Volha a konec příběhu: Po rozpadu SSSR vzniklo několik neúspěšných modelů, nevyšla licenční výroba, nepomohla ani role v bondovce

V éře socialistického Československa byly Volhy běžnou součástí tuzemských silnic. Méně známou kapitolou z historie GAZu jsou však jejich nástupci, z nichž někteří vydrželi na trhu i po rozpadu Sovětského svazu. V nových podmínkách trhu však mimo SSSR neměli šanci zaujmout.

Modelů s označením Volha bylo po roce 1989 hned několik. GAZ totiž přídomek Volha začal používat pro více modelů osobních aut ze své nabídky. Ty doplňovaly užitkové vozy, na něž se GAZ po rozpadu SSSR primárně orientoval.

Jedním z nich byl sedan GAZ-3102 Volha uvedený v roce 1982, jehož vývoj začal již v druhé polovině sedmdesátých let. Jak už to však u sovětských automobilek tehdy bylo, příchod na trh se zdržel hlavně v souvislosti s dodavatelskými potížemi způsobenými centrálně řízenou ekonomikou. Některé komponenty zkrátka dříve k dispozici nebyly.

Příchod na trh by se možná ještě více opozdil, po konci GAZu-13 Čajka však v Sovětském svazu nebylo vhodné luxusní auto pro níže postavené členy komunistické strany, pro které byla stávající Volha už málo luxusní a ZiLy zase až moc. Ostatně i proto se vůz začal ručně vyrábět v továrně dříve vyhrazené Čajce.

Proti dřívějšímu GAZu-24 se GAZ-3102 lišil hlavně předními a zadními partiemi, které byly navrženy už podle módy osmdesátých let, třeba maska tak byla méně zdobná. Novinka se odlišila také delší karoserií, stejně jako technikou v útrobách. Pohon zajišťoval zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec o objemu 2,45 litru, který dosahoval výkonu 77 kW a točivého momentu 181 Nm. Spárován byl se čtyřstupňovým manuálem, poháněna byla zadní kola. Původní prototyp přitom počítal s použitím šestiválce. Na ten v sériové verzi nakonec nedošlo, byly tu však vozy poháněné vidlicovým osmiválcem o objemu 5,5 litru. Stejně tak se sériové verze nedočkalo zvažované kombi.

GAZ-3102 Volha byl sice projektován jako nástupce GAZu-24, nakonec však dosavadní model zůstal ve výrobě po jeho boku. V modernizované podobě se navíc přesluhující GAZ-24-10 dočkal některých úprav ve stylu novějšího auta, konkrétně třeba čtyřválce o objemu 2,45 litru, účinnějšího brzdového systému nebo upravené kabiny.

Nakonec oba automobily na trhu vydržely déle, než se původně počítalo. GAZ-3102 i GAZ-24-10 měly skončit na konci osmdesátých let. Rozpad sovětského bloku ale znamenal, že postupně modernizované verze zůstaly na trhu až do nového milénia. Na inovace GAZ zkrátka neměl finanční prostředky, a tak výrobci nezbylo nic jiného než dokola vylepšovat stávající techniku.

Konkrétně GAZ-3102 Volha se vyráběl až do roku 2009. Během zhruba 26 let produkce vzniklo bezmála 156 000 exemplářů tohoto vozu. Zvenku se tolik neměnil, v útrobách se ale objevila pětistupňová manuální převodovka nebo třeba inovovaný motor a účinnější brzdový systém.

To „dvacetčtyřka“ se po rozpadu Sovětského svazu vyráběla v modernizované podobě nazvané GAZ-31029 Volha, uvedená byla v roce 1992. Převzala karosářské panely z 3102, lišila se však oblejší přídí. Naopak technika v útrobách zůstala prakticky shodná jako u předchůdce. Vedle sedanu pak bylo dostupné i kombi.

