak může být klidně i 70. Všechny plasty jsou rozpálené, že na nich ani neudržíte ruku, aspoň že volant je potažený kůží, takže s ním nemusíte žonglovat jako s rozpálenými uhlíky à la doby starých Škodovek. Motor ale naskočí na první natočení, pak stačí pár minut se zapnutou klimatizací a v kabině je zase příjemně, všechna elektronika pracuje, ani plasty se nekroutí, i když asfalt na zemi bublá jako gejzír. Zvláštní, že?
A je to ještě zvláštnější, když si uvědomíte, že podobné je to i v zimě při minus dvaceti, kterých se tu taky občas dočkáme. Celý svět zamrzl a do auta se někdy musíte dostávat lopatou a sekáčkem na led, ale jakmile jste uvnitř, stačí nastartovat, zmáčknout pár tlačítek vyhřívaných součástí a nánosy sněhu a ledu se rázem změní na neškodnou vodu. Všechny systémy auta bez problémů fungují a k dokonalosti chybí už jen tlačítko na vyhřívání silnice před vámi, aby to tolik neklouzalo.
Zní to zcela samozřejmě, ale věřte, že není. Zkuste totéž udělat se svým hi-fi nebo počítačem a uvidíte, jak si povedou. Asi ne moc slavně. Přitom hi-fi i počítač v autě máte, k tomu ještě kupu dalších sofistikovaných systémů, citlivých senzorů a čidel, všechny mechanické části a samozřejmě motor, který je samostatným komplikovaným světem v tomhle už tak dost složitém vesmíru.
Moderní auta jsou neuvěřitelně složité stroje. Přesto fungují daleko spolehlivěji než jednodušší auta minulosti
Automobil je prostě nejkomplexnějším produktem, jaký si můžete pořídit (pokud tedy zrovna nesháníte letadlovou loď nebo stíhačku F35) – tomu odpovídá pečlivost při konstruování a nekonečné testování, kterým projdou prototypy. Ty miliony najetých kilometrů zahrnují samozřejmě také pekelná horka Údolí smrti, kde odmítají žít i nezničitelné mikroorganismy, nebo extrémní mrazy za polárním kruhem, kdy se tažní psi raději zachumlají pod teplou peřinu s hrnkem horkého čaje. Auta jsou dnes tak bytelná, že dokonce odolají i nájezdům nenechavých dětí, které to, co neukousnou nebo neulomí, aspoň ocucají nebo okopou. A auta stále drží.
Jasně, nejsou tak úplně bezchybná. Občas se do konstrukce vloudí chybka, jindy zase nějaký šotek proklouzne sítem testů a kvalita výroby je taky proměnlivá (za což mohou především omylní lidé, kteří na lince pracují), jenže z valné většiny auta prostě fungují a dokážou najezdit desítky a stovky tisíc kilometrů, aniž byste museli každou chvíli zastavit u krajnice, vyhrnout si rukávy a jít se v tom pěkně povrtat, jak to bývalo zvykem dříve.
Vlastně to jediné, co je spolehlivě zničí, je bezohledné zacházení jejich majitelů – necitlivé řízení, nulová péče nebo zanedbaná údržba. Zázrakem je, že i svým uživatelům navzdory se mnohá auta odmítají vzdát a dál jezdí. Ty vraky, které občas vidím na silnici, jsou k neuvěření. Přitom by stačilo občas trochu zájmu (chovat se k nim s citem, zajet na myčku, vyměnit olej nebo se stavit u mechanika) a hned by vypadaly veseleji…
Auta jsou vážně fantasticky komplikované stroje a je zázrakem moderních technologií, že dokážou spolehlivě fungovat i v náročných podmínkách, kterým je neustále vystavujeme. A pokud chcete, aby jim to vydrželo i v budoucnu, nezapomeňte se o ně pečlivě starat. Protože jak říkal Walter Röhrl: „Auta nejsou jako lidé, auta potřebují lásku.“