Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Vespa je zřejmě nejslavnější skútr světa, který má navíc za sebou bohatou historii. Firma Piaggio ji začala vyrábět v roce 1946, kdy postupně pomohla motorizovat Itálii. V padesátých letech se navíc proslavila i díky hollywoodskému trháku Prázdniny v Římě, který ji pomohl stát se prodejním hitem. Není tak divu, že v té době se výrobce rozhodl využít její slávy a Vespu nabídl také jako automobil. Zatímco skútr Vespa se úspěšně vyrábí dodnes, navíc v mnoha derivátech, čtyřkolové Vespě 400 se nedařilo.
Vespa 400 debutovala v září 1957 na velkolepé prezentaci konané v Monaku, které se dokonce zúčastnili i slavní závodníci Louis Chiron, Juan Manuel Fangio a Jean Behra. To souviselo s tím, že výrobu zajišťovala francouzská firma ACMA (Ateliers de construction de motocycles et accessoires) v licenci vyrábějící skútry Vespa v továrně Fourchambault poblíž Dijonu. Vespa věřila, že na francouzském trhu zaujme, daný segment tam tehdy totiž byl neobsazený.
Pohled do miniaturního interiéru Vespy 400.
Představený automobil debutoval ve stejném roce jako Fiat 500, kterému byl přímou konkurencí. Rovněž mělo jít o cenově dostupný a úsporný vůz pro širokou masu zákazníků, který měl poskytovat lepší ochranu před nepřízní počasí než tehdy populární motocykly. Podobně jako pětistovka měla i Vespa miniaturní rozměry, autíčko na délku měřilo jen 2 854 mm, na šířku 1 271 mm a na výšku 1 250 mm, rozvor dosahoval 1 693 mm.
V tomto případě šlo o dvoudveřový automobil se stahovací plátěnou střechou, na rozdíl od pětistovky však nešlo o hatchback, ale vůz s typickou tříprostorovou karoserií, s opticky oddělenou zádí.
Na rozdíl od podobně velkého Fiatu 500 byla Vespa auto klasické třísprostorové koncepce.
Ta ukrývala vzadu umístěný motor pohánějící zadní kola. Konkrétně šlo o vzduchem chlazený dvoutaktní dvouválec o objemu 0,4 litru, který byl spárovaný s třístupňovou manuální převodovkou. Verze GT dostupná na vybraných trzích však vsadila na čtyřstupňový manuál. Výkon motoru činil 13 koní, později pak 14 koní díky zvýšené kompresi.
Kabina byla přístupná dveřmi otevíranými proti směru jízdy. Auto bylo dvoumístné, prostor za předními sedadly šlo využít jak pro zavazadla, tak případně pro převoz malých dětí. Přední sedačky byly mimochodem vysloveně minimalistické, tvořily je jednoduché trubkové kovové rámy s látkovým čalouněním.
Vzhledem k francouzské produkci se Vespa 400 prodávala primárně na tamním trhu, kde měla nakonec velkou konkurenci, byť z řad rozměrově větších aut domácích značek, ať už šlo o Citroën 2CV nebo Renault 4. Možná i proto se Vespa prodávala za podstatně nižší ceny než „kachna“.
To však nestačilo. Prodeje vozu postupně klesaly. Jestliže v roce 1958 se prodalo 12 130 kusů tohoto auta, rok nato to bylo jen 8 717 exemplářů. Velkolepé prezentaci totiž neodpovídala kvalita vozidla. Mluvilo se o obtížném řazení, špatném odhlučnění nebo vyšší spotřebě dvoutaktního motoru.
Vespa 400 tak neměla dlouhou kariéru. Už v roce 1961 výroba končí, a to po zhruba jen 31 tisících postavených exemplářích (některé zdroje hovoří o 34 tisících). Jaký rozdíl proti konkurenčnímu Fiatu 500 nebo třeba skútru Vespa, jenž se vyrábí dodnes. Závod ACMA ve Fourchambaultu nicméně neskončil, v roce 1962 jej koupila Simca.