Tehdejší otevření ruského trhu západoevropským značkám však znamenalo, že se zásadně změnil status auta. Jestliže kdysi byla Volha považována za luxusní auto dostupné jen výše postaveným osobám, v nové době byla cenově přístupným vozem, navíc s nanejvýš průměrným zpracováním. V polovině devadesátých let se GAZ-31029 proslavil alespoň účinkováním v bondovce Zlaté oko, kde se účastnil honičky v ulicích Petrohradu. Na trhu vůz vydržel do roku 1997.

V roce 1996 jej postupně nahradil GAZ 3110 Volha, opět dostupný jako sedan a kombi. Boční profil pořád naznačoval dobře známý technický původ, příď a záď se ale opět dále zaoblily.

Pod kapotou se usadily benzinové čtyřválce ZMZ o objemu 2,3 či 2,5 litru, existovaly však i vozy se vznětovými agregáty, čtyřválcem o objemu 2,1 litru a 2,7litrovým pětiválcem. Přenos síly zajišťoval pětistupňový manuál nebo čtyřstupňový automat Aisin Warner.

V roce 2004 pak jako náhrada dorazil GAZ-31105 Volha, a to už jen ve formě sedanu. Ten vsadil na výraznější masku a oblé světlomety, které měly Volze po letech opět zajistit vyšší status, s tím souvisela i konečně zlepšená kvalita produkce. Ostatně vznikl i luxusní model GAZ-311055 s prodlouženým rozvorem. Pod kapotou pak mohl pracovat i 2,4litrový čtyřválec Chrysler.

Vedle toho však automobilka GAZ pracovala i na jiných projektech, třeba na skutečné náhradě za modely 3102 a Čajka. Výsledkem prací se stal GAZ 3105, který byl však dokončen až na začátku devadesátých let, tedy v turbulentní době, kdy o vozy ruských značek všude mimo Rusko klesal zájem. I proto luxusně vybavený vůz vznikl jen v několika desítkách kusů. Přitom pětimetrová délka nebo vidlicový osmiválec pod kapotou slibovaly mnohé, 3105 ale zkrátka přišla ve špatnou dobu.

Podobně tomu bylo u GAZu 3111 z přelomu tisíciletí. Ten měl nahradit notně zastaralé modely 24-10 a 3110, vsadil přitom na design inspirovaný vozy ze Západu nebo zajímavou techniku, počítalo se i s šestiválcem Toyota a čtyřválcovým dieselem.

Jenže se ukázalo, že design se moc nelíbil, výroba byla navíc moc nákladná. Značka Volha byla ještě ke všemu tehdy už v domácím Rusku vnímaná spíše jako cenově dostupná, a tak model vyšší střední třídy s ambicí konkurovat BMW či Mercedesu zkrátka neměl šanci na úspěch. Uvědomili si to i v automobilce, a tak vzniklo v rámci předsériové produkce jen nějakých 500 exemplářů. Do výroby to ostatně nedotáhl ani prototyp GAZ-3115 z roku 2003.

I přes tyto neúspěchy měla Volha na ruském trhu pořád nějaký zvuk i v novém miléniu. V roce 2007 se tak automobilka rozhodla oživit dávnou slávu tohoto jména, když představila GAZ Volha Siber. Šlo o převlečený Chrysler Sebring, auto kombinující americký styl s ruskou značkou. Pro snížení nákladů taková z nouze ctnost, která však mohla mít šanci na ruském trhu zaujmout. Jenže auto přišlo v době nastupující hospodářské krize, a tak z plánované produkce 40 000 kusů ročně sešlo. Když tak GAZ Volha Siber už po třech letech výroby v roce 2010 končil, vzniklo za tu dobu jen nějakých 9000 aut. Dále se ho zkrátka nevyplatilo vyrábět.

A tím se historie vozů Volha prozatím uzavřela. Mnozí by rádi viděli její návrat, zatím se tak ale nestalo – její někdejší výrobce, automobilka GAZ, sice žije dál, primárně se však orientuje na užitková vozidla. V dnešní době by navíc Volha opět měla šanci jen na domácím trhu. A to pro její návrat v tuto chvíli nehrozí.