Zapomenutý bratr Moskviče: Značka Iž dojela na otřesnou kvalitu výroby, dodávala dokonce nekompletní auta. Zákazníci si je museli dodělat

Iževský automobilový závod vznikl v polovině šedesátých let, v rámci tehdejšího rozvoje automobilového průmyslu v Sovětském svazu. Jestliže však dodnes dobře známý VAZ v Toljatti vznikl ve spolupráci s Fiatem, továrna v Iževsku spadající pod strojírny Ižmaš využila kooperaci s Renaultem.

Dokonce se uvažovalo, že Iž bude vyrábět vozy Renault (konkrétně Renault 16), k tomu nakonec ale nedošlo. Automobilová produkce v Iževsku tak byla zahájena prostřednictvím produkce vozů Moskvič.

Nejprve to byl od roku 1966 Moskvič 408, v Iževsku vyráběný jako Iž 408, později jeho náhrada Moskvič 412, respektive Iž-Moskvič 412. O něj byl i kvůli moderní koncepci v SSSR velký zájem, a tak rozšíření produkce o továrnu v Iževsku mělo navýšit výrobní kapacitu pro pokrytí poptávky. Primárně nicméně mělo jít o doplňkový produkt iževských strojíren vyrábějících armádní techniku.

Vozy Iž byly zpočátku prakticky shodné s výchozími moskviči, postupně se však od originálů začaly odlišovat. Od začátku sedmdesátých let vozy Iž dostaly svébytnou masku, nadále si také zachovaly kulatá světla místo hranatých uvedených u moskvičů. Navíc si vybudovaly pověst kvalitněji zhotovených automobilů, čemuž měla napomáhat údajně pečlivější kontrola výroby.

V roce 1973 se v Iževsku začal vyrábět svébytný automobil v podobě modelu Iž 2125. Často byl označovaný za kombi (na některých trzích se mu říkalo Moskvič 1500 Kombi), z dnešního pohledu má však blíže k hatchbackům nebo spíše liftbackům. Základem byl dobře známý Iž-Moskvič 412, karoserie se ale odlišila jiným řešením zadních partií s výklopnými zadními dveřmi. Inspirací byl nepochybně Renault 16.

Koncepce se ukázala jako oblíbená. Vůz se tak stal žádanou alternativou ke kombíkům VAZ nebo Volha, které nebyly tak snadno dostupné. Možná i proto se Iž-2125 začal nabízet i v zahraničí.

Tím však rozšiřování nabídky neskončilo. Nejen pro potřeby malých podniků vzniklo několik variant užitkového vozu Iž 2715. Ten měl dvoumístnou kabinu s karoserií typu furgon nebo pick-up. Později tu byla i kombinovaná verze pro převoz až šesti osob inspirovaná Matrou Rancho.

Taková koncepce v SSSR tehdy byla přelomová, na trhu byl nedostatek takto koncipovaných užitkových vozidel, a tak se Iž 2715 rychle rozšířil. Vyvážel se dokonce i do Finska nebo Panamy, v Sovětském svazu sloužil u pošty či převážel pečivo – i proto se mu někdy přezdívá Pirožok.

Ve výrobě nakonec vůz vydržel až do začátku nového milénia, kdy jej v Iževsku postupně nahradila užitková auta na bázi modelů Lada. Produkce automobilů odvozených od moskvičů tehdy byla postupně ukončována, po bankrotu značky Moskvič. Díky oblibě i dlouhému životnímu cyklu měl Iž 2715 na svém kontě přes dva miliony vyrobených kusů.

Jen o vozech odvozených od Moskviče 412 to v Iževsku ale nebylo. Na začátku sedmdesátých let se tu rýsoval alternativní projekt k Ladě Niva, Iž 14. Zajímavý prototyp nicméně v přímém srovnání s chystanou Nivou propadl, a tak nakonec realizován nebyl.

Na konci osmdesátých let pak byl představen Iž 2126 „Oda“, čtyři metry dlouhý hatchback s celkem soudobým vzhledem, avšak s tehdy již historickou technikou pro tento druh vozidla - s motorem vpředu a pohonem zadních kol. V rámci sovětské produkce vůz vyplňoval mezeru mezi třídveřovou Ladou Samara a Moskvičem Aleko.

Vyrábět se však nakonec začal až na začátku devadesátých let. Na trh tak vstoupil v době politických a tržních změn, i kvůli tomu obchodně propadl. Rozhodně nepomohlo ani to, že byl podobně jako předcházející modely Iž primárně určen pro Sovětský svaz.

Prodejům neprospěla ani nízká kvalita výroby, kdy část aut dokonce vyjížděla z továrny nekompletní! Majitelé si chybějící díly museli shánět a sami dodatečně instalovat. Není tak vlastně divu, že právě na kvalitu výroby se zaměřila modernizace z roku 1999.

I přes kritiku a nízká výrobní čísla se Iž 2126 udržel v produkci až do nového milénia. Hatchback postupně doplnil i užitkový model a kombík Iž 21261 Fabula, který dokonce nabídl i pohon všech kol, ten se objevil také v nabídce hatchbacku.

Tento model už ale neměl šanci Iž zachránit. Když v roce 2005 vešly v Rusku v platnost nové emisní normy, Iž měl neřešitelný problém, nepovedlo se ani zajistit dodávky modernějších agregátů. Výroba automobilů tak byla ukončena s dost neslavnou hodnotou 230 775 vyrobených kusů za 15 let produkce.

Samotný závod v Iževsku však pokračoval ve výrobě, od roku 2010 pod křídly automobilky Lada.