Slavný žigulík měl víc sourozenců, než byste možná řekli: Kopie původního Fiatu 124 vznikaly po celém světě

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Automobilka Fiat měla v šedesátých letech silnou pozici na trhu, kterou v následujících letech ještě utužila. Expanzi pomohlo i nabídnutí licenční výroby povedeného Fiatu 124, evropského Auta roku 1967, který se postupně začal vyrábět doslova po celém světě: Od Španělska po Jižní Koreu.

U nás nejznámější je logicky ta sovětská varianta VAZ 2101, který pomáhal motorizovat Sovětský svaz a jeho vazaly. Automobil se v nově vybudované továrně v Toljatti začal vyrábět v roce 1970. Fiat byl přímo u zahájení produkce, hlavně díky vazbám italské komunistické strany se sovětskou vládou.

Od výchozího auta se VAZ 2101, na některých trzích také jako Žiguli nebo Lada, odlišil množstvím detailů, které jej přizpůsobovaly sovětským podmínkám. Přece jen ruské cesty se v lecčems odlišovaly od italských silniček, svou roli hrálo i zcela jiné klima.

VAZ se tak dočkal na zhruba 800 úprav. Mezi ně patřila vyztužená karoserie se zvýšenou světlostí, která byla uzpůsobena rozbitým sovětským asfaltkám a prašným cestám. Hmotnost vozu zvyšovala o zhruba o 80 kg, což si vyžádalo změny také na zavěšení a nápravách. Zadní brzdy zase byly bubnové místo kotoučových originálu, aby se lépe popasovaly s pověstným ruským bahnem.

Jednodušší světlomety měly usnadnit (a zlevnit) výrobu, novinkou byl i motor s tehdy moderním rozvodem SOHC. Co se týče karoserií, tak nabídka Volžských automobilových závodů se omezila na sedan a později i na kombík. Kupé nebo snad kabriolet se do sovětských podmínek zkrátka nehodily. Takové deriváty by nezvládaly tamější zimu a nezapadaly ani do socialistického zřízení, kde si měli být všichni rovni.

Ještě před „žigulíkem“ se začal vyrábět SEAT 124, a to v roce 1968, dva roky po zahájení produkce Fiatu. V tomto případě výchozí sedan doplnilo kombi (124 Familiare) a kupé (124 Sport).

Změn v tomto případě bylo méně než u Lady. V roce 1975 však dorazil facelift označený 124 D, který navrhnul renomovaný Giorgetto Giugiaro. Poznávacím znakem se tehdy staly obdélníkové světlomety jako náhrada za kulaté svítilny.

Zajímavou kapitolou v tomto směru je příběh indického bratra, Premieru 118 NE. Jeho výrobce totiž od SEATu koupil montážní linku a přesunul ji do Indie. Tam se produkce rozběhla v polovině osmdesátých let.

Premier 118 NE tak opticky vycházel z modernizovaného SEATu 124 D, proti němuž se však lišil moderněji pojatou kabinou nebo motorem. Pohon zajišťoval zážehový čtyřválec o objemu 1172 cm3 a výkonu 39 kW původem od Nissanu. Logo PAL pak značilo Premier Automobiles Limited.

Zajímavostí je fakt, že indický sedan měl ambice vstoupit i na československý trh, s titulem nejlevnějšího auta v prodeji. Veřejnosti se tu představil na podzim 1992 s avizovanou cenovkou 99 000 Kč, což bylo o pořádný kus méně než v případě tehdy nejlevnějšího auta na československém trhu, Škody Favorit 135L za 136 800 Kč.

Bohužel však vozidlo nemělo homologaci, která by byla natolik nákladná, že by se prodej s takovou cenovkou finančně nevyplatil. A prodávat za vyšší cenu nemělo smysl, českoslovenští zákazníci na začátku devadesátých let k pochybnému projektu z Asie neměli důvěru. A tak byl projekt uložen k ledu.

SEAT 124 přitom nebyl prvním bratrem výchozího Fiatu 124. Už v roce 1967 se vůz začal montovat v Bulharsku, v továrně Lovech. Pirin-Fiat byl každopádně jen výsledkem montáže z dovezených kitů.

Podobně se vůz montoval až v daleké Asii, v Jižní Koreji v továrně Asia Motors, jako Fiat-Kia 124. U něj však bylo 30 % dílů lokálních. Vznikal také v Malajsii, v továrně Kilang Pembena Kereta-Kereta (KPKK). Tam byla montována i pozdější varianta 124 Special rozpoznatelná díky zdvojeným čelním světlům.

V roce 1971 se pak automobil začal licenčně vyrábět v Turecku, a to pod označením Murat 124. Vyráběl se do roku 1977, v roce 1984 byla však produkce oživena, a to s odlišným designem s hranatými světlomety a benzinovou třináctistovkou místo dosavadní dvanáctistovky. Vůz přezdívaný Serce (Vrabec) se nakonec v turecké Burse vyráběl až do roku 1994.

Nejúspěšnějším sourozencem Fiatu 124 je bezpochyby ten sovětský. Však se vyráběl až do roku 2012, kdy jej díky několika modernizacím vzniklo přes 17 milionů kusů. VAZ 2101 a jeho modernizované deriváty se nevyráběly jen v Toljatti, ale také v ukrajinském Záporoží u automobilky ZAZ, v ruském Argunu, a dokonce i v Egyptě! Tam se vůz na bázi inovovaného VAZu 2107 montoval na začátku milénia.

Do nového milénia vydržel také Premier 114 NE, který se vyráběl do roku 2001.

SEAT 124 se nakonec produkoval do roku 1980. Ve španělských závodech v Barceloně a Pamploně vzniklo přes 896 000 kusů této modelové řady.

To Pirin-Fiat měl jen krátkého trvání, produkce trvala pouze čtyři roky, mezi lety 1967 až 1971. Jeho roli poté převzal VAZ 2101, který se postupně začal prodávat po celém východním bloku. Dlouhou kariéru neměl ani Fiat-Kia 124, mezi lety 1970 až 1975 bylo postaveno 6 775 kusů